CIA testovala na svých letadlech elektronová děla
-
7. 4. 2020
-
12 komentářů
-
Radek John
Špionážní letouny americké zpravodajské služby měly před nepřátelskými radary chránit svazky elektronů. Projekt zůstal jen v experimentálním stadiu. Souvisí s podobným plánem přidávání radioaktivní cesiové příměsi do leteckého paliva.
Legendární třímachový průzkumný letoun SR-71 Blackbird zná snad každý. O něco méně lidí však ví, že Blackbird byl mírná zvětšenina jiného špionážního letadla Lockheed A-12. Tento typ vznikl na přímou objednávku zpravodajské služby CIA.
Letadlo, kterému piloti údajně říkali Cygnus, mělo poměrně krátkou kariéru. CIA vyřadila všech svých patnáct kusů po jedné sezóně ostrého používání v roce 1967. Jedním z důvodů tohoto kroku byly obavy z rozvoje radarové techniky. Ty ovšem provázely letadlo A-12 už během projektování. Autoři návrhu špionážního letounu se kvůli ochraně před nepřátelskými radary částečně uchýlili k řešení označovanému jako „plazmový stealth“.
Plazma je směs volných elektronů a iontů. Ve vesmíru jde o nejběžnější stav hmoty. Na Zemi se však vyskytuje relativně vzácně. K jeho vytvoření je totiž většinou potřeba vysoká teplota nebo elektrické napětí. V přírodě se s plazmatem dá setkat například během úderu blesku.
Pro stavitele vojenských letadel má jednu zajímavou vlastnost: pohlcuje elektromagnetické záření, včetně radarového. Letadlo nebo řízená střela zahalené do plazmového oblaku by podle některých zdrojů mohlo být neviditelné pro radiolokátory.
Ostatně nežádoucí „plazmový stealth“ znají kosmonauti vracející se z orbity, kdy jejich loď rychlým průletem atmosféry vytváří plazmu. Následkem je ztráta spojení mezi lodí a řidičským střediskem.
První let A-12 se udál v roce 1962
Skunk Works
Armádní noviny nedávno psaly o ruské hypersonické střele Cirkon (anglicky Zirkon), o níž ruské noviny tvrdí, že plazmový stealth využívá.
Asi jediný doložený případ takové technologie se týká právě špionážního letounu A-12. Jeho výrobce, firma Lockheed, navrhl přimíchat do paliva letounu zvláštní příměs. Označoval ji A-50. Její hlavní složka bylo cesium. Atomy tohoto prvku mají totiž sklon snadno přicházet o své elektrony a měnit se tak v ionty. Tohle řešení má ale jednu očividnou slabinu.
I kdyby A-50 fungovala, plazmový oblak vznikne jen za zádí letadla. Lockheed si to uvědomoval. Slavná konstrukční kancelář Skunk Works, vedená legendárním leteckým inženýrem Kellym Johnsonem, v níž letadlo vzniklo, proto navrhla i ochranu přední částí ‒ letoun A-12 měl dostat elektronová děla. Podle webu The Drive říkala CIA projektu krycím jménem Kempster.
Výraz elektronové dělo evokuje zbraň z nějaké béčkové sci-fi. Ve skutečnosti označuje vcelku běžnou součástku. Elektronová děla (též emitory) byla ještě donedávna součástí klasických krabicových monitorů a televizí. Obraz v těchto zařízeních vznikal usměrňováním proudu elektronů, které dopadaly na zadní stranu obrazovky a rozsvěcovaly její jednotlivé body.
Další videozáznam prvního letu
V praxi nepoužito
Pro špionážní letadlo CIA připadal v úvahu trochu jiný druh elektronového děla, než jaký pracoval v tehdejším běžném televizním přijímači. Jeho vývoj dostala na starost společnost Westinghouse. Napřed zkoušela objednat přístroj z Německa a jen ho upravit. Zařízení sice fungovalo, bylo ale moc velké a těžké, takže se nedalo se namontovat do křídel letounu. Jediná možnost byla umístit ho do nákladního prostoru, kde však zabíralo místo pro fotoaparáty. Elektronový kužel navíc směřoval dolů k zemi místo dopředu.
Westinghouse proto přišel s vlastním prototypem, který už měl přijatelné rozměry. Letadlo dostalo elektronová děla hned dvě, každé v jednom křídle. Pilot je mohl zapínat z kokpitu. Lockheed systém vyzkoušel během nejméně dvou testovacích letů. Nakonec ale nikdy nedošlo na jeho ostré použití.
Podobně ostatně dopadla palivová příměs A-50. Nevyužívala ji letadla A-12 ani SR-71. Ani u jednoho z těchto dvou opatření není jasné, jestli by v případě použití splnilo svůj účel a ochránilo špionážní letoun před radiolokátory protivníků.
Krátký dokument o A-12
Materiál ze SSSR
Letadla A-12 měla i další vlastnosti, jež měly snížit jejich radarový průřez. Kromě tvaru to byl speciální nátěr. Obsahoval miniaturní železné kuličky. Litr barvy stál zhruba 400 dolarů, což by v dnešních cenách odpovídalo necelým 3000 dolarů (76 000 Kč). Letouny však nebyly nezranitelné. Svědčí o tom příhoda z 30. října 1967. Pilot Dennis Sullivan dostal za úkol provést dva přelety nad severovietnamským územím. Během druhého z nich na něj protiletadlová baterie odpálila nejméně šest střel země-vzduch. Všechny minuly.
Jedna však vybuchla ve vzdálenosti okolo jedné až dvou stovek metrů od Sullivanova A-12. Po přistání našli mechanici malý kousek rakety v pravém křídle letadla. Letouny A-12, stejně jako později SR-71, chránila před nepřátelskou protiletadlovou obranou hlavně jejich rychlost. Trup letadla se ovšem během letu trojnásobkem rychlosti vzduchu zahříval na vysoké teploty. Musel proto být z velké části z titanu.
To přineslo tři problémy: vysokou cenu a potíže se zpracováním a sháněním materiálu. S cenou se nedalo nic dělat. Strýček Sam musel pustit pár chlupů. Lockheed si zase kvůli stavbě letounů musel osvojit nové technologické postupy.
Jelikož ve Spojených státech byl titanu nedostatek, CIA ho sháněla v zahraničí. Největším exportérem byl paradoxně Sovětský svaz. Američané od něj nakoupili materiál na stavbu svých špionážních letadel prostřednictvím nastrčených krycích firem.
Související články
Lockheed Martin hledá nástupce špionážního letadla U-2
Americké letectvo (U.S. Air Force) v roce 2019 vyřadí z výzbroje legendární průzkumná a špionážní ...
-
22.08.2015
-
6 komentářů
-
Jan Grohmann
Nad Kalifornií se proháněl špionážní U-2 s volacím znakem vesmírné lodě Enterprise
Americké špionážní letadlo U-2 létá s novým typem maskování. Předstírá, že přiletělo z budoucnosti, ...
-
25.02.2019
-
13 komentářů
-
Radek John
Izrael zničil syrský komplet S-200, který sestřelil ruský špionážní letoun Il-20
„Slepý jsem, nevidím…“ Tak možná zní obsah veškeré komunikace obsluh syrské protivzdušné obrany ...
-
15.04.2019
-
114 komentářů
-
Karel Cimala
Americká špionážní letadla vs. severokorejské balistické rakety
Na Boží hod hlídala demilitarizovanou zónu u Severní Koreje hned čtyři americká špionážní letadla. ...
-
10.01.2020
-
6 komentářů
-
Radek John
Rád bych upřesnil některé věci. Letoun opravdu měl mokré křídlo a palivo z něj prosakovalo. Ale ale až po natlakování nádrží dusíkem. Během přípravy, startování ,zkoušky motorů a ...Zobrazit celý příspěvek
Rád bych upřesnil některé věci. Letoun opravdu měl mokré křídlo a palivo z něj prosakovalo. Ale ale až po natlakování nádrží dusíkem. Během přípravy, startování ,zkoušky motorů a dotankování za letu ztratilasi 60kg paliva ( celková zásoba 36000kg). Letoun po startu nabral 680Km /h a stoupal do 8000m( 2,5 min) k tankeru, tankování trvalo 15 minut. Poté vystoupal do letové výšky obvykle 25300m a nabral cestovní 3M. Povrch se zahřál (nejvíce 560st.C naa hraně kabiny) a povrch se "zatáhl " a letou prodloužil o cca 30cm. Krátké mise byly 4500km,trvání2.10, dlouhé 13200km za 4.50.
Na SR-71 bylo vystřeleno asi 1000 S-75 a S-200. Pilot měl povoleno nasadit dle žádosti a rozhodnutí velitelství max rychlost která je dosud tajena ale je možné že se blížila či byla 4M. Rezerva dostupu a rychlosti se ponechávala pro případ, že byl letoun ostřelován raketami PVO protivníka.
Pro zajímavost -palivoJT-7 mělo tak vysoký stupeň zážehu že zhasilo ohěň. Při startování musela být do spalovacích komor vstříknuta kapalina TEB která pomohla palivo zapálit. Do cockpitu jsem si sedl v Museum Aviation, Seattl.Skrýt celý příspěvekDal bych tady fotku ale nejde to :-) SR-71 jsem viděl poprvé v 2004 v Duxfordu,UK a pak ještě při jiných návštěvách, pak v NY na letadlové lodi Intrepid, pak v Udvar Hazy u WDC a ...Zobrazit celý příspěvek
Dal bych tady fotku ale nejde to :-) SR-71 jsem viděl poprvé v 2004 v Duxfordu,UK a pak ještě při jiných návštěvách, pak v NY na letadlové lodi Intrepid, pak v Udvar Hazy u WDC a naposledy v Oregonu, Spruce Goose Museum. Stroj vždy udivuje nadčasovostí.Skrýt celý příspěvek
Ještě poznámka - byť cockpit byl ochlazován při cestovní rychlosti 3M v kabině bylo 60C a proto osádka musela mít skafandry s autonomním chlazením. Jinak v článcích Radka Johna ...Zobrazit celý příspěvek
Ještě poznámka - byť cockpit byl ochlazován při cestovní rychlosti 3M v kabině bylo 60C a proto osádka musela mít skafandry s autonomním chlazením.
Jinak v článcích Radka Johna bývá zpousta vžitých nesmyslů- třeba nákup titanu v SSSR....Obtíže s titanem byly ale technického rázu, velmi špatně se opracovával( třeba vrtáky vydrželky max 12 děr), ještě horší to bylo se svařováním. Velmi obtížná byla výroba vlnitého plechu na potah křídla- právě to bylo řešení tepelného namáhání. V muzeu v Seattlu seděl u mašiny starý pán, průvodce. Trochu jsem s ním mluvil - pán slouži u SR-71 jako mechanik !Skrýt celý příspěvek
Kdysi jsem četl, že na tomto stroji je dilatace, zejména nádrží řešena záměrnou netěsností na zemi. Rozdíl délky při M3 je kolem 30cm. Standardní profil letu byl start, ohřátí ...Zobrazit celý příspěvek
Kdysi jsem četl, že na tomto stroji je dilatace, zejména nádrží řešena záměrnou netěsností na zemi. Rozdíl délky při M3 je kolem 30cm. Standardní profil letu byl start, ohřátí trupu a následné dotankování paliva za letu.
Druhou zajímavostí je dodnes držený rychlostní rekord v přeletu.
Kelly Johnson byl letecký mág, který to dal citem i bez počítačů.Skrýt celý příspěvek... standardní profil letu byl start, ohřátí trupu a následné dotankování paliva za letu... Mám si to predstaviť tak, že po štarte dosiahol rýchlosť 3M aby sa zohrial a prestal ...Zobrazit celý příspěvek
... standardní profil letu byl start, ohřátí trupu a následné dotankování paliva za letu...
Mám si to predstaviť tak, že po štarte dosiahol rýchlosť 3M aby sa zohrial a prestal "tiecť" a potom znížil rýchlosť na cca 0,6M aby mohol dotankovať z KC-135?Skrýt celý příspěvekTady jsem vám to našel. Už si to moc nepamatuji, četl jsem to ...Zobrazit celý příspěvek
Tady jsem vám to našel. Už si to moc nepamatuji, četl jsem to dávno.
https://www.google.com/amp/s/t... Skrýt celý příspěvek
Najväčšia sranda na tomto lietadle sú motory P&W J57...ani po viac 60 rokoch mužíci nedokázali pochopiť princíp turbonáporového motora ,nehovoriac o tom, vyrobiť ho...takže ľahkým ...Zobrazit celý příspěvek
Najväčšia sranda na tomto lietadle sú motory P&W J57...ani po viac 60 rokoch mužíci nedokázali pochopiť princíp turbonáporového motora ,nehovoriac o tom, vyrobiť ho...takže ľahkým výpočtom dostávame koľko desaťročí mužíci zaostávajú za Usa a o koľko asi desaťročí dokončia svoj Izdelije pre svojú kópiu F22...na smiech taký akožeštát.Skrýt celý příspěvek
Že vás to baví.... J58 nikoliv J57, pro všechny ostatní je tady Wikipedie :-) https://cs.m.wikipedia.org/wik... Rusko používá Ramjet na celé řadě protilodních ...Zobrazit celý příspěvek
Že vás to baví....
J58 nikoliv J57, pro všechny ostatní je tady Wikipedie :-)
https://cs.m.wikipedia.org/wik...
Rusko používá Ramjet na celé řadě protilodních a protizemních střel. Pro urychlení na nadzvukovou rychlost ovšem používají TP.Skrýt celý příspěvekTy Cejkis poslouchej... A tebe to baví? Zmiňovat principiálně jednoduchý RamJet v souvislosti s proudovým motorem s devítistupňovým kompresorem, který od určité výšky a rychlosti ...Zobrazit celý příspěvek
Ty Cejkis poslouchej... A tebe to baví? Zmiňovat principiálně jednoduchý RamJet v souvislosti s proudovým motorem s devítistupňovým kompresorem, který od určité výšky a rychlosti měl fungovat jako částečně náporový??Skrýt celý příspěvek
A není to jedno? Rus zase v té době přemýšlel více nad kosmonautikou kde měl před USA náskok. Škoda jen že se u technologicky tak zajímavého letounu zvrhne debata na USA vs cccp. Zobrazit celý příspěvek
A není to jedno? Rus zase v té době přemýšlel více nad kosmonautikou kde měl před USA náskok.
Škoda jen že se u technologicky tak zajímavého letounu zvrhne debata na USA vs cccp.Skrýt celý příspěvek
Načítám diskuzi...