Utajované bezpilotní letadlo X-44A

Relativně malé bezpilotní letadlo X-44A poprvé vzlétlo v roce 2001. K hlavním cílům vývoje X-44A patřilo testování nových leteckých průzkumných systémů, nové aerodynamické konstrukce či otestování rychlé výroby leteckých součástí.

Označení tohoto dlouhou dobu utajovaného zařízení je matoucí. Název X-44 MANTA (Multi-Axis No-Tail Aircraft) patřil koncepčnímu leteckému programu, který se zabýval experimenty s bojovými letadly bez svislých a vodorovných ocasních ploch.

X-44 MANTA s velkým delta křídlem a vektorováním tahu motorů měl dosáhnout vyšší cestovní rychlost a nižší spotřebu (díky aerodynamické čistotě) a lepší manévrovací schopnosti. Konstrukce X-44 vycházela ze stíhačky F-22A, ale bez svislých ocasních ploch a s uvedeným velkým delta křídlem. V roce 2000 však americké letectvo program X-44 ukončilo.

Zůstává nejasné, proč projekt společnosti Lockheed Martin získal totožné (resp. podobné) pojmenování, tj. X-44A. V každém případě podle webu The Drive mezi oběma programy neexistuje žádné přímé spojení.

Lockheed Martin si již v roce 1996 nechal patentovat konstrukci letounu, která se velmi podobá X-44A. To, že však šlo o utajovaný X-44A, jsme se dozvěděli až nyní.

X-44 MANTA / Lockheed Martin

Dle patentu povrch X-44A tvoří uhlíková nanovlákna a pohonnou jednotku představuje dvouproudový motor Williams F112. Tento motor můžeme najít i na střelách s plochou dráhou letu AGM-129 ACM (Advanced Cruise Missile) a bezpilotních letounech, jako je McDonnell Douglas X-36 nebo Boeing X-50.

Rozpětí křídel X-44A dosahuje 9,14 m, což je oproti RQ-170 poloviční velikost. Modulární drak letounu, tj. trup, nosné plochy (křídlo), ocasní plochy, podvozek a soustava řízení, umožňuje montáž různých senzorů. V průběhu transportu pravděpodobně lze, podobně jako u RQ-170, oddělit křídla.      

Jak uvádí The Drive, vedle výzkumných účelů společnosti Lockheed Martin je vznik X-44A spojován s nějakou formou výběrového řízení či konkurence mezi firmou Boeing, Northrop Grumman a Lockheed. Přestože výsledek této soutěže zůstává neznámý, zdá se, že v ní Lockheed nezvítězil.

Původně byl za předchůdce RQ-180 považován dron RQ-3 Darkstar (konec programu 1999). / Lockheed Martin

Cílem soutěže mohl být například výběr dronu se schopnostmi stealth, jenž připomíná současnou snahu amerického letectva o vývoj levného útočného bezpilotního letounu LCASD (Low-Cost Attritable Strike Demonstration). 
 

Odkaz X-44A ale není mrtvý – podle webu The Drive společnost Lockheed v minulých letech využila konstrukci X-44A pro současný vývoj bezpilotního tankovacího letounu MQ-25 Stingray. Proti Lockheedu v tomto programu stojí Boeing a General Atomics.

RQ-170 Sentinel / Lockheed Martin

X-44A pravděpodobně patřil k předchůdcům současných stealth dronů (Sentinel), jejichž existence je dosud z velké části utajovaná. Ale i při pohledu na fotografie známého experimentálního bezpilotního letoun Lockheed Martin P-175 Polecat (2005) můžeme najít řadu shodných rysů, přestože se jedná o mnohem větší a pokročilejší zařízení.

V období po 11. září 2001 se zvýšily požadavky amerických ozbrojených sil na průzkumné technologie. Utajované letecké systémy se velmi pravděpodobné účastnily operace Irácká svoboda a zřejmě se jednalo o předchůdce dronu RQ-170 společnosti Lockheed Martin. První informace a fotografie RQ-170 z kandahárského letiště v Afghánistánu se na veřejnost poprvé dostaly v roce 2007.

P-175 Polecat / Locheed Martin

Právě prostřednictvím RQ-170, jenž za svou existenci vděčí X-44A, došlo k dopadení Usámy bin Ládina. V současné době opakovaně dochází k nasazení RQ-170 nad územím nepřátelských států. Je nutné také připomenout neslavný incident z roku 2011, kdy se Írán pravděpodobně díky prostředkům radioelektronického boje zmocnil jednoho RQ-180. 

Zveřejnění dalších fotografií X-44A společností Skunk Works, stejně jako více informací o pozadí programu, zůstává nepravděpodobné. Avšak vzhledem k velikosti letounu a k využití jednoduchých technologií v porovnání se současnými pokročilými systémy je doba utajení informací o X-44A nezvyklá.
 

Téměř dvacet let starý program X-44A dokládá, že se řada vývojových dronů stále nachází pod rouškou utajení. V budoucnu se to ale může stejně jako v případě X-44A změnit.

Zdroj:  The Drive