Špionážní letouny U-2 Dragon Lady jako datové majáky

Většina lidí zřejmě očekává, že letadla, tanky, válečné lodě, a všelijaké další jednotky jednoho státu si mohou navzájem vyměňovat informace. Zvlášť, když je řeč o technologicky vyspělé zemi, jako jsou Spojené státy. Kupodivu to ale není pravda. 

Spousta systémů amerického letectva, námořnictva, armády, nebo speciálních jednotek si navzájem nerozumí, nemohou si jednoduše předávat data. Například stíhačky F-22 Raptor se prozatím nedomluví s letouny F-35 Lightning II. Zatímco F-35 používají komunikační systém MADL (Multifunction Advanced Data Link), Raptory jsou vybavené systémem IFDL (Intra-Flight Data Link).

MADL a IFDL nejsou navzájem kompatibilní. Změnit to má nový komunikačně-velitelský systém ABMS. Koncepce ABMS vznikla jako náhrada za komunikační vybavení letounů E-8 Joint STARS (Joint Surveillance Target Attack Radar System). Letadla E-8 slouží ke sledování situace na bojišti a rozesílání informací jednotlivým velitelům.

ABMS je však ambicióznější. Má umožnit veškerým americkým a spojeneckým jednotkám na bojišti i mimo něj sdílet a inteligentně fúzovat (slučovat) data v reálném čase, to vše bez potíží s kompatibilitou. S operačním nasazením ABMS se počítá v roce 2021 nebo 2022.

Jen letos Pentagon na program ABMS vynaloží 135 milionů a v příštím roce 300 milionů dolarů. Celkové náklady do roku 2025 dosáhnou 3,3 miliardy dolarů.

Američtí vojáci testují schopnosti ABMS; větší foto / US Army

Při jednom z prvních ostrých testů ABMS v prosinci 2019 se podařilo propojit letouny F-35, F-22, torpédoborce třídy Arleigh Burke, armádní raketomety HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) a jednotky speciálních sil. 

Jako každý komunikační systém ABMS ale potřebuje retranslační stanice, tedy místa zajišťující příjem a předávání signálu. Jako vzdušné datové retranslační stanice, nebo romantičtěji znějící datové majáky, systému ABMS překvapivě poslouží legendární letouny U-2

Zorné pole

Letadlo U-2 se poprvé odlepilo od země v roce 1955. Navzdory svému věku se však pro ABMS skvěle hodí.

U-2 vydrží ve vzduchu 12 hodin. Jeho dolet je přes 11 000 kilometrů. Znamená to, že může strávit dlouhé hodiny kroužením nad bojištěm, i když odstartuje ze vzdáleného letiště. Létá ve výšce 22 000 metrů, takže má ve srovnání s většinou pilotovaných letounů i dronů několikanásobně širší zorné pole – z výšky 22 000 metrů může teoreticky propojit místa vzdálená 1000 km. 

Zvládne tak obstarat komunikaci s větším množstvím pozemních jednotek, lodí a letadel. Radiový signál se totiž šíří v linii pohledu (line-of-sight). Běžnou vysílačkou se za obzor prostě nedovoláte.

U-2

Letouny U-2 jsou modulární. Vznikly jako vzdušná platforma pro špionážní kamery a jiné přístroje. Od začátku se počítalo s častými výměnami vybavení a vysokou spotřebou energie. Dragon Lady proto nemá problém s montáží moderní elektroniky. Většina přístrojů z padesátých let byla objemnějších, těžších a měla větší spotřebu energie než ty dnešní.

K vlastní instalaci ABMS dojde v roce 2022. Před ní projdou Letadla U-2 upgradem palubní elektroniky. Lockheed Martin již uzavřel s Pentagonem smlouvu o modernizaci letounů. Přijde na 50 milionů dolarů (1,19 miliardy korun).

Nový počítač

Upgrade má na starosti konstrukční kancelář Skunk Works, v níž letadla vznikla pod vedením legendárního inženýra Kellyho Johnsona. Nejdůležitější bod modernizace bude instalace nového palubního počítače. Stroje U-2 dnes létají s počítači z roku 2000. Nové elektronické srdce letounu získá otevřenou architekturu. Ta v budoucnu umožní propojení s novými senzory, dalšími systémy, případně velmi snadnou modernizaci. Piloti dostanou k dispozici moderní dotykové displeje s vysokým rozlišením.

Web Scientific American píše, že letci se na upgrade těší. „Představte si, že jezdíte autem v okolí New Yorku jako turista, vybaven poslední verzí Google Maps na dotykové obrazovce s internetovým připojením,“ uvedl nejmenovaný pilot U-2. „Srovnejte to s první generací ručních GPS se zastaralým softwarem, aktualizovaným jednou ročně.“

Současný kokpit U-2; větší foto / USAF

Pracovní zátěž

Upgrade má letcům především ulevit a zjednodušit jim práci. Analýzu dat z ABMS zajistí operátoři na zemi, kteří se zároveň postarají i ovládání senzorů na dálku. Pilotům tak zůstane víc času na řízení samotného letadla. Není to zrovna snadné. Bývalý pilot Dragon Lady a později ředitel Amesova výzkumného střediska NASA Martin Knutson kdysi označil U-2 za „letadlo s nejvyšší pracovní zátěží, jaké kdy bylo navrženo.“ Stroj vznikl kvůli letům ve velkých výškách. Jeho pilotáž níže u země je proto velmi náročná. Ještě těžší je přistávání.

Spojené státy ze začátku používaly letouny U-2 k fotografování území Sovětského svazu. V roce 1960 se však Rusům podařilo jeden sestřelit pomocí rakety země-vzduch S-75 Dvina. Pilot Gary Powers přežil. Washington ho později vyměnil na berlínském mostě špionů za agenta KGB Rudolfa Abela. Přelety nad SSSR sice skončily, letouny U-2 však sloužily dál. Kromě USA létaly i v barvách Tchaj-wanu.

Zdroje: Defense Systems, NSA, PM, SA, C4ISRNET