Indie vybrala jako útočné vrtulníky AH-64D Apache

AH-64 Apache etalonem současného bitevního vrtulníku

Původní AH-64A byl vyvinut již v 70. létech minulého století jako pokročilý útočný vrtulník. V té době byl ve prospěch projektů letectva a námořní pěchoty zrušen vývoj typu AH-56, který byl zjednodušeně řečeno označen jako neperspektivní. Armáda proto zadala požadavek na nový útočný vrtulník s větší palebnou silou, výkonem a doletem, než měla v té době provozovaná a dnes již legendární AH-1 Cobra.

První sériové vrtulníky AH-64A byly do služby zařazeny v roce 1986 a staly se hlavním strašákem pro tanky a jinou obrněnou techniku nepřítele, proti které byly vyzbrojeny řízenými střelami vzduch-země AGM-114 Hellfire. Mimochodem dodávka Apachů do Indie má obsahovat více než osm stovek těchto střel v modernizované variantě AGM-114L-3 a přes pět set AGM-114R-3 Hellfire II. Vedle toho má být také dodáno několik set kusů řízených střel FIM-92H Stinger Block I pro vlastní ochranu i ničení pomalejších letounů a několik radiolokátorů AN/APG-78.

Indové si přitom objednávají 22 vrtulníků verze  AH-64D Apache Longbow. Ta vznikla v roce 1997 jako modernizovaná varianta AH-64C Apache po schválení širší modernizace stávajících vrtulníků ve výzbroji americké armády.

Foto: AH-64D je ve výzbroji také izraelské armády / Wikipedia, Galit Luvtzki

Konkurentem Mi-28 alias Noční lovec

Mil Mi-28 byl vyvinut v Sovětském svazu v 80. létech jako útočný vrtulník a protějšek právě k  americkému AH-64 Apache. Hlavním úkolem se tak stala schopnost vyhledávat a ničit tanky i jinou obrněnou techniku přímo na bojišti.

Typ Mi-28N byl představen v polovině devadesátých let jako modernizovaná varianta (protějšek k AH-64C Apache) uzpůsobený pro provoz v období po studené válce. Specifické pro Mi-28N se stalo zaměřovací zařízení pod nosem včetně TV kamery a řady senzorů. Některé vrtulníky jsou pak vybaveny specifickým radarem umístěným nad hlavním rotorem. Samotné písmenko N pak znamená „noční“, z čeho vyplývá že Mi-28 byl modifikován pro použití nejen ve ztížených povětrnostních podmínkách ale také pro provoz v noci.

Primárním uživatelem Mi-28N je pochopitelně Rusko, které má ve výzbroji kolem padesátky těchto strojů. Jediným dalším uživatelem pak má být africká Keňa. Mezi další zájemce má patřit Venezuela a Irák. Poslední ze jmenovaných zemí před několika týdny objednala právě 30 strojů Mi-28N.

Foto: Ruská útočný vrtulník Mil Mi-28N / Wikipedia, Rossin Denis

Překvapivý výsledek v neprospěch Ruska

Není žádný překvapením, že pozornost na sebe strhává zejména samotný výsledek tendru. Donedávna totiž měli Rusové v Indii velmi silnou pozici, o čemž svědčí bezpočet vojenských dodávek. Nedávné vítězství Francouzů v kategorii víceúčelového stíhacího letounu a nyní Američanů v kategorii útočných vrtulníků dává vědět, že vyhráno nemá v Indii nikdo předem.

Důvodů amerického vítězství může být hned více. Proslýchá se, že Rusové nejsou vždy schopni plnit své závazky v požadovaném termínu, ceně nebo dokonce i kvalitě. Za další samozřejmě může být důvod čistě politický, kdy nákup pro změnu z jiné země může zlepšit obousměrné vztahy. A především nesmíme ignorovat ani samotné parametry obou strojů – zejména dolet a výškový dostup.

Ve prospěch amerického Apache navíc hovoří nejen bojové nasazení ale také počet vyrobených kusů. Cena moderní ruské techniky navíc nemusela být o tolik nižší a vzhledem k malému počtu pořizovaných strojů by nebylo překvapením, kdyby Indové vsadili hlavně na pokročilé technologie a jistotu.