Boeing testuje starty Super Hornetů ze skokanského můstku

Jediná aktivní indická letadlová loď INS Vikramaditya i momentálně vystrojovaná INS Vikrant používají „skokanský“ systém STOBAR (Short Take-Off, Barrier Arrested Recovery). Letadla tedy startují z jejich paluby pomocí skokanského můstku na přídi. Při přistání letoun zachytí brzdné lano. 

Super Hornety ale vznikly jako palubní stíhačky pro americké letadlové lodě. Ty využívají odlišnou koncepci CATOBAR (Catapult Assisted Take-Off But Arrested Recovery). Letouny z nich startují pomocí parních nebo elektromagnetických katapultů. Při přistání používají rovněž hák a brzdící lana. 

Boeing proto kvůli indické zakázce experimentuje se starty Super Hornetů ze skokanského můstku na slavné americké námořní letecké základně Patuxent River. Základna hostí mimo jiné Velitelství námořního letectva NAVAIR (Naval Air Systems Command) a testují se zde letecké systémy námořnictva. Základna je známá také jako sídlo školy pro zkušební piloty USNTPS (United States Naval Test Pilot School).

V areálu základny již řadu let stojí funkční maketa letové paluby letadlové lodě se skokanským můstkem. Námořnictvo ji postavilo kvůli zkouškám stealth letounů F-35B Lightning II, které budou operovat z britských letadlových lodí třídy Queen Elizabeth.  F-35B ovšem nepřistávají pomocí háku nýbrž kolmo STOVL (Short Take-Off and Vertical Landing).

O testech Super Hornetů informoval jako první uživatel Twitteru vystupující pod přezdívkou @hukum2082 ve středu 19. srpna. Informaci později potvrdil i samotný letecký koncern.

Testy F-35B na skokanském můstku v Patuxent River

Omezení hmotnosti

„Boeing a americké námořnictvo jsou v počáteční fázi operací F/A-18 Super Hornetu ze skokanského můstku,“ řekl webu The Drive mluvčí společnosti Justin Gibson. Zkušebním startům ve skutečném světě předcházely výpočty a testy ve virtuálním prostředí. „Boeing provedl rozsáhlou analýzu a více než 150 letových simulací kompatibility F/A-18 s indickými letadlovými loděmi,“ uvedl Gibson. „Naše hodnocení ukázalo, že Super Hornet Block III je ze skokanského můstku schopný startovat, tohle je další krok.“

Systém STOBAR je technicky méně náročný než CATOBAR. V současnosti ho kromě Indie využívá na svých letadlových lodích také Čína. Na skokanský můstek vsázel také Sovětský svaz. Indická letadlová loď Vikramaditya je ostatně původně sovětské výroby. Na vodu ji spustili v roce 1987 v Severodvinsku pod jménem Baku. STOBAR obvykle znamená, že letoun musí být proti systému CATOBAR během startu o něco lehčí. To mimo jiné omezuje i množství paliva (zejména v přídavných nádržích) nebo množství podvěšených zbraní.

Není jasné, nakolik se omezení vzletové hmotnosti bude týkat i Super Hornetů. Na indickém webu LiveFist se už v roce 2017 k problému částečně vyjádřil Dan Gillian z Boeingu. „Myslíme si, že se můžeme pohybovat po palubě a být schopni bojového nasazení s relevantním nákladem zbraní a paliva, abychom dali námořnictvu, co potřebuje“ prohlásil. Gillian tehdy ve společnosti působil jako viceprezident programu F/A-18.

MiG-29K na letadlové lodi INS Vikramaditya

Nespolehlivé MiGy

Super Hornet je zvětšená verze palubního víceúčelového taktického bojového letadla F/A-18 C/D. Poprvé se vznesl v roce 1995. Je zhruba o 20 % větší než původní Hornet. Má silnější motory, větší nosnost a delší dolet. Může fungovat i jako létající tanker k doplňování paliva za letu. Má také snížený radarový průřez (RCS), ačkoliv není stealth. Nedávno byla přestavena nejnovější verze F/A-18E/F Super Hornet Block III. 

Není bez zajímavosti, že starty ze skokanského můstku testoval na konci osmdesátých let už výrobce původního Hornetu, společnost McDonnell Douglas. Dostal se však jen do fáze experimentů.

Indové dosud na své jediné letadlové lodi provozují námořní variantu ruské stíhačky MiG-29 Fulcrum. Palubní Letouny MiG-29K, v kódu NATO označované jako Fulcrum-D, mají proti suchozemským variantám stejného typu navíc skládací křídla a přistávací hák. Letouny ruské výroby však nevynikají spolehlivostí. Jejich motory trpí častými poruchami. Potíže jsou i se systémem fly-by-wire. 

Podle indické auditorské společnosti CAG (Comptroller and Auditor General) bylo od února 2010 do konce roku 2019 staženo z provozu 40 (62 %) motorů MiG-29K kvůli údajným konstrukčním problémům. Ruská strana naopak nepřímo uvedla, že indické námořnictvo se prostě neumí o letouny správně postarat. 

Indie se proto před časem rozhodla, že nakoupí 57 modernějších námořních stíhaček. Ani ruské letouny ale nejsou mimo hru, ostatně indické letectvo nově nakoupí 21 repasovaných letounů MiG-29 a 12 nových Su-30 MKI.

Představení nejnovější verze Super Hornet Block III

Kompatibilita s letectvem 

Stíhacích letounů schopných provozu z paluby letadlové lodě není na světě mnoho. Kromě už zmíněných F/A-18E/F a MiGů-29K připadají v úvahu jen americký letoun F-35 Lightning II, francouzský Dassault Rafale a námořní verze švédské stíhačky JAS-39 Gripen. Státní Indická společnost Hindustan Aeronautics rovněž vyrobila námořní variantu své jednomotorové stíhačky HAL Tejas. Letoun už zvládl start i přistání na letadlové lodi Vikramaditya. Pro potřeby indických námořních sil je však příliš těžký, resp. má špatný poměr výkon / hmotnost. 

Nové stíhačky shání vedle indického námořnictva i letectvo. V roce 2008 vyhlásilo soutěž o dodávku 126 stíhacích letounů střední velikosti. Zúčastnilo se šest typů. Po dlouhých průtazích zvítězil letoun Dassault Rafale.

Nepodařilo se však dosáhnout dohody o produkci letadel v Indii. Francie odmítla převzít odpovědnost za stíhací letouny vyrobené v Indii. Nové Dillí proto nakonec koupilo jen 36 strojů a vyhlásilo nový, dosud probíhající, tendr na dodávku dalších 114 stíhaček. Účastní se ho osm typů, včetně Super Hornetu a Rafale.

Zdroje: The Drive, UKDJ, The Print, TAGC