Reportáž z ERA Pardubice

AN: Pane Chloste, ERA byla několik let v rukou amerických vlastníků. Zprvu byla odprodána menší společnosti RANNOCH Corporation, jenž se přetransformovala na ERA Corporation a poté byla odprodána další americké společnosti SRA International. Od roku 2011 je opět v „českých“ rukou, ve vlastnictví Omnipolu. Jak se změnila situace od dob amerických majitelů a jaká je současnost ERA?

OCH: Firma SRA příliš nerozuměla naším produktům ani segmentu, ve kterém se pohybujeme. Obchod se nerozvíjel a amerického majitele nezajímaly vývojové aktivity, které jsme měli v této oblasti. Vývoj byl utlumován a v principu jsme se soustředili jen na rozšíření výrobních kapacit.

Přechod od amerických majitelů k českým byl jednoznačně pozitivní, protože jsme restartovali vývoj a zisk se z červených čísel změnil na černá. Za rok 2012 byl zisk firmy přibližně 90 milionů korun oproti stamilionovým ztrátám z minulých let, což hovoří samo za sebe. Změnila se i struktura firmy z hlediska vývoje. To znamená, že rozšiřujeme vývojové kapacity i objem vývojových programů. V současné době máme zhruba 230 zaměstnanců, z toho velká část pracuje na vývoji nových produktů.

AN: Jaký je rozdíl mezi tendrem civilním a vojenským a jak velkou má ERA působnost ve světě?

OCH: V civilní oblasti je situace z pohledu tvorby obchodního plánu mnohem jednoduší, protože většina zakázek pochází z veřejných tenderů, o jejichž existenci dlouhodobě víme.

Ve světě se za dobu, co v této oblasti působíme, objevilo zhruba pět konkurentů, takže tržní prostředí je definované a i technologie, kterou pro civilní potřeby nabízíme, je již celosvětově standardizovaná.

Civilních tendrů pro řízení letového provozu jsou jednotky až desítky ročně a organizují se po celém světě od Dálného východu, jihovýchodní Asii, přes Afriku, Evropu až po jižní či severní Ameriku. V principu každý měsíc uzavíráme nějaký kontrakt. Civilní tendry jsou od zadání až po vyhodnocení otázkou od tří měsíců do maximálně jednoho roku.

Foto: Ovládací pult průzkumného systému VERA-NG / Tomáš Bauer

Naopak vojenské obchodní případy mají mnohem delší průběh, takže se na nich často musí pracovat mnoho let. U vojenských technologií navíc procházíme i exportním schvalovacím řízením – exportní licencí, takže celý proces není úplně jednoduchý, výsledek není jistý, a úspěch závisí na mnoha faktorech.

V obou segmentech máme dohromady okolo 130 zákazníků ve zhruba 50 zemích. Naše systémy jsou například v Japonsku, Malajsii, na Fidži, v Indii, Singapuru, ve Spojených Arabských Emirátech, v Jižní Africe, Namibii a samozřejmě v mnoha dalších zemích včetně Evropy. Rozšíření civilních systémů je opravdu široké.

AN: Vaším jedinečným počinem na poli vojenských systémů je VERA-NG. Vysvětlete nám unikátnost této technologie.

OCH: Běžně používané aktivní radary mají v rámci protivzdušné obrany svá omezení a na současném elektronickém válčišti proto již není možné používat jen tuto jedinou průzkumnou technologii. Proti aktivním radarům existují opatření, jako jsou rušiče nebo protiradarové střely, takže se jejich účinnost i odolnost v reálných konfliktech snižuje. Proto se hledají další typy průzkumných prostředků, z nichž jedním je i VERA, protože pracuje na jiném principu než aktivní radar.

Základem nové koncepce systému řízení a velení není náhrada tradičních aktivních radiolokátorů, protože i ty stále přinášejí do celkového obrazu vzdušné situace důležitou informaci, ale doplnění sítě o moderní typy senzorů, které zvýší její odolnost i kvalitu.

Foto: Připravené nosné konstrukce pro instalaci elektroniky průzkumného pouzdra systému VERA-NG / Tomáš Bauer

Klasické radiolokátory vysílají elektromagnetické impulzy, ty se odrážejí od cíle, vrátí se zpět a na radiolokační obrazovce potom vidíte „echo - odraz“, případně „track“, neboli historii vedení ozářeného cíle. (pozn. redakce - echo odraz  je jev, který vzniká odrazem vyslaného signálu od rozlehlé překážky – letadla, lodi atp. – trackingem, neboli stopováním signálu zjistíte jeho dráhu, směr atp.)

VERA funguje na jiném principu. Přijímá signály, které vysílá samo letadlo, loď nebo pozemní prostředek. Je plně pasivní, nic nevysílá. Signály zpracovává pomocí multilaterace (pozn. redakce - v terénu je rozmístěno více přijímačů, které přijímají signály z letadla, předzpracují je a pošlou do procesorové stanice.V procesorové stanici se provede výpočet polohy a identifikace letadla na základě analýzy signálu z toho prostředku). V nové koncepci protivzdušné obrany NATO je VERA označována jako Passive ESM Tracker a je to koncepčně polovina řešení, které se říká pasivní radar. Druhou polovinou řešení je takzvaná pasivní koherentní lokace neboli PCL.

AN: Pokud je mi známo, technologie Passive Coherent Location (PCL) zjišťuje pozici cíle díky signálům z třetích zdrojů - např. FM rádií. Můžete popsat, jak PCL funguje?

Systém PCL je také pasivní, nic nevysílá, přijímá pouze odražené signály od cílů. Zdrojem signálů, které se odráží, může být například televizní nebo rádiové vysílání. Téměř všude na světě je například rozšířeno rozhlasové FM vysílání. Rádiový signál se šíří prostředím, v kterém se, mimo jiné, odráží od nejrůznějších vzdušných, námořních a pozemních cílů.

Pokud použijete vhodný algoritmus, a máte k dispozici výkonnou výpočetní techniku, dokážete analyzovat tento odražený signál, neboli cíl a dokážete určit jeho 3D polohu stejně jako moderní 3D radar, ale na rozdíl od radaru vy sami zůstáváte skryti.

Tomuto principu se říká PCL - pasivní koherentní lokace. Naším cílem je integrovat technologii VERA (PET – detekce vysílačů na palubě letadel) se systémem PCL (který funguje na principu odražených signálů), a tím vytvořit kompletní technologii pasivního radaru. Proto vyvíjíme PCL.

AN: Jaké jsou možnosti obrany proti PCL? Znamená to konec "stealth" letounů?

OCH:Ta otázka je možná špatně postavená, protože samo PCL je naopak obranným monitorovacím prostředkem. Výhodou pasivních systémů typu PCL nebo PET je to, že se proti nim obtížněji používají nebo proti nim nelze použít prostředky, které jsou vyvinuté proti běžným aktivním radarům. Pasivní systémy jsou proto ve srovnání s aktivními radary mnohem odolnější.

Stejně tak je to s takzvanou „stealth“ technologií. Ta je vyvinuta principiálně proti běžným aktivním radarům. Signál vyslaný radarem se snaží „stealth“ technologie neodrážet zpět k radaru, ale rozptylovat do jiných směrů. PCL naopak pracuje na takzvaném multi-statickém principu, to znamená, že vysílač například FM rádia je jinde než PCL systém samotný. Proto je paradoxně „stealth“ cíl někdy pro PCL lepším cílem než jiné klasické cíle. Snad to nezní příliš složitě …

AN: Je v systémech PCL velká konkurence? Jak je toto řešení nákladné na provoz a údržbu? Kdy se na vaše PCL řešení můžeme těšit?

OCH: Do PCL vkládáme hodně nadějí nejen my. Ve světě je více špičkových firem z více zemí, které se snaží technologii PCL vyvinout, ať už jde o Francii, USA, ale například i Čínu. Tato technologie je využitelná jak ve vojenské, tak i v civilní oblasti a je proto považována za velmi perspektivní. Kromě detekčních schopností se v současnosti klade samozřejmě velký důraz i na ekonomiku, a to jak z pohledu nákladů na nákup, tak i na provoz. V praxi to znamená co nejméně lidí na obsluhu, minimální spotřebu energie, maximální odolnost a životnost komponentů, vzdálené ovládání, a tak dále. To vše jsou základní očekávané výhody PCL oproti klasickým radarovým technologiím, na které čekají zákazníci v NATO, EU, ale i další.

Foto: VERA-NG / Tomáš Bauer

Nákup a provoz klasického aktivního radaru je poměrně drahý. Musíte vytvořit dosti náročnou infrastrukturu a dodat řádově  kilowaty elektrické energie na napájení. Aktivní radar je také technologie hodně postavená na mechanických komponentech, tzn., že jsou použity rotující antény, komplikované díly jako rotační spojky a další. To znamená, že údržba radaru v životním cyklu je nákladnější.

Nechci uspěchat zveřejnění termínu prvních ukázek našeho demonstrátoru PCL systému v reálném provozu, jen uvedu, že to bude v brzké době.

AN: Co si myslíte o technologii elektromagnetických impulzních zbraní? Neuvažujete o vlastním vývoji? Jsou vaše systémy proti těmto zbraním chráněny?

OCH: O vývoji těchto systémů vůbec neuvažujeme. Co se odolnosti týče, netestovali jsme naše technologie proti těmto zbraním, ale testujeme je například pravidelně proti elektromagnetickým výbojům typu úderu blesku, což je podobný princip.

Naše technologie jsou obecně navrženy tak, aby splňovaly široké standardy z pohledu klimatických podmínek, protože jsou v provozu od Ruska až po Arabské emiráty. Standardní teplotní rozsah je od mínus 40 do plus 60 stupňů. Plníme tak většinu civilních i vojenských norem typu STANAG a dalších.

AN: Pane Chloste, na konci listopadu navštívil ERA náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generálporučík Petr Pavel se svým týmem. Chystá AČR nákup nových systémů založených na vašich technologiích?

OCH: Neprojednávali jsme přímo žádné nákupy nových technologií, bavili jsme se hodně o kooperaci do budoucna, protože za období předchozích majitelů byla spolupráce mezi námi a AČR více komplikovaná. AČR má stále experty s unikátními znalostmi z oboru pasivních sledovacích systémů, kterými se rádi při prezentacích chlubíme. My v ERA věříme, že spolu s AČR můžeme udržet Českou republiku ve světové špičce tohoto oboru.   

Foto: ERA Pardubice / Tomáš Bauer

Panu generálovi jsme prezentovali technologie jak z civilní, tak i z vojenské oblasti, včetně ukázky stavu vývoje PCL, protože armáda má v budoucnosti programy, pro které by tato technologie mohla být zajímavá. Bavili jsme se samozřejmě i o možné spolupráci na společných vývojových programech. Od té doby jsme již měli několik dalších pozitivních setkání na ministerstvu obrany.

Důležitou součástí rozhovorů s  AČR je i podpora v probíhajícího tendru NATO na dodávku technologie typu VERA (PET) pro novou koncepci protivzdušné obrany ACCS NATO (Air Command and Control System). Základním cílem tohoto programu je integrace nových typů pasivních prostředků do systému řízení a velení NATO. Věříme, že máme co nabídnout a že máme dobrou šanci na úspěch.

AN: Jak vám může česká armáda pomoci v oblasti tendrů pro NATO?

OCH: Možná kooperace s AČR je ve více směrech. V první řadě výběrové řízení požaduje testy a ukázky systému v reálném prostředí proti reálným cílům tak, aby byly prokázány deklarované schopnosti. V tomto směru se bez AČR samozřejmě neobejdeme, pro ukázky NATO budeme potřebovat její zkušené operátory i testovací oblety provedené jejími letouny.

V případě úspěchu v tendru se otevírají šance na možné vytvoření výcvikového centra pro operátory NATO, uplatnění našich operátorů v misích NATO a další. Je zde samozřejmě i možnost společného vývoje nové generace pasivních systémů, které již máme ideově rozpracované v našich vývojových plánech.

Vše samozřejmě záleží na výsledcích tendru, je to otevřená soutěž.