Autonomní pozemní bojoví roboti

Technické problémy v zavádění bojových robotů

V případě pozemních bojových robotů, oproti jejich nebeským kolegům, je situace trošku komplikovanější. Bezpilotní letadla mají situaci mnohem jednodušší, protože se při letu nemusí potýkat s pevnými překážkami. Mohou se pohybovat pouze po přímkách, nebo jednoduše naprogramovaných trasách. Bezpilotní letoun de facto potřebuje ke své navigaci jen satelitní navigační systém (GPS).

Na zemi je však situace složitější. Budoucí bojoví autonomní roboti musí brát v potaz nejen svou pozici, ale i tvar terénu, terénní a přírodní překážky a také samozřejmě nejrůznější lidské konstrukce – nadneseně řečeno, od odpadkového koše až po budovy.

Robotický válečník tak musí mít takové systémy, které dokáží precizně a detailně rozpoznat nejrůznější objekty. Je třeba znát jejich vzdálenost, tvar i účel. Samozřejmostí je také nutné oddělit živé objekty od těch neživých. Splést si člověka s poštovní schránkou může mít fatální důsledky.

Video: Prezentace možností ADP / YouTube

Problémem není jen instalace pokročilých a drahých senzorů, jako kamer s obrovskou rozlišovací schopností, radarů, laserových dálkoměrů, infračervených kamer a dalších senzorů, ale také vývoj vhodného software a hardware pro zpracování dat. Jedna stránka je získávat informace z desítek až stovek čidel, druhá je všechny informace poskládat tak, aby z toho vznikl kompletní obraz okolí.

Robotické vs. humanoidní vozidlo

Výhodou bojových robotů je fakt, že při jejich stavbě se nemusí brát ohled na konstrukci vnitřních prostor pro posádku. Úspora místa (a hmotnosti) se může využít ke zmenšení rozměrů celého vozidla nebo instalaci přídavného pancéřování. Zbraňové systémy, jako jsou rychlopalná 30mm děla na bojových vozidlech pěchoty, tak mohou nést mnohem menší a subtilnější stroje.

Foto: Zbraňové systémy jsou už připraveny. Budoucí bojový robot může využít např bojovou věž Lance RC / Rheinmetall Landsysteme GmbH

Konstruktéři mohou také vytvářet jedinečné konstrukce bez kompromisů, např. mezi jízdními vlastnostmi vozidla a bezpečím posádky. Robotičtí bojovníci mohou mít ideálně rozloženou hmotnost, nebo níže položené těžiště. Vše bude mít za následek dramaticky lepší jízdní vlastnosti a průchodovost terénem, než klasicky „humanoidní“ vozidla.

Otázka je, jak bude řešeno řízení a ovládaní vozidla. Zcela autonomní vozidlo je zřejmě otázkou vzdálené budoucnosti. Avšak částečně samostatné (bude řešit pouze jednoduché úkoly), kdy bude řidič vozidlo ovládat dálkově, již tak nereálné není.

V takovém případě lze využít například prvky virtuální reality a 3D zobrazovacích technologií. Řidič/operátor může sedět v bezpečí základny a mít na hlavě virtuální helmu. Pokročilé 3D kamery tak budou nejen zprostředkovávat "řidiči" dokonalé povědomí a okolí, ale pomocí 3D technologie vytvoří i pocit reálné hloubky obrazu - tedy půjde o skutečné přenesení reality z okolí vozidla k řidiči.