Čínské kopie: Ruský problém nebo kalkul?

Číňané kopirují ruskou techniku

Něrsisyjan se snaží vyvrátit obecné mínění v ruské společnosti, že Čína má zájem o ruskou techniku jen proto, aby ji mohla okopírovat a prodávat levněji. Na podporu svého tvrzení se vrací do 90. let minulého století.

V roce 1993 ruská vláda prodala do Číny 40 praporů protiletadlových a protiraketových systémů S-300. Zanedlouho Čína představila vlastní systém HQ-9, vzhledově a ideově podobný ruskému S-300. Exportní verzi označovanou jako FD-2000 Číňané poprvé představili v roce 2009.

Čínská verze, jak píše Něrsisyjan, za ruskou údajně silně zaostává a HQ-9 si nenašel cestu do žádné armády. Jedinou výjimkou je Turecko, které v roce 2013, ke zděšení ostatních členů NATO, projevilo o čínské systémy HQ-9 zájem.

Podle Něrsisyjana sice Čína ruský systém okopírovala, ale prodej byl podle něj pro Rusko úspěšný. S-300 za léta zastaral a čínské peníze šly na záchranu ruského podniku Almaz-Antey. Ten za čínské peníze vyvinul nejnovější verzi S-400 „Triumf", mnohem pokročilejší než S-300 nebo HQ-9.

„Dohoda byla úspěšná – systém byl okopírován (s nedostatky), dvě desetiletí od prvních dodávek, když zestárl, Rusko mělo už k dispozici modernější obdobu," uvádí ve svém článku Něrsisyjan.

Stejný příklad se týkal i stíhaček Su-27 dodávaných do Číny od počátků 90. let minulého století. Rusko prodalo Číně 24 a následně 200 stíhaček s montáží v Číně. Peking však zastavil obchod v polovině dodávek a následně představil letoun Shenyang J-11B – čínskou kopii Su-27.

Stejně tak Čína po roce 2000 nakoupila 100 stíhaček Su-30. Před pár lety pak Čína ukázala kopii ruských Su-30, stíhačku Shenyang J-16. Oba stroje se však nevyrábějí ve velkých sériích a základ čínského letectva tvoří stále ruské letouny.

Důvod? Ukázalo se, že čínské kopie proudových motorů v životnosti a spolehlivosti dalece zaostávají za ruskými protějšky. Mimo jiné jde o důvod, proč Čína nakoupila motory AL-31FN pro letoun J-10, kopii izraelského stíhacího letadla Lavi.

HQ-9 / Jian Kang, CC BY 3.0 

Podle Něrsisyjana tak potrvá mnoho let, než Číňané okopírují modernější a komplikovanější systémy jako S-400 nebo S-35. Rusko pak může za čínské peníze akcelerovat vývoj moderních systémů jako je S-500 a T-50, a udržovat si před Čínou potřebný technologický náskok.

Moskva nabízí Číně 2 až 4 prapory systémů S-400 a 24 stíhaček Su-35. Za stíhačky Moskva požaduje 1,5 miliardy dolaru.

Přehnané obavy nebo důvodné podezření?

V článku ruského analytika se dozvíme názor, že pokud chce nějaký stát konkurovat na trhu s vojenskou technikou, potřebuje vlastní originální výzkum a vývoj. Moderní technologie se údajně velmi obtížně kopírují a kopie jsou horší a zaostávají za originálem.

Vasilij Kašin z VPK News souhlasí, že ruské obavy jsou přehnané. Podle něj není jednoduché kopírovat moderní systémy a navíc čínská modernizace armády je namířená proti USA, což údajně hraje Moskvě do karet.

Šéfredaktor vojenského magazínu Arsenal, Viktor Murakovski, k tomu říká: "Vše záleží na politice. Pokud vezmeme v úvahu, že Čína je našim strategickým partnerem, musíme respektovat její rozhodnutí. Pokud se ji máme bát, musíme přijmout jiné rozhodnutí. Je to otázka pro vojenské a politické vedení země."

Naopak Alexandr Chramčichin, Vedoucí analytického oddělení Ústavu vojenských a politických analýz v Moskvě, přičítá prodej ruských zbraní do Číny silném pro-čínskému lobby v Moskvě. Analytik Chramčichin v roce 2013 zveřejnil "scénář", jak by mnohem početnější čínská vojska mohla během pár dnů obsadit vylidňující se Sibiř, aby tak vyřešila čínský problém s přelidněním.

„Ve vládě je silná ´pátá kolona´, která lobuje za Čínu. Skutečnost existence čínské lobby není žádnou novinkou. Podle mého názoru, čínská lobby je nejsilnější ´pátou kolonou´. Je v ní mnoho úředníků a především lidí z mocenských struktur a vojensko-průmyslového komplexu. Musíme pochopit, že z Číny čelíme největší hrozby," říká naopak Chramčichin.

Zdroj: Russian Defense Policy, Defense-Update