Maya: Japonský torpédoborec pro balistickou protivzdušnou obranu

Maya je první ze dvou sesterských lodí objednaných od jokohamské společnosti Japan Marine United. Její kýl se poprvé dotkl vody 30. července 2018. Vystrojování a zkušební plavby trvaly téměř dvacet měsíců. Minulou středu si torpédoborec oficiálně převzalo japonské námořnictvo, přesně řečeno japonské námořní síly sebeobrany JMSDF (Japan Maritime Self-Defense Force).. 

Druhá loď už je taky na vodě. Jmenuje se Haguro, rovněž podle hory, tentokrát v prefektuře Jamagata. Každý z torpédoborců stojí 165 miliard jenů, tedy asi 38 miliard korun. Nové válečné lodě jsou vylepšená verze o dekádu starší dvoučlenné třídy torpédoborců Atago.

Ta zase vznikla modifikací čtyřčlenné třídy Kongō, což je pojaponštěná americká třída Arleigh Burke. Japonské lodě byly od začátku proti americkým větší a měly masivnější, krabicovitější nástavby. Japonci totiž počítali, že budou působit i jako vlajková plavidla. Musel se do nich vejít i velitelský štáb s veškerým komunikačním vybavením.

Americké torpédoborce třídy Arleigh Burke měl naopak řídit admirál z křižníků třídy Ticonderoga, takže velitelské zázemí nepotřebují. V současnosti jim to dělá těžkou hlavu, neboť zmíněné křižníky se blíží ke konci své životnosti a zatím není, čím je nahradit. 

JS Maya (DDG-179)

Elektromagnetické dělo

Japonské torpédoborce se s každou novou verzí zvětšovaly. Maya má na délku 169,9 metru a plně naložený výtlak 10 250 tun. Je to víc, než výtlak tříd Kongō a Atago, a zároveň i víc než nejnovější varianta Flight III americké třídy Arleigh Burke. 

Prostorný trup nových japonských torpédoborců má být připravený na upgrady zbraňových systémů v blízké budoucnosti. Mohla by mezi nimi být i montáž elektromagnetického děla nebo laserového systému protivzdušné obrany. Obě tyto technologie v současnosti testuje kdekdo. Nejdůležitější zbraní torpédoborce Maya je americký protiletadlový a protiraketový systém Aegis.

Konkrétně jde o verzi modifikovanou k ničení balistických střel za letu. Japonsko zažívá několikrát do roka testy severokorejských raket a žije ve stínu čínského raketového deštníku. K poslednímu raketovému testu Severní Koreje došlo před třemi dny.

Maya a Haguro jsou první lodě, u nichž se s obranou proti balistickým střelám počítá od začátku stavby.  Torpédoborce budou také jako první vybavené velitelským a řídícím systémem CEC (Cooperative Engagement Capability).

Slavnostní ceremoiál pokřtění lodě JS Haguro (DDG-180) (17. červenec 2019)

Slouží k výměně informací o cílech s loděmi a letadly amerického a australského námořnictva. Japonsko s oběma těmito státy na moři úzce spolupracuje už mnoho let. Letadly jsou míněny zejména stroje včasné výstrahy E-2 Hawkeye. Japonské letectvo, přesněji vzdušné síly sebeobrany JASDF (Japan Air Self-Defense Force), jich provozuje celkem třináct.

Japonsko je po Spojených státech druhý největší uživatel těchto letounů na světě. Vloni na jaře dostalo první ze strojů nejnovější verze E-2D. Japonská letadla Hawkeye startují místo z palub letadlových lodí ze břehu. Mohou si proto dovolit některé modifikace. Nejdůležitější z nich jsou palivové nádrže uvnitř křídel. Umožňují prodloužit dobu strávenou ve vzduchu ze šesti na osm hodin.

Jména a tradice

Japonské námořní síly sebeobrany jsou dnes jedním z nejsilnějších válečných loďstev na světě. Provozují přibližně 155 plavidel. Zhruba dvaačtyřicet největších lodí označují Japonci jako „torpédoborce.“ Například „víceúčelové torpédoborce“ říkají skoro 250 m dlouhým kolosům Izumo a Kaga. Konstrukcí i funkcí jsou to lehké letadlové lodě. Japonci chtějí z jejich palub provozovat stealth letadla americké výroby F-35B Lightning II. 

JS Kaga (DDH-184) a JS Izumo (DDH-183)

Mírumilovně znějící „síly námořní sebeobrany“ formálně nemají nic společného s imperiálním císařským námořnictvem ze starých časů.

Najde se ale několik výjimek. Moderní japonské lodě plují pod tradiční vlajkou se stylizovaným vycházejícím sluncem. Jiná tradice, která z císařských časů přežila do dnešních dnů, je kuriózní zvyk podávat na lodích k pátečnímu obědu japonské kari. Každé plavidlo má svůj vlastní recept. Stejná jsou i jména mnoha lodí. 

Námořnictvo je obvykle vybírá z japonského místopisu. Jména Maya i Haguro jsou recyklovaná. Torpédoborec Maya je už třetí stejnojmenná japonská válečná loď. Nejznámější byl těžký křižník z druhé světové války. Účastnil se mnoha bitev, včetně snad největší námořní bitvy všech dob v Leytském zálivu (23.–26. října 1944).

Během této bitvy křižník Maya dostal do žeber čtyři torpéda od americké ponorky USS Dace a šel ke dnu. Jiný křižník z druhé světové války zase nesl jméno Haguro. Bitvu v Leytském zálivu přežil. Stal se jednou z posledních velkých hladinových lodí, které japonskému císařství zůstaly až do jara 1945. Potopila ho eskadra britských torpédoborců v Malackém průlivu.

Zdroje: Flight Global, Atlas Obscura, USNI, Naval News