Japonská tichá revoluce bezpečnostní politiky

Mírová ústava Japonska

Po druhé světové válce přijalo Japonsko pacifistickou ústavu (tzv. Mírovou ústavu), v níž je uvedeno: "Japonský lid navždy odmítá válku, vyhrožování silou nebo použití síly jako prostředky řešení sporů mezi národy."

Přijatá ústava mimo jiné dovoluje budovat jen nezbytně velké síly určené výlučně k obraně Japonska. Japonská mírová ústava zakazuje rovněž vlastnit nebo vyvíjet útočné zbraně – např. mezikontinentální balistické rakety, dalekonosné bombardéry či letadlové lodě.

Japonsko po druhé světové válce přijalo mírovou ústavu i díky příslibu Spojených států ochránit v případě napadení japonské území. Důležitou součástí japonské obrané strategie je tak bezpečnostní dohoda se Spojenými státy, a zaštítění se americkým jaderným a útočným vojenským potenciálem.

Avšak v posledních zhruba čtyř letech (s větší dynamikou) dochází v Japonsku ke změně vnímání bezpečnostní politiky, jak vládními představiteli, tak i japonskou veřejností. Podle Jamese Hardyho došlo k „procitnutí“ Japonska v roce 2010.

Procitnutí Japonska

Japonská pobřežní stráž JCG (Japan Coast Guard) zatkla v roce 2010 kapitána čínské rybářské lodi u sporných ostrovů Sankaku poté, co čínsky kapitán narazil do japonské lodě pobřežní stráže. Zatčení spustilo diplomatickou roztržku mezi Čínou a Japonskem.

Diplomatická krize skončila poté, co Japonci propustili čínského kapitána. Mezitím ale čínská vláda zakázala vývoz vzácných zemin do Japonska a „tolerovala“ proti-japonské protesty. Připomeňme, že Čína je největším vývozcem vzácných zemin (Skandium, Yttrium, Lanthan, atd.).

Čína se na světovém vývozu těchto zemin, které se používají při výrobě nejrůznější elektroniky (mobily, počítače, monitory, atd.) nebo baterií, podíl z 97 %. Čína však oponuje, že vzácné (a strategické) zeminy vyváží velmi levně a jejich těžba je extrémně ekologicky náročná.

Každopádně japonská vláda i veřejnost si uvědomili, že Čína své zájmy plánuje chránit razantně.

„Celá událost s rybářskou lodí poslala psychologickou zprávu japonským politikům, že Číňané myslí své kroky vážně, že si nehrají ohledně těchto území (Sankaku – pozn. redakce) a opravdu chtějí tyto ostrovy,“ říká pro IHS Janes Christopher Hughes, profesor mezinárodních a japonských studií na Warwick University.

„Myslím si, že tato zkušenost pronikla dosti hluboko do vrcholové politiky většiny části japonského politického spektra,“ dodal Hughes. Podle Hughese japonská veřejnost přijala myšlenku, že Čína je revizionistická země a má v plánu porušit status quo.

Boj o zdroje území

Další vyostření situace měla na svědomí japonská vláda. Tehdejší premiér Yoshihiko Noda schválil v roce 2012 nákup tří ostrůvků Senkaku od jejich majitele – japonského občana. Takový krok samozřejmě zákonitě vyvolal ostrou reakci Číny.

Čína okamžitě obvinila Japonsko z porušení statut quo a gentlemanské dohody z roku 1970, kdy byly uzemní otázky ostrovů Senkaku odloženy na neurčito. Čína reagovala znárodněním ostrovů a s „agresivními“ námořními hlídkami v oblasti. Ty v různé intenzitě pokračují dodnes.

Ať již porušil status quo (což je ve svém důsledku nepodstatné a slouží jen pro propagandu dané země), výsledkem byl vzrůst nedůvěry mezi oběma východoasijskými zeměmi. Zejména Japonsko si uvědomilo, že proti rostoucí čínské vojenské síle nemá prostředky se bránit.

Dalším impulsem pro Japonsko byla (a je) krize na Ukrajině. V roce 1994 Ukrajina přislíbila vzdát se svých jaderných zbraní. Spojené státy, Rusko a Velká Británie se na oplátku zavázaly respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu.

Signatáři také Ukrajině nabídli „bezpečnostní záruky“, avšak záruky nebyly nějak definovány. Spojené státy sice nikdy neslíbily přímou vojenskou pomoc, ale současný „laxní“ (z japonského úhlu pohledu) přístup Spojených států k ruské anexi Krymu vyvolal v Japonsku otázky.

„Je to prosté. Otázka zní. Chystáte se udělat to samé s námi, pokud se něco podobného stane nám?" pokládá si, podle deníku The New York Times, otázku jeden z vysokých úředníků japonské vlády Spojeným státům. Jinak řečeno: “Budou mít chuť Spojené státy riskovat ozbrojený střet s Čínou kvůli několika japonským ostrovům?“

Japonsko však nemá jen územní spory s Čínou, ale také s Jižní Koreou a především s Ruskem. Během studená války Japonsko soustředilo své nejtěžší vojenské kapacity na severu, kde očekávalo invazi Sovětského svazu směrem k japonským ostrovům Hokkaidó přes sporné Kurilské ostrovy.

Japonsko se tak posledních letech rozhodlo změnit svůj přístup k obranné politice. Kromě uvolnění exportu japonských zbraní, ustavení nových bezpečnostních řídících orgánů, přijetí nové obranné koncepce, je to především posilování schopnosti japonských leteckých, pozemních a námořních.

Nejmodernějšími letouny japonského letectva se stanou F-35A Lightning II. / U.S. Air Force

Modernizace japonské armády

Letectvo

Hlavní sílu Japonských leteckých sil sebeobrany JASDF (Japan Air Self-Defense Force) tvoří 213 stíhaček Mitsubishi-Boeing F-15J/DJ a 89 stíhaček Mitsubishi / Lockheed Martin F-2A/B. Všechny stroje projdou modernizačním programem, stroje F-15 například dostanou nové radary a zbraňové systémy.

Třetím typem stíhacích letadel je 78 stíhacích a průzkumných stíhaček McDonnell Douglas / Mitsubishi F-4EJ. Všechny stroje F-4 však v blízké budoucnosti nahradí 42 stíhaček F-35A Lightning II.

Kromě jiného Japonsko pracuje v rámci programu ATD-X (Advanced Technology Demonstrator X) také na vlastní stíhačce. ADT-X se stane základem pro budoucí japonskou stíhačku 6. generace, která nahradí japonské stroje Mitsubishi F-2.

Stejně tak se počítá s nárůstem kapacit vzdušného tankování. V současné době vlastní Japonsko 1 turbovrtulový tankovací letoun Lockheed KC-130H a čtyři proudové Boeing KC-767J. Důvodem je především nutnost bránit vzdálená ostrovní území Japonska.

Nejdůležitějším projektem japonské pozemní armády je pořízení kolových bojových vozidel pěchoty MCV (Maneuver Combat Vehicle). / JMSDF 

Pozemní armáda

Japonské pozemní sily sebeobrany JGSFD (Japan Ground Self-Defense Force) zmenší počet hlavních bojových tanků na 300 kusů (původně 700) a samohybných houfnic také na 300 kusů (původně 600). Armáda sníží také počet divizí pro teritoriální obranu hlavních japonských ostrovů z osmi na pět a počet brigád z šesti na dvě.

Na druhé straně vzniknou nově tři divize rychlého nasazení, čtyři brigády rychlého nasazení, jedna výsadková brigáda, jedna obojživelná brigáda rychlého nasazení a jedna vrtulníková záchranná brigáda.

Obojživelná brigáda se sílou 3000 osob vznikne podle vzoru americké námořní pěchoty. Pro potřeby brigády se počítá s pořízení 52 výsadkových plavidel.

Hlavním modernizačním programem JGSFD je nákup kolových vozidel MCV (Maneuver Combat Vehicle). Vozidlo je vybaveno 105 mm (v budoucnu 120mm) kanonem a disponuje vynikající taktickou i strategickou mobilitu – je snadno přepravitelné vzduchem i po moři.

Naopak počítá se s nákupem pouze 97 kusů nejmodernějších hlavních bojových tanků Type 10. Původně se přitom počítalo s nákupem 500 kusů.

Obranu pobřeží a ostrovů zajistí mimo jiné nejnovější protilodní střely Type 12. Střely s téměř nadzvukovou rychlostí ničí hladinové cíle ve vzdálenosti až 150 km.

  JS Izumo je největší lodí JMSDF. Kromě vrtulníků mohou z paluby lodě operovat i letadla s krátkým vzletem a kolmým přistáním, jako např F-35B Lightning II. / Dragoner JP, CC BY-SA 3.0 

Námořnictvo

Japonsko je ostrovní země. Životně důležitou roli v japonské obranné politice tak hrají Japonské námořní síly sebeobrany JMSDF (Japan Maritime Self-Defense Force). V první řade JMSDF zvedne počet fregat a torpédoborců ze 47 na 54 lodí. Celkově 8 lodí získá pokročilý protivzdušný a protiraketový (proti balistickým raketám) systémem Aegis.

Stejně tak Japonsko navýší počet ponorek z 18 na 22 plavidel. Starší lodě i ponorky pak projdou modernizací svých systémů.

Námořní letecké síly získají 10 japonských námořních hlídkovacích letadel Kawasaki P-1 (celkově 14). Japonské stroj P-1 postupně převezmou úkoly od 87 amerických letounů PC-3 Orion určených pro námořní hlídkování, průzkum a elektronický boj.

Další velkou akvizicí se stane nákup 26 námořních vrtulníků Sikorsky-Mitsubishi SH-60K (celkově 111) a pěti vrtulníků AgustaWestland MCH101 (celkově 10) pro transport a letecké odminování.

JMSDF také začala s námořními zkouškami vrtulníkového nosiče JS Izumo (DDH 183). Loď měří na délku 248 metrů při výtlaku 24 000 tun. Plavidlo poslouží jako základna až pro 14 vrtulníků. V roce 2017 se k JS Izumo připojí sesterská loď DDH 184.

Zdroj: IHS Janes