Vztahy Rusko–Čína: Století čínského ponížení a Den opričníka v Rusku

Století ponížení

Komunistická vláda v Číně ze zjevných důvodů usilovně pracuje na tom, aby si každý Číňan pamatoval tzv. století národního ponížení (1839 –⁠ 1949). Tehdy Čína neměla jednotnou a silnou centrální vládu a predátorské imperiální mocnosti Číně vnutily řadu nevýhodných smluv a využili tak úpadku pozdní dynastie Čching a chaosu rané republiky, aby Čínu obraly o výnosný obchod, část území nebo jí mimo jiné vnutily britské opium.

Jednou z těchto predátorských mocností bylo také carské Rusko, které se v polovině 19. století zmocnilo čínského území pomocí dvou vynucených „nerovných smluv“.[2] Toto ztracené území zahrnovalo jak turkické oblasti na západě Číny, tak Vnější Mandžusko na východě, které dnes zahrnuje klíčová města Ruské federace, jako jsou Chabarovsk a Vladivostok. Ten byl původně založen Číňany kolem roku 600 n. l. a dodnes si uchovává významnou čínskou menšinu. Důvodem záboru tohoto území byla ruská touha z období Kateřiny Veliké stát se pacifickou mocností, k čemuž byl třeba dobře umístěný pacifický přístav. Naděje na významnou roli v Pacifiku sice zadupala do země ponižující porážka od Japonska v roce 1905 ve válce, ve které se bojovalo převážně právě o čínská území a vliv v Koreji; Vnější Mandžusko však Rusku zůstalo dodnes.

Čínská vládní média, pro které je jinak vybuzování patriotických nálad a napadání Západu za koloniální minulost smyslem existence, se tématu území zabraných Číně Ruskem vyhýbají. Přesto se nacionalistické emoce na čínských sociálních sítích a blozích na toto téma občas vzbouří, až musí zasahovat Čínská cenzura.[3] Například v loňském roce atmosféru mezi nacionalisticky orientovanými blogery rozvířil edikt ministerstva pro přírodní zdroje, které požaduje, aby byly na mapách tyto „historicky čínská města“, nacházející se nyní v Rusku, vyobrazována s jejích čínskými jmény, např. v případě Vladivostoku tedy Haišenwai.[4]

Číně se na přelomu 20. a 21. století podařilo to, v čem Rusko selhalo ve století 19. a stala se pacifickým námořním obchodním gigantem. A jak čínští nacionalisté upozorňují, Čína může těžit z přímého přístupu Vladivostoku k Japonskému moři, a navíc konečně napravit historickou křivdu. Čínské vedení v současnosti (zřejmě) neuvažuje o pokusu získat zpět území ztracená vůči carskému Rusku, ale mizérie ruské armády a dlouhodobý ekonomický úpadek Ruska minimálně opráší staré úvahy o scénářích a okolnostech znovuzískání těchto ztracených čínských území. Ostatně podobné plánování patří k běžným úkolům všech větších armád a někde v Pentagonu jistě leží i plány na obsazení jižní Kanady, což ale samo o sobě nic neznamená.