Legendární „Spitfire Girl“ přepravila na frontu tisícovku letadel

Druhá světová válka pomohla ženám k emancipaci na různých frontách. A to doslova. Dřív se zdálo nemožné, aby mladé dívky nebo matky od rodin oblékly montérky a staly se opravářkami techniky nebo řídily sanitky a přepravovaly zraněné. Když se ve Velké Británii vyostřila situace a země byla sužována nálety, byla potřeba každá pomoc. Do armády narukovaly ženy a ač byly vnímané hlavně jako pomocné síly, v těch nejvypjatějších okamžicích alespoň na chvíli dosáhly rovnoprávnosti s piloty RAF.

Ženy do stíhaček i bombardérů

Privilegia létat v Královském letectvu ženy za druhé světové války nedosáhly, ale značně se mu přiblížily. Pracovaly totiž pro civilní organizaci ATA (Air Transport Auxiliary), která během druhé světové války pomáhala RAF s dopravou letadel, kam bylo potřeba, zejména přímo na frontu, kde do nich usedali piloti. Neznamená to, že pilotky nebyly v nebezpečí, často se dostaly přímo k nepřátelské linii a mohly být kdykoli sestřeleny. Ke konci války v ATA sloužilo 166 žen, z toho 15 bylo zabito v boji.

Jednou z dam, které oblékaly uniformu ATA byla i Mary Ellisová, která si vysloužila přezdívku Spitfire Girl, protože na frontu dopravovala nejčastěji stejnojmenné stíhačky. Pilotovala nejen je. Za svou krátkou kariéru válečné pilotky přepravila z továrny na bojiště zhruba tisícovku letadel nejrůznějších typů – mezi jinými třeba stíhačky Hurricany nebo bombardéry Wellingtony. Na rozdíl od pilotů tak musely pilotky ovládat více druhů letadel a nemohly si dovolit specializaci na jeden či dva stroje.

Mary Ellisová / Bentley Priory Museum

Dívka snící o hříšném pilotování 

Mary Ellisová se narodila v roce 1917 a letadla milovala už jako malá dívka. Vyrůstala nedaleko Oxfordu v blízkosti leteckých základen RAF. Když jí otec k jedenáctým narozeninám daroval let ve dvouplošníku, bylo definitivně rozhodnuto. Dívka toužila stát se pilotkou. V té době nebylo běžné, aby létali muži, natož dívky. Mary si ale zaplatila lekce létání a svůj letecký průkaz získala těsně před válkou. Užila si ho jen chvíli, protože už v roce 1939 bylo civilní létání kvůli válečnému stavu zakázáno.

Válka ovšem znamenala i příležitost. Na samém začátku bojů v Evropě byly ale ženy od kariéry válečné pilotky zrazovány a nejrůznější inzeráty v novinách je lákaly, aby se staly pomocnými silami a bojování nechaly na mužích. „Aby dívka pilotovala letadlo? To se rovnalo téměř hříchu,“ řekla Mary Ellisová v rozhovoru pro BBC, když jako dáma v letech vzpomínala na své mládí.

V případě Mary Ellisové ale platilo známé rčení, že komu není rady, tomu není pomoci. Tvrdohlavá dívka se přihlásila do Pomocných přepravních jednotek ATA a štěstí jí přálo. V roce 1941 mohla společně s dalšími mladými ženami obléknout uniformu. Úkol, který pak dostaly, zněl jasně: dopravit letadla tam, kde jich bylo potřeba.

Mary Ellisová (2018)

Kdo s tím letadlem přistál?

Mary Ellisová byla vždy drobná a útlá. Než v armáda získala jméno, často se setkávala s nepochopením. Stávalo se například, že přistála na základně RAF a místo vděku se setkala s nedůvěrou. „Nechtěli mi věřit, že jsem letadlo pilotovala sama. Vlezli do něho a hledali, kdo s ním přistál. Nedokázali to pochopit,“ vzpomínala.

Respekt a uznání přišly až později. Mary Ellisová a její spolubojovnice si ho vydobyly svým vysokým nasazením a šikovností. To se samozřejmě neobešlo bez osobní odvahy a nadšení pro létání. „Mám vášeň pro cokoli rychlého a bláznivého. Vždy jsem věděla, že chci létat. V den, kdy jsem si sedla do Spitfiru, byl nejkrásnější. Bylo to nádherné a zároveň přirozené,“ uvedla v knize A Spitfire Girl, jejíž spoluautorkou je Melody Foreman.

Během své vojenské kariéry pilotovala Mary Ellisová 76 typů letadel. Často čelila nebezpečí i nepohodlí. Zpravidla odlétala z letecké základny White Walthman v Berkshire a s letadly přistávala na různých místech. Když stroj předala pilotům, sama se vracela zpět, nejčastěji vlakem, na cestách často zažívala zimu.

Boj za rovnocenný plat

Pozice pilotek v Královském letectvu se zlepšovala jen pomalu. V roce 1943 vedla úspěšnou kampaň konzervativní poslankyně Irene Wardová, která vymohla pro ženy sloužící v ATA rovnocenné platy. I to byla jedna z důležitých bitev druhé světové války.

S koncem války ovšem přestaly být ATA potřebné a byly rozpuštěny v listopadu 1945. Za čtyři roky přepravily pilotky ATA desítky tisíc letadel a nalétaly desítky tisíc hodin. Mary Ellisová měla na kontě 1100 nalétaných hodin s nejrůznějšími typy strojů.

Věrná letadlům i po válce

I po válce zůstala Mary Ellisová pilotkou, a ještě půl roku po rozpuštění ATA přepravovala letadla pro RAF. Později pracovala v zemědělství, ale s letadly byla stále v kontaktu. Když její blízký přítel koupil letiště v Sandown, Mary Ellisová se stala jeho výkonnou ředitelkou. Právě tady potkala svého budoucího muže, rovněž pilota, za něhož se provdala v roce 1961. Zůstali spolu až do jeho smrti v roce 2009.

Mary Ellisová rozená Wilkinsová zemřela ve svém domově v Sandown roce 2018 ve věku 101 let. Byla držitelkou řady vyznamenání a v roce 2017 jí a její kolegyni Molly Roseové byla odhalena pamětní deska na základně RAF Brize Norton.