SAGM: Ve vzduchu explodující granáty

XM25 CDTE

V současné době běží v americké armádě program osobního automatického granátometu XM25 CDTE (Counter Defilade Target Engagement) ráže 25 mm. Zbraň dokáže vystřelovat až na vzdálenost 600 metrů ve vzduchu vybuchující granáty. Přesné místo odpalu je zjištěno laserovým dálkoměrem a následně bezdrátově přeneseno do časovače granátu.

XM25 CDTE je však poměrně objemná a jednoúčelová zbraň. Voják nesoucí XM25 již nemůže mít další zbraň. Během testů v Afghánistánu se tak na XM25 snesla chvála, ale i kritika.

Hlavní kritika směřovala na velkou hmotnost zbraně (6,35 kg), která je 2,5× větší než v případě karabiny M4. Zbraň je také údajně příliš objemná a těžkopádná. Některé jednotky Rangers dokonce odmítly XM25 CDTE vzít sebou do boje.

Operátoři Rangers uvedli, že těžká XM25 CDTE s 25mm náboji jednoduše nedokáže vyvážit palebnou sílu karabiny M4 a příslušného množství munice ráže 5,56 mm.

Ostatně programu XM25 se nezúčastní americká námořní pěchota US Marine Corps, která k programu XM25 CDTE vyjádřila pochyby již na začátku vývoje. Americká pěchota v roce 2011 oznámila, že má zájem o granátomety s programovatelnými granáty. Podmínkou je však využití stávajících 40mm granátometů, nikoliv vývoj nové zbraně.

Alternativní projekty

Program SAGM, který začal na popud požadavů americké námořní pěchoty, nabízí alternativní řešení. V rámci programu vznikají „chytré“ 40mm granáty, které je možné odpalovat z podvěšených jednoranných granátometů, jako je americký M203. Stejně tak je možné využít nejrůznější rotační granátomety (např. mariňácký M32 MGL).

Koncepce SAGM a XM25 je však odlišná. “SAGM je doplňkem, nesoutěžíme proti XM25. XM 25 provádí přímou střelbu, SAGM nepřímou,“ říká Steven Gilbert vedoucí programu SAGM z vývojového centra americké armády US Army RDECOM (Research, Development and Engineering Command).

Vyvinout ve vzduchu explodující 40mm granáty není novou myšlenkou. Izraelská firma IMI přišla již před třemi lety se systémem MPRS (Multi Purpose Rifle System) pro útočné pušky s podvěšeným granátometem.

Hlavní součástí systému MPRS je zaměřovací systém FCS (Fire Control System) s elektrooptickým zaměřovačem a laserovým dálkoměrem. Střelec určí laserovým dálkoměrem vzdálenost od cíle, elektronika naprogramuje granát a navrhne střelci správný úhel pro odpálení granátu, který pak v přesně daném okamžiku exploduje.

MPRS pod puškou TAR-21 Tavor. / IMI

Nicméně SAGM pracuje na odlišném,  téměř  tajemném, principu. Granát se nijak neprogramuje ani není nutná žádná speciální elektronika  či  optika na zbrani. Veškerá elektronika, senzory a navádění je  umístěno do  40mm granátu, který se na cíl navádí autonomně.

Voják se tak nemusí obtěžovat s komplikovaným zaměřováním a nastavováním. Nenese také těžkou optiku, elektroniku  nebo dodatečný  zdroj elektrické energie.  Granát tak lze bez problému použít z jakéhokoliv v současnosti zavedeného 40mm granátometu.

Senzory v hlavici jsou údajně schopny „detekovat a filtrovat objekty a hrozby v prostředí,“ především ukryté protivníky. Jakým způsobem se hrozby, v podobě ukrytých protivníků, detekují (infračerven senzory, TV kamera, laserový dálkoměr?) je však záhadou.

Granát údajně dokáže zasáhnout cíl se stranovou přesností +- 2 metry, do vzdálenosti maximálně 0,5 metrů za cíl. K explozi granátu dojde 1 metr nad zemí. Minimální dostřel zadaný v programu SAGM je požadován 400 m.

Granáty však již byly úspěšně otestovány na konci roku 2013 v Redstone Arsenal, Alabama. Testy ukázaly technickou zralost koncepce. „Tato kapacita (ve vzduchu vybuchující 40mm granáty – pozn. redakce) způsobuje maximální úmrtnost protivníků ukrytých za překážkami,“ říká Steven Gilbert. 

Zdroj: SAGM, KiT UP!