KOMENTÁŘ: Dělostřelectvo nesmí opustit tanky a pěšáky v boji

Související články

• ARES

  08:36 22.03.2018

  • 1
  • 0

  Haness: Přístrojová přesnost měření Každé měření fyzikálních veličin je zatížené chybou. K vyhodnocení měření je třeba znát míru přesnosti měření. Při měření působí na měřicí ...Zobrazit celý příspěvek

  Haness:
  Přístrojová přesnost měření
  Každé měření fyzikálních veličin je zatížené chybou. K vyhodnocení měření je třeba znát míru přesnosti měření.
  Při měření působí na měřicí přístroj řada vnitřních rušivých vlivů (vznikají nedokonalostí přístroje). Každý z těchto vlivů zanáší do měření určitou chybu a přístroj jako celek pak vykazuje tzv. základní chybu, která je souhrnem všech těchto dílčích chyb. Pro praktickou potřebu byla zvolena a normována charakteristika nazývaná třídou přesnosti δTP. Třída přesnosti zahrnuje všechny dílčí chyby a definuje tak mezní (maximální, dovolenou) relativní chybu v celém měřicím rozsahu přístroje. Je vyjádřena vztahem:
  δTP = (│m│/XR) * 100 [%],
  kde je │m│ je mezní (maximální) absolutní chyba přístroje, XR největší hodnota měřícího rozsahu.
  Dle ČSN rozeznáváme u analogových měřicích přístrojů tyto třídy přesnosti:
  0,05 - 0,1 - 0,2 - 0,5 - 1 - 1,5 - 2,5 – 5
  Údaj třídy přesnosti je uveden u každého měřicího přístroje. Uvádí se bez značky %.
  Má-li přístroj určitou třídu přesnosti, je tím definovaná jeho maximální dovolená relativní chyba vyjádřená v % největší hodnoty měřicího rozsahu. Naměřím-li na přístroji hodnotu XM, potom měření je zatíženo chybou δM
  δM = ± δTP * (XR / XM) [%].
  RL je měřící přístroj. Proto i pro něj se musí definovat přesnost měření, aby uživatel měl informaci, s jakou přesností měří souřadnice místa výstřelu či dopadu střel.
  Chybová soustava a chyba
  Chybová soustava a chyba jsou zcela rozdílné pojmy, které nelze směšovat a zaměňovat. Chybová soustava je strukturní popis chyby, chyba je fyzikální veličina.
  Chybová soustava je popis zdrojů chyb a jejich vzájemných vazeb, která slouží k výpočtu celkové chyby výstupní veličiny funkčního systému s využitím matematických metod statistiky a teorie chyb. Mimo hlavního poslání, výpočtu celkové chyby výstupní veličiny, slouží chybová soustava k určení váhy jednotlivých dílčích chyb na celkové výstupní chybě. Z toho se vyvozuje, které chyby mají hlavní význam a podíl na celkové výstupní chybě funkčního systému, a které chyby lze považovat za vedlejší s možností zanedbání jejich vlivu. Např. ke zjednodušení struktury mechanismu nebo metodiky výpočtu celkové chyby.
  Chyba představuje veličinu, která vyjadřuje rozdíl mezi skutečnou a naměřenou hodnotou. Chyby jsou různého charakteru, střední, maximální/minimální, směrodatná odchylka apod., podle metodiky jejich určení, viz teorie chyb.
  V dělostřelecké praxi se přesnost určuje podle normálního (Gaussova) rozdělení střední kvadratickou chybou, směrodatnou odchylkou σ. V intervalu σ od střední hodnoty se nalézá 34,1 % měřených případů. Pro dělostřeleckou praxi se zavedla pravděpodobná úchylka u, odvozená ze střední kvadratické chyby, v jejímž intervalu od střední hodnoty se nalézá 25 % měřených případů, u = 0,675 σ. Všechny odchylky od střední hodnoty se nacházejí v intervalu ± 4 u, tedy v rozpětí 8 u.
  Chybová soustava je stálá a neměnná pro daný funkční systém. Mění se jen hodnota dílčích chyb. Např. u RL vlivem změny rozměru, tvaru a reflexe detekovaného objektu, povětrnostních podmínek, geomorfologického a přírodního prostředí, apod.
  Výpočtový algoritmus souřadnic (místa výstřelu, místa dopadu střely) se v principu skládá ze dvou kroků. V prvním kroku se naměřené parametry pohybu střely proloží aproximační křivkou tak, aby se dosáhlo co nejvyšší míry shody aproximované dráhy se skutečnou dráhou střely. V druhém kroku se aproximační křivka dráhy střely proloží aproximační balistickou křivkou, jejíž protnutí s horizontem určí polohu místa výstřelu nebo dopadu střely. Chyba místa protnutí je tím větší, čím delší je úsek extrapolace k měřenému úseku dráhy střely radiolokátorem.
  Základním zdrojem chyb jsou chyby v naměřených parametrech pohybu střely RL, které se promítnou do aproximační křivky dráhy střely. Druhotným zdrojem chyb je balistický výpočet dráhy střely z aproximované dráhy letu střely. Původ je v matematickém zpracování měřených veličin dráhy letu v aproximované dráze sledované střely do aproximace balistické křivky. Dále pak v tom, že balistické parametry, které jsou reálně proměnné v průběhu pohybu střely po dráze letu, jsou v balistickém výpočtu považovány za konstanty z důvodu proveditelnosti výpočtu on-line. Každý výrobce má implementován svoji metodiku řešení.
  Tvrdit, že „chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem“. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, je desinformace podávána výrobci. Jde o to, aby výrobci RL výrobci nemuseli veřejně deklarovat jaká je reálně dosažitelná přesnost měření souřadnic radiolokátorem, s cílem záměrného zmatení uživatele.
  Z jednoho měření samozřejmě nelze určit velikost chyby měření souřadnic jako fyzikální veličiny z toho jednoho měření. Ale každému RL, jeho systému detekce a metodě výpočtu souřadnic, je vlastní, s jakou mírou přesnosti měří souřadnice, vyplývající z jeho chybové soustavy. Míra přesnosti je vyjádřena pravděpodobnou úchylkou měření souřadnic u. Určí se přesně stejnými metodami, jakými se zjišťuje u děl pravděpodobná úchylka dálková, šířková a výšková.
  Provede se soubor balistických střeleb, při kterých se měří vzdálenost, odchylka souřadnic skutečného dopadu střely od vypočtených souřadnic radiolokátorem. Pomocí předepsaných pravidel se soubor odchylek zpracuje v pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
  Vyjádřením: „Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné“, se tedy přiznává, že nevím s jakou přesností je určena poloha děla či baterie. Lze s touto neznalosti vést palbu? A co by bylo důsledkem, jen neúčinná dělostřelecká palba a promarněné střelivo, kterého nikdy není dost. Chyba změření souřadnic může ohrozit vlastní jednotky při jejich palebné podpoře.
  Je samozřejmé, že výrobci radiolokátorů nezveřejňují přesnost měření souřadnic míst odpálení či dopadu. To je „přísně tajné“ firemní tajemství. Jejich zveřejnění by mohlo ohrozit jejich pozici na zbrojním trhu. Nicméně výrobce by měl pro uživatele doložit, s jakou přesností (při specifikovaných - tabulkových podmínkách) měří radiolokátor souřadnice, ovšem s tím, že tento parametr se musí používat v režimu „tajné“.
  Je naprostým pravidlem u vojenské techniky, že výrobce musí fyzicky prokázat uživateli, že předávaný výrobek splňuje dohodnuté parametry. U zbraní je např. každé dělo podrobeno tzv. malé kontrolní zkoušce, nastřelení cca 10 ranami za účasti zástupce vojenské správy k prokázání funkční způsobilosti, po výrobě série zbraní se provádí tzv. velká kontrolní zkouška, s provedením střelby řádově sta ran, k ověření jednak rozšířené funkční způsobilosti, především pak střelecké přesnosti. Totéž se provádí u munice. Nejdříve přejímací zkoušky jednotlivých komponentů dělostřeleckého náboje (tělo střely, trhavina, zapalovač, zápalkový šroub, prachová náplň), pak náboj jako celek s předepsanými střeleckými zkouškami. Všechna měření jsou doložena protokoly k následnému dohledání v případě potřeby.
  Pokud neproběhlo fyzické ověření funkční způsobilosti zakoupených radiolokátorů provedením „zastřílení“ radiolokátorů, srovnání skutečné polohy děla s polohou naměřenou radiolokátorem k ověření výrobcem deklarované přesnosti měření podle přejímací dokumentace a protokolárně potvrzeno při jejich přejímce, nutno to považovat ze strany přejímajícího orgánu za vážné porušení předepsaných pravidel přejímky vojenské techniky.
  Náročnost na přejímku vojenské techniky plyne ze skutečnosti, že její porucha může ohrozit obsluhu techniky na zdraví a životě, ale může svým selháním i negativně ovlivnit celý průběh vedení boje. Selhání v reálu boje není možné opravit opakováním jako při počítačových simulacích. Život je jen jeden, vše se musí povést „na prvou“.
  Aplikace pravděpodobné úchylky měření souřadnic u
  Při přípravě palby se určuje stupeň vyřazení cíle, požadovaná hodnota, obvykle fyzické (materiálové) palebné účinnosti dělostřelecké palby. Pro praktické potřeby střelby a řízení palby se stupeň vyřazení cíle při palbě na jednotlivý nepozorovaný cíl vyjadřuje jako pravděpodobnost jeho vyřazení s limitními hodnotami pro: - zničení Pz = 0,7 až 0,9, - umlčení Pu = 0,5. Stupeň vyřazení cíle (jako očekávaný palebný účinek) se při střelbě na skupinové nepozorované cíle vyjadřuje matematickou nadějí M(a) počtu vyřazených (nenávratně zničených) k celkovému počtu elementárních (jednotlivých) cílů, jimiž je skupinový cíl tvořen. Pro potřeby současné dělostřelecké praxe jsou stanoveny limitní hodnoty takto: - pro zničení M(a) 35 % (max. 50%), - pro umlčení M(a) 20 % (až do 35%), - pro rušení M(a) 3 % (až do 10 %).
  K dosažení požadované hodnoty vyřazení cíle je třeba na cíl vystřelit definovaný počet ran, normu spotřeby munice. Ta závisí mimo rozměru a tvaru cíle na celkové chybě výstřelu (baterijní, oddílové). Celková chyba výstřelu je určena dílčími pravděpodobnými chybami: souřadnic cíle, souřadnic palebného postavení, povětrnostní přípravy, balistické přípravy, tabulek střelby, použité metody výpočtu, technické přípravy a pravděpodobnou dělovou úchylkou. Celkovou chybu výstřelu především ovlivňují pravděpodobná úchylka dělová a dílčí pravděpodobná chyba souřadnic cíle.
  U dělostřeleckých zbraní se vlastní přesnost střelby udává v pravděpodobné dělové úchylce dálkové, šířkové a výškové. Pravděpodobné dělové úchylky jsou přibližné úměrné dálce střelby, takže k předběžnému určení jejich velikosti lze použít vztah při střelbě na plochu
  úd ≈ 0,3 [%] * dálka střelby, úš ≈ 0,1 [%] * dálka střelby.
  V řadě armád místo úd, úš, se používá kruhová pravděpodobná úchylka CEP.
  Pokud má dělostřelecká palba dosáhnout požadovaného účinku, potom musí být známa i pravděpodobná chyba souřadnic cíle. Budou-li souřadnice cíle určeny RL, pak je třeba znát pravděpodobnou úchylku měření souřadnic u.
  V dostupných pramenech se uvádí vztah k určení velikosti pravděpodobné úchylky měření souřadnic CEP ≈ X (dálka měření) * 0,35 [%].
  Je samozřejmé, že pravděpodobná úchylku měření souřadnic u je ovlivněna řadou parametrů, řada z nich nemá stálou hodnotu a zpravidla je závislá na povětrnostní situaci. Toto vše je zabudováno do matematické metody řešení s přihlédnutím na možnost korekce chybové soustavy RL podle skutečné hodnoty parametrů dílčích chyb. Ale pro řešení úplné přípravy je třeba znát nejen souřadnice cíle, jak jsou indikovány na výstupních displejích, ale i jejich pravděpodobná úchylka u.
  Inteligentní munice
  Co se týče inteligentní munice, zde musíme rozlišovat, zda jsou určeny k ničení bodových nebo plošných cílů, tvořených skupinou bodových cílů.
  Střela M982 Excalibur s koncovým navedení GPS (nepřesně družicové) je určena ke střelbě na bodové cíle, respektive k vyloučení kolaterálních ztrát či palebné podpoře vlastních jednotek do vzdálenosti 75 až 150 m. Z hlediska účinku v cíli jde o střelu HE. Proto se stěží dá použít ke střelbě na cíle, jejichž souřadnice jsou určeny pouze RL, protože nesou v sobě větší chybu, než má střela s koncovým navedením. Lze je efektivně použít jen za splnění podmínky, když přesnost polohy cíle je určena s přesností větší než přesnost dopadu střely, CEPcíle < CEPinteligentní munice. To plyne z pravidel střelby. Ve válce v Iráku (2007) 92 % ran dopadlo do 4 m od cíle. Jedna střela M982 nahradí 10 až 50 HE střel. Je zavedena rovněž střela M982 S, která je vybavena poloaktivním laserovým naváděním.
  K ničení plošných cílů, ve formě skupiny obrněných cílů, jsou předurčeny dělostřelecké střely BONUS, SMArt 155 (DM702A1) se submunicí s protipancéřovým účinkem EFP. Jedna střela obsahuje dva kusy submunice. Na celkové hmotnosti střely se submunice podílí nízkým podílem, užitečné zatížení (Payload) činí 30 až 50 % hmotnosti střely, což je z hlediska účinku v cíli nízký poměr cena/výkon. Důvodem je skutečnost, že „obal“ submunice, tj. tělo střely, má tlusté stěny, aby odolalo tlaku plynů v hlavní (155 mm pmax = 440 MPa). Výstřelem mimo užitečnou hmotnost submunice se tím do cíle dopravuje i značná balastní zátěž. Proto je nejúčelnější použít submunici především u raketových střel, protože jejich obal může být tenkostěnný (MLRS). Při střelbě SMArt 155 v SAE se dosáhlo 67 % zásahu cíle, což dokládá jejich vysokou bojovou účinnost.
  Submunice BONUS, SMArt 155 (DM702A1) skenuje cíle v okruhu 200 m. Protože dělostřelecké střely nejsou koncově naváděny, jejich nepřesnost v cíli je obdobná jako u standardních HE střel, CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,3 [%] (SMArt 155), u střely BONUS s dnovým výtokem CEP ≈ X dálka střelby [m] * 0,6 [%]. Tím je omezen maximální účinný dostřel. Jde o to, aby pravděpodobná úchylka CEP na dálce cíle nebyla výrazně větší než skenovací poloměr submunice. S přihlédnutím k této skutečnosti, použití střel s plošným účinkem je zejména účinné na rozsáhlejší plošné cíle s větším počtem bodových cílů. Se snižováním počtu bodových cílů ve skupině klesá i pravděpodobnost jejich zásahu, při počtu do 3 až 4 cílů účinnost zásahu podstatně klesne. To se především týká střely BONUS, protože dnový výtok ke zvýšení dostřelu zvyšuje rozptyl.
  Setrvání děl. jednotek v palebném postavení
  Ze základního pravidla palebné podpory, že v okamžiku, kdy se zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory k vyřazení tohoto cíle, jednoznačně plyne, že není možné ponechávat baterii v palebném postavení po splnění palebného úkolu. Dělostřelecké baterie (oddíly) nemají však stejné poslání. Z toho pak vyplývá podmínka přemístění palebného postavení v průběhu přímé palebné podpory.
  Dělostřelecké baterie, oddíly, které poskytují přímou palebnou podporu uskupením do jejichž podřízenosti jsou přiděleny, musí setrvat v zaujatém palebném postavení tak dlouho, než je naplněn zadaný úkol palebné podpory podle požadavku či příkazu velitele bojového uskupení, v jehož prospěch se vede palebná podpora. Vést palebnou podporu jen do té doby, než by protivník mohl zahájit protibaterijní palbu, by znamenalo přerušit palebnou podporu do té doby než by se baterie, oddíl přemístil do nového palebného postavení. Tím hrozí, že palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu nebo obrannou odolnost, a především podporovaná pěchota a tanky přijdou o soustavné palebné neutralizování protivníka.
  Doba prodlevy není jen individuální čas převedení děla z palebné do pochodové polohy a zpět a doba přesunu z jednoho do druhého palebného postavení, ale i čas formování pochodového proudu a zejména možné zdržení k vyproštěním uvázlého děla z palebného postavení či na pochodu a neprůchodnost pochodové osy. To mohlo mít fatálnější pro výsledek boje než následky z důvodu možného vyřazení několika děl protibaterijní palbou protivníka.Skrýt celý příspěvek
• Haness

  07:37 16.03.2018

  • 0
  • 0

  ARES: V prvním odstavci jste shrnul své chybné údaje. Proto znovu opakuji - výrobci WLS neudávají hodnoty jejich chyb - protože chybová soustava je radiolokátorem definována pro ...Zobrazit celý příspěvek

  ARES:
  
  V prvním odstavci jste shrnul své chybné údaje. Proto znovu opakuji - výrobci WLS neudávají hodnoty jejich chyb - protože chybová soustava je radiolokátorem definována pro každou jednotlivou střelu ve výpisu detekce. Do výpočtu CEP není zahrnuta pouze úsťová rychlost, ale také náměr, směr střelby, MAXORD a další parametry získané rozborem meteozprávy. Já jsem psal že bylo prakticky dosáhováno nejlepší odchylky 4 m, ale samozřejmě jsme měli i radiolokátorem udané chyby v rámci desítek, či stovek metrů. Nelze jednoznačně říct, že rl má chybu 40 m, protože jeho chyba je ovlivněna tolika faktory, že používat tuto hodnotu pro definování toho, jestli je účinné vést protibaterijní činnost nebo ne je prostě chybné.
  
  Bylo by ohromnou chybou ponechat palebné jednotky zajeté v palebných postaveních v očekávání příchodu palebného úkolu. Dnešní koncepce senzorických systémů je taková, že prvky palebné podpory jsou a budou prioritními cíli ničení - stačí si pročíst dostupné předpisy NATO, nebo jednotlivých aliančních armád.
  
  Doby Vašeho působení v armádě byly založeny na konvenčním střetu dvou armád a značných silách. Dnes je dynamika ozbrojených střetů větší, proto setrvání palebné jednotky v palebném postavení na dobu delší než je nutné pro provedení palebného přepadu je chybou - stačí se podívat na poznatky z Ukrajiny kam USA dodaly radiolokátory AN/TPQ-36. Další poznatky má AČR z různých cvičení kde se pomocí simulačních technologií aliančních partnerů tento druh konfliktů procvičoval. Výsledky těchto cvičení jasně ukazují že není možné ponechávat baterii v palpostu, stejně tak jako je klíčové vést protibaterijní činnost. Například armáda USA přikládá protibaterijní činnosti takovou váhu, že v okamžiku kdy rl, nebo jiný senzor zjistí palebné prostředky protivníka, jsou okamžitě přeúkolovány veškeré dostupné prvky palebné podpory pro vyřazení tohoto cíle.
  
  Zdroj na inteligentní munici, který jste uvedl, je z roku 2008, takže je 10 let starý a jedná se o sumarizaci praktických testů zavádění družicově řízených zapalovačů do armády USA. Váš článek shrnoval chyby, kdy jste definoval, že není možné pro protibaterijní činnost použít inteligentní munici. Ale nelze přeci obecně říci, že není možné vyřazovat dělostřelectvo protivníka inteligentní municí, protože armáda USA zavedla družicově naváděné střely a jsou to tedy jediné používané typy inteligentní munice v současnosti. Na trhu jsou dostupné různé jiné typy, které by se pro vedení protibaterjní činnosti i ve Vaší, špatně definované chybové soustavě, daly použít a byly by maximálně efektivní, viz. třeba již uvedená submunice BONUS.Skrýt celý příspěvek
• ARES

  15:35 15.03.2018

  • 1
  • 0

  Jediným možným objektivním posouzením o přesnosti měření polohy místa odpálení a místa dopadu střel radiolokátorem, je provedení experimentální střelby v reálných podmínkách. ...Zobrazit celý příspěvek

  Jediným možným objektivním posouzením o přesnosti měření polohy místa odpálení a místa dopadu střel radiolokátorem, je provedení experimentální střelby v reálných podmínkách. Změřit odchylku souřadnic polohy místa výstřelu či dopadu střely změřených radiolokátorem od skutečného místa výstřelu a dopadu střely s přesně změřenými souřadnicemi. Samozřejmě jeden měřený výstřel nemůže určit přesnost měření radiolokátorem. K určení přesnosti měření je třeba vystřelit skupinu ran, nejméně sedmi, aby se dal určit CEP s patřičnou věrohodností (úchylkou). Do výpočtu CEP musí být samozřejmě zahrnut vliv meteorologických podmínek a musí být měřena úsťová rychlost každé rány. Nestačí určit dálku střelby s opravou na úsťovou rychlost střely podle prodloužení nábojové komory a teplotu prachové náplně.
  
  Př. DANA: Pravděpodobná úchylka úsťové rychlosti je 0,20 % tabulkové, což je 1,4 m.s-1. Při střelbě na 20 000 m činí oprava dálky střelby vlivem pravděpodobné úchylky úsťové rychlost 45 m při pravděpodobné úchylce dálkové 67 m, CEP ≈ 67 m.
  K uvedenému: „Z praktických znalostí použití radiolokátoru ARTHUR bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejmenší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m“, což při CEP = 50 m se nevylučuje, ale ani nevyvrací, že 50 % měření udá polohu výstřelu v kruhu o průměru 100 m, 100 % měření bude v kruhu o průměru 400 m. Podle dostupných informací se udává hodnota CEP = 0,3 až 0,5 % dálky měření.
  Znalost přesnosti měření radiolokátorem polohy palebného postavení je nutná ze dvou důvodu. Za prvé v rámci targetingu ke stanovení spotřeby munice k umlčení (ničení) daného cíle k určení míry efektivnosti střelby, za druhé, s jakým účinkem může protivník palebně zapůsobit na vlastní palebné prostředky, tj. jak dlouho je možné vést palbu z jednoho palebného postavení bez vážného ohrožení palbou protivníka. Přerušení palebné podpory úkolovému uskupení, které čelí a odráží útok protivníka, na dobu přesunu do nového palebného postavení, může způsobit to, že palebná podpora z nově zaujatého palebného postavení nebude možná, protože protivník se natolik přiblížil obranné čáře či se dostal do přímého kontaktu, že z důvodu bezpečnosti pro vlastní jednotky není možné vést palbu. Minimálně palebná přestávka umožní protivníkovi přestavět či obnovit bojovou sestavu a tím posílit svoji údernou sílu.
  Do výzbroje armád jsou systémově zavedeny střely s koncovým navedením 155 mm M 982A1 Excalibur se zvýšenou odolností proti GPS rušení (CEP 5 až 20 m) a M 1156 souprava pro přesné navádění (PGK) s GPS naváděním (CEP < 30 m). Systém Excalibur S je určen pro poloaktivní laserové navádění na pohyblivé cíle v přímé viditelnosti. K představě o složitosti systémů s koncovým navedením střel může sloužit popis M 1156 soupravy pro přesné navádění (PGK), https://ndiastorage.blob.core.... Skrýt celý příspěvek
• KOLT

  09:00 15.03.2018

  • 0
  • 0

  Jen doplním odkazy na ony střely s inteligentní submunicí: BAE + Next BONUS https://www.baesystems.com/en/... Rehinmetall + Diehl SMArt ...Zobrazit celý příspěvek

  Jen doplním odkazy na ony střely s inteligentní submunicí:
  BAE + Next BONUS
  https://www.baesystems.com/en/...
  Rehinmetall + Diehl SMArt 155
  https://www.rheinmetall-defenc...
  
  Myslel jsem, že je to vcelku známá věc...Skrýt celý příspěvek
• Haness

  08:23 15.03.2018

  • 1
  • 0

  To by mě zajímalo z dokumentace jakého výrobce čerpáš, protože od Saabu (výrobce ARTHURu) to určitě není. WLS jsou Semi pulzní Dopplery, proto potřebují axiální pohyb alespoň ve ...Zobrazit celý příspěvek

  To by mě zajímalo z dokumentace jakého výrobce čerpáš, protože od Saabu (výrobce ARTHURu) to určitě není. WLS jsou Semi pulzní Dopplery, proto potřebují axiální pohyb alespoň ve dvou osách, pokud umístíš rl v 90° úhlu tak máš axiální pohyb pouze v jedné ose.
  
  Z praktických znalostí použití ARTHURu bylo dosahováno chyb v rámci jednotek metrů, nejměnší chyba udaná s CEP 50 byla 4 m.
  
  Opět říkám, že radiolokátor nepotřebuje sledovat celou dráhu, ale pouze její poměrnou část, přičemž pro správné vyhodnocení potřebuje získat specifický počet protnutí letícího projektilu. Pokud pracuje v módu vyhledávání tak je nejlepší variantou detekovat střelu co nejblíže za hlavní protože rozptyl jednotlivých drah je menší = že přesnost určení bodu odpalu je větší. Analogicky je tomu při řízení palby vlastního dělostřelectva kde jde nejlepší zachytit až terminální část kdy je střela nejblíže bodu dopadu - logicky. Z tohoto důvodu se u těchto radiolokátorů tak moc řeší horizonty ve směru vysílání.
  
  Dělostřelecké střely (ne granáty) mohou být naváděny družicově (např. Excalibur), laserově (např. Cooperhead) nebo mohou být vybaveny aktivníní senzorickou submunicí, která je vyhozena z mateřské střely nad prostorem výskytu cílů a jednotlivé kkusy submunice potom samostatně provádí vyhledávání nepřátelských elementů (např. BONUS).
  
  ARES, pokud jsi autorem článku tak znovu zdůrazňuji, že zde předkládáš vlastní, naprosto nevalidní informace. Žádný z výrobců Saab (ARTHUR), Lockheed Martin (AN/TPQ-36,37,53) u žádného z těchto systémů neudává jejich přesnost. A to z jednoduchého důvodu (vyjma toho že to zveřejnit nechtějí), který jsem zde už taky uvedl - chybová soustava je definována pro každý jednotlivý detekovaný projektil zjištěný radiolokátorem. Jednoznačně říct tabulkovou hodnotu chyby je nemožné, protože to závisí na mnoha faktorech, pokud jsou ideální podmínky, například na naprosté rovině (např. poušť = žádné horizonty) a další aspekty (meteo, pozice, střelecké údaje) tak lze dosáhnout přesnosti v řádu jednotek metrů, pokud nejsou tak to mohou být i stovky.Skrýt celý příspěvek
• ARES

  18:09 14.03.2018

  • 1
  • 0

  Haness: Že nejpřesněji se určí místi dopadu a výstřelu, když radiolokátor sleduje dráhu kolmo na rovinu střelby, udávají sami výrobci. Čím je větší sklon k rovině střelby, tím ...Zobrazit celý příspěvek

  Haness:
  
  Že nejpřesněji se určí místi dopadu a výstřelu, když radiolokátor sleduje dráhu kolmo na rovinu střelby, udávají sami výrobci. Čím je větší sklon k rovině střelby, tím měření jednotlivých poloh střely na dráze, ze kterých se počítá dráha střely a tím místa výstřelu a dopadu, je zatíženo větší chybou. Chyba měření dálky radiolokátorem není menší než 10 až 20 m.
  
  Přesnost určení místa výstřelu nebo místa dopadu granátu je tím větší, čím delší je sledovaný úsek letu střely. Určení místa výstřelu a dopadu je extrapolace ze změřené dráhy. Čím více extrapolace předbíhá měřený úsek, tím je méně přesnější. Tuto objektivní skutečnost popírat je nejen hloupost, ale i prokázání nedostatečné znalosti matematicky. Kdyby se místo dopadu či výstřelu určovalo jen z konečného či počátečního úseku dráhy, pak přesnost určení by byla v řádu stovek metrů.
  
  Rozlišovací schopnost je důležitá pro odlišení dráhy jednotlivých střel. Při nízké rozlišovací schopnosti by došlo k vzájemné záměně a kombinaci drah střel, např. při salvovém odpálení baterie bude sledováno současně 8 střel, což by samozřejmě snížilo přesnost určení místa výstřelu.
  
  Dělostřelecké střely ráže 155 mm mají navedení podle GPS. Dopadnou do místa zadaného souřadnicemi GPS. Tudíž žádné samostatné vyhledávání cílů, jak je chybně uvažováno.
  
  S jakou přesností určí radiolokátor místo dopadu dělostřeleckého granátu, uvádí Starlight. Při přesnosti CEP 120 m (CEP Circular Propability Error), AN/TPQ-50, místo výstřelu se nachází s 50 % pravděpodobností v kružnici o průměru 240 m, se 100 % pravděpodobností jeho poloha je v kružnici o průměru 960 m. U větších radiolokátorů, AN/TPQ-53, lze počítat s vyšší přesností, CEP 50 m, potom s 50 % pravděpodobností místo výstřelu je kružnici o průměru 100 m, se 100 % pravděpodobností pak 400 m. To je ten důvod, proč jen na základě radiolokačního určení místa výstřelu nelze vést palbu. Poloha palebného postavení střílející baterie musí být zpřesněna jinými průzkumnými prostředkySkrýt celý příspěvek
• KOLT

  08:20 12.03.2018

  • 1
  • 0

  Haness, mohu pouze spekulovat, nicméně i z jiných článků autora mám takový pocit, že svým přístupem poněkud "zamrzl v čase", konkrétně v tom, kdy sám sloužil. Čímž nerozporuji jeho ...Zobrazit celý příspěvek

  Haness, mohu pouze spekulovat, nicméně i z jiných článků autora mám takový pocit, že svým přístupem poněkud "zamrzl v čase", konkrétně v tom, kdy sám sloužil. Čímž nerozporuji jeho rozsáhlé znalosti obecně, jen mám prostě tenhle dojem.Skrýt celý příspěvek
• Haness

  07:36 12.03.2018

  • 4
  • 1

  Ačkoliv se ztotožňuji s názorem autora obhájit kvality česko-slovenských houfnic, článek je založen na několika značně chybných podkladech. 1. Jestli je palba pozorovaná nebo ne ...Zobrazit celý příspěvek

  Ačkoliv se ztotožňuji s názorem autora obhájit kvality česko-slovenských houfnic, článek je založen na několika značně chybných podkladech.
  
  1. Jestli je palba pozorovaná nebo ne není specifikem pro to, jestli se bude provádět zastřílení nebo palebný přepad. Pozorovaný může být i palebný přepad (v případě že jsou splněny podmínky pro jeho provedení).
  
  2. Radiolokátory pro detekci střílejícího dělostřelectva (jako např. ARTHUR) využívají Dopplerova jevu pro svou činnost. Z tohoto důvodu je nejhorší možnou variantou je umisťovat v úhlu 90° směrem k výstřelné (nikoliv autorem popisovanou jako nejlepší).
  
  3. střela detekována ARTHURem nemusí být sledována celou dráhu - to je další hloupost. Podle toho, na které souřadnice je kladen důraz je klíčová specifická část dráhy letu a to tedy buď ta koncová, nebo počáteční.
  
  4. Rozlišovací schopnost radiolokátoru ARTHUR se nesnižuje větším počtem detekovaných střel, to je nesmysl, stačí si zjistit jak pracuje radiolokátor.
  
  5. Radiolokátor nemá tabulkové hodnoty chyb, chybová soustava je definována pro každou detekovanou střelu a může se jednat o hodnoty v řádu jednotek metrů.
  
  6. Umlčování baterie může být provedeno střelami s koncovým navedením a to v případě kdy se jedná o střely s detekční submunicí, které v zadaném prostoru samostatně vyhledávají jednotlivé prostředky protivníka.
  
  7. Samotná pointa toho, že protibaterijní činnosti by se neměla přikládat váha na úkor palebné podpory dělostřelectva je naprosto chybná. Děla namohou setrvávat v palebných postaveních desítky minut, až hodiny. V současném pojetí bojiště by to pro ně znamenalo jistou záhubu - což dokládají zkušenosti ze všech velkých cvičení, zejména těch aliančních. Vyřazení palebných prostředků protivníka JE a BUDE hlavní prioritou při vedení bojových operací, stejně jako je získání vzdušné nadvlády.
  
  Můj příspěvek nechci směřovat nějak ofenzivně proti autorovi, musím však konstatovat že jsem měl AN za kvalitní médium a tento článek je založen na chybných podkladech a neznalosti.Skrýt celý příspěvek
• Hyena

  01:24 08.03.2018

  • 1
  • 0

  Rychlost strelby - prva minuta: Koalitsiya SV 20 ran Archer 7-9 ran PZH 2000 8 ran Msta 6-8 ran Zuzana2 6 ran K9/T-155 Firtina 6 ran Type 99 6 ran Krab 6 ran Caesar 6 ...Zobrazit celý příspěvek

  Rychlost strelby - prva minuta:
  Koalitsiya SV 20 ran
  Archer 7-9 ran
  PZH 2000 8 ran
  Msta 6-8 ran
  Zuzana2 6 ran
  K9/T-155 Firtina 6 ran
  Type 99 6 ran
  Krab 6 ran
  Caesar 6 ran
  M109A7 len 4 rany
  VCA 155 4 rany
  AS 90 3 rany
  
  Takze si tie argumenty o pomalej strelbe Z2 strcte za klobuk, 6 ran je stale standard. Nie je ziaden dovod, aby ACR nekupili prave Z2 ale za primeranu cenu, kedze nejde o ziaden stary system ako tu niektori tvrdia.Skrýt celý příspěvek
• flanker.jirka

  21:50 03.03.2018

  • 2
  • 0

  Starlight: tpq50 a jeho starší verze 49 byly hodně k vidění v Afghánistánu, výhodou je minimální potřebné napájení a rozměry, takto si dokáže zajistit RAM informací i mobilní ...Zobrazit celý příspěvek

  Starlight: tpq50 a jeho starší verze 49 byly hodně k vidění v Afghánistánu, výhodou je minimální potřebné napájení a rozměry, takto si dokáže zajistit RAM informací i mobilní jednotky.
  Tpq53 je jiná kategorie, v této kategorii jsou k dokonalosti povedené radary například Giraffe4A a ELM 2084.
  
  Když se podíváte na hmotnost zástavby systému RWR, tak není problém je do UAV dávat i nyní. Nebo lokalizaci rádiového zdroje realizovat i z RWR klasického stíhače, může letět klidně 200 km mimo a přesto z výšky lokalizuje vše.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  19:14 03.03.2018

  • 1
  • 0

  Oprava. I radar AN/APQ-53 umí počítat místo dopadu projektilů protivníka a generovat varovné datové zprávy. Přesnost výpočtu místa dopadu je cca CEP 250 m.

  Oprava. I radar AN/APQ-53 umí počítat místo dopadu projektilů protivníka a generovat varovné datové zprávy. Přesnost výpočtu místa dopadu je cca CEP 250 m.
• Starlight

  16:05 03.03.2018

  • 3
  • 0

  1) Protože jsem v diskuzi u článku o velkých kanónových houfnicích, tak jsem se soustředil na velké dělostřelecké radary s velkým dosahem. US ARMY ale používá i lehké (227 ...Zobrazit celý příspěvek

  1)
  
  Protože jsem v diskuzi u článku o velkých kanónových houfnicích, tak jsem se soustředil na velké dělostřelecké radary s velkým dosahem.
  
  US ARMY ale používá i lehké (227 kg, na střeše HMMWV nebo na trojnožce) dělostřelecké radiolokátory AN/TPQ-50, které jsou primárně určeny pro detekci hrozeb RAM (Rocket, Artillery, and Mortar) kratšího dosahu. Tento radar sleduje obzor v 360° rozsahu (s možností operátorem omezit to na vybraný sektor, pokud je oblast pokrytá více radary).
  
  AN/TPQ-50 je schopen sledovat současně 20 projektilů vystřelených z rozdílných míst. Velkou minometnou minu ráže 120 mm zachytí na 10 km a přesnost určení místy odpalu je CEP 50 m. Dělostřelecký granát ráže 155 mm zachytí na 6 km a místo odpalu určí s přesností CEP 120 m.
  
  Radar opět současně může sledovat jak protivníkovu palbu, tak vyhodnocuje přesnost zásahů střelby vlastních minometů (miny ale musí být celou dobu letu v dosahu radaru). Hlavní odlišností od velkého AN/TPQ-53 je, že kontinuálně počítá i místo dopadu nepřátelské střelby a vyává lokalizovaná varování o příchozí nepřítleské palbě. Rozmisťuje se 1-2 km od čáry dotyku vojsk, nebo jako v současných COIN válkách přímo na spojeneckých základnách, které pomáhají střežit.
  
  Každý dělostřelecký oddíl (prapor) brigádních bojových tymů US ARMY má ve výzbroji 2 velké radary AN/TPQ-53 a 4 malé AN/TPQ-50.
  
  2)
  Použití bezpilotních UAS/UAV k detekcí dělostřeleckých radarů za kopcem je samozřejmě možné. Ostatně proto se mají radary schovat za terén/překážky. Protivník bude mít problém je lokalizovat ze země a musí poslat něco do vzduchu.
  
  A zde záleží na technické a vojenské vyspělosti protivníků. UAS by měl mít nějaký systém radiotechnického průzkumu, což už není tak běžné jako komerční kamery a hlavně to už bude vyžadovat (opět podle vyspělosti) nějaký větší UAV. Jak už jsem napsal, tak dělostřelecký radar také nebude za tohoto rozložení sil vysílat pořád a bude součástí celého spektra systémů pozemních sil.
  
  V případě US ARMY to budou mít protivníkovy UAS/UAV proti dělostřeleckým radarům hodně těžké. Dělostřelci US ARMY jsou shodou okolností zodpovědní za vojskovou PVO US ARMY. Není náhodou, že moderní radar AN/TPQ-53 typu AESA je schopen detekovat vzdušné cíle a předávat tyto data do datové sítě. Testy nového software proti pomalu letícím UAS/UAV už proběhly a měla by probíhat instalace napříč vyrobenými radary. U menších AN/TPQ-50 už proběhly také různé experimenty s detekcí malých UAS/UAV. Sériový status softwarových úprav my není znám.Skrýt celý příspěvek
• tomas.kotnour

  14:43 03.03.2018

  • 1
  • 0

  @Starlight Doufal jsem, že Excalibur nebo GMLRS dokáže uhnout trochu více, když by se nestřílelo na maximální dosah. Zatím si budu muset nechat zajít chuť na sny o "střelbě s ...Zobrazit celý příspěvek

  @Starlight
  
  Doufal jsem, že Excalibur nebo GMLRS dokáže uhnout trochu více, když by se nestřílelo na maximální dosah. Zatím si budu muset nechat zajít chuť na sny o "střelbě s falší."Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  14:11 03.03.2018

  • 2
  • 0

  @tomas.kotnour K tvému dotazu ohledně trajektorií. Flanker.jirka ho vlastně už zodpověděl. Dělostřelecké (AN/TPQ-53 má už ale některé schopnosti protivzdušného radaru) ...Zobrazit celý příspěvek

  @tomas.kotnour
  
  K tvému dotazu ohledně trajektorií. Flanker.jirka ho vlastně už zodpověděl.
  
  Dělostřelecké (AN/TPQ-53 má už ale některé schopnosti protivzdušného radaru) radary pro vyhledávání cílů jsou obecně udělány tak, že u protivníkovy palby se snaží vypočítat trajektorii místa odpalu na základě sledování projektilu ve vzestupné fázi letu (hned jak ho zachytí na svém radarovém horizontu). Výpočet místa dopadu projektilu se používá pro pozorování vlastní dělostřelecké palby a tam se projektily sledují jen v sestupné fázi letu.
  
  Proto projektily, které mají navádění (dělostřelecké granáty Excalibur, řízené rakety GMLRS, atd.), nejsou problém při výpočtu místa odpalu, protože vliv jejich naváděcích systémů je v této fázi minimální. A ani s výpočtem místa dopadu by to nemělo být složitější. Tyto projektily nedělají žádné velké manévry, jen korigují svoji optimální trajektorii po celou dobu letu. Proto počítač radar by neměl mít problém dopočítat místo dopadu jen na základě dat ze sestupné fáze letu, kdy projektil už míří na cíl.
  
  Přesnost radaru je ale řádově menší, než přesnost těchto přesně naváděných projektilů. Proto radar jen ukáže, že tyto naváděné granáty/rakety dopadnou do oblasti cíle nebo uletěly úplně mimo. Pochopitelně radar nebude schopen počítat přesné místo dopadu takových projektilů, které často významně manévrují v sestupné fázi letu.Skrýt celý příspěvek
• flanker.jirka

  13:38 03.03.2018

  • 2
  • 0

  Starlight:Schovat dělostřelecký radar před elektronickým průzkumem nepřítele bude hodně obtížené, dnes není problém mít pasivní senzory na dronech a takovém dronu bude postačovat ...Zobrazit celý příspěvek

  Starlight:Schovat dělostřelecký radar před elektronickým průzkumem nepřítele bude hodně obtížené, dnes není problém mít pasivní senzory na dronech a takovém dronu bude postačovat boční pohyb klidně 100 km za okrajem fronty a uvidí vše co potřebuje. Působení proti radarům tak lze eliminovat jen větším počtem radarů a jejich manévry.
  
  K CEP chybám radarů, pokud bude houfnice pálit i z větší vzdálenosti více střel na stejný cíl, tak se bude mít radar lepší přesnost než na jeden výstřel, matematické modely to skorigují. Vše pak ovlivní i to jak moc ho za kopec schováte, když uvidí delší trajektorii , sice nebude tolik schovaný před EB průzkumem, ale uvidí dříve střelu a tím zlepší určení místa výstřelu.
  
  Hlavní funkci radarů pro sledování dělostřelecké činnosti zůstává informace o tom, že někde něco na někoho letí a včasné varování.Skrýt celý příspěvek
• flanker.jirka

  13:22 03.03.2018

  • 2
  • 0

  tomas.kotnour: manevry střel s korekcí letu zhorší podmínky pro výpočet místa dopadu, ale tyto střely nemanevrují téměř vůbec ve fázi vzletu, tak že místo výstřelu se zjistí ...Zobrazit celý příspěvek

  tomas.kotnour: manevry střel s korekcí letu zhorší podmínky pro výpočet místa dopadu, ale tyto střely nemanevrují téměř vůbec ve fázi vzletu, tak že místo výstřelu se zjistí prakticky stejně, jako v klasickém případě. Výhodou pak je pro radar, to že mají tyto střely stabilizátory a korekční kormidla z toho plyne větší odrazná plocha a tím i dosah radaru na takový cíl. (obecně platí, že radary mají z munice RAM největší dosah na miny z minometu a rakety a nejmenší na šišky z houfnic, dosahy pak závisí i na úhlu pozorování, nejlépe vidí cíle z boku, z čela je to horší, řádově o desítky procent)Skrýt celý příspěvek
• tomas.kotnour

  01:42 03.03.2018

  • 2
  • 0

  Teorie říká, že by zdrojem dat pro aktivaci dělostřeleckých radiolokátorů měly být seismické detekční systémy. Ty bohužel reagují pouze na činnost hlavňového dělostřelectva. Pokud ...Zobrazit celý příspěvek

  Teorie říká, že by zdrojem dat pro aktivaci dělostřeleckých radiolokátorů měly být seismické detekční systémy. Ty bohužel reagují pouze na činnost hlavňového dělostřelectva. Pokud naše armáda obdrží ELM 2084 MMR, tak ty, co jsem dohledal, dokáží detekovat rakety na 100 km. (otázka je, jaké ráže). Avšak tato vzdálenost dává radaru možnost být z dosahu prostředků plošné palby (zbývá pouze BM-30 prostřednictvím 9M528 a novějších). Ale ta raketa nějakou dobu poletí a tatřička ujede. Proti jiným způsobům napadení by mohl být chráněn baterií C-RAM a baterií PVO středního dosahu. Díky tomu bychom mohli mít systém, který dokáže reakčně detekovat hlavňové dělostřelectvo a zároveň dlouhodobě raketové.
  
  Pak bych tu měl jednu otázku, každý druh dělostřelecké munice letí po odlišné balistické dráze (ER, BB, FB, RAP) a nechá se předpokládat, že i dělostřelectvo bude pálit zpoza terénní překážky. Dělostřelecký radiolokátor tedy zachytí projektil až po určité době letu. Ale tyto granáty pořád letí po nějaké křivce na základě fyzikálních zákonů. Jak je to ale s řízenými projektily, které mohou letět, jak je to zrovna napadne? Je třeba naváděcí soustava Excalibru tak pokročilá, aby se mu naplánovala trajektorie letu, která si udělá z obsluhy dělostřeleckých radarů dobrý den?Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:27 03.03.2018

  • 4
  • 0

  2) Jak už tu bylo v diskuzi zmíněno, problém nepřesnosti určení polohy cíle jde už desetiletí řešit použitím nikoliv tříštivo-trhavých granátů (standard ČSLA a AČR), ale ...Zobrazit celý příspěvek

  2)
  
  Jak už tu bylo v diskuzi zmíněno, problém nepřesnosti určení polohy cíle jde už desetiletí řešit použitím nikoliv tříštivo-trhavých granátů (standard ČSLA a AČR), ale použitím kontejnerových granátů se submunicí (DPCIM). To byla oblíbená munice u US ARMY. A v kombinaci se salvovými raketomety s plošným účinkem jako dělaná pro protibaterijní činnost. U US ARMY se na tuto roli nejvíce specializovaly (a asi stále hodně specializují) raketomety M270 MLRS.
  
  Raketomety M270 MLRS měly být ve velkém symetrickém konfliktu mechanizovaných sil umístěny cca 6-10 km od čáry dotyku vojsk a byly prioritně určeny pro protibaterijní palbu a boj s PVO. M270 MLRS měl asi jako z první polních dělostřeleckých systémů velmi pokročilou palubní elektroniku - systém inerciální navigace (tehdy ještě GPS bylo v plenkách), balistický počítač a celkovou automatizace procesu zamíření a palby bez nutnosti opouštět kabinu. Raketomety MLRS byly schopny zahájit palbu cca 4 minuty od doručení palebného požadavku do centra koordinace palebné podpory na velení baterie. Plná salva jednoho raketometu M270 měla zhruba stejnou sílu jako jedna salva celého oddílu houfnic M109 (24 kusů) s municí DPCIM. Po výstřelu se uplatňovala taktika „udeř a rychle uteč“, kdy se naplno využívala rychlost a průchodnost pásového podvozku řady Bradley.
  
  Později přibyly kontejnerové střely s chytrá submunice s autonomním naváděním (například u ráže 155 mm munice typu SADARM, BONUS, SMARt). Ne každý to má, ale současné ruské dělostřelectvo podobnou technologií disponuje minimálně u velkých salvových raketometů.
  
  Kdo může, tak pro protibaterijní činnost používá kombinaci hlavňového dělostřelectva, raketometů/balistických střel a letectva. Protibaterijní činnost není jen reaktivní, ale také preventivní. Jinými slovy nemusí se čekat, až protivník vypálí jako první, ale naopak se musí vést pravidelný průzkum (radiotechnický, vzdušný průzkum včetně UAV a JSTAR, hloubkový průzkum) s cílem vypátrat a lokalizovat protivníkovo dělostřelectvo.
  
  Například v roce 2003 US ARMY při invazi do Iráku s velkým úspěchem používala kombinaci digitalizovaných samohybných houfnic M109A6 Paladin a dělostřeleckých radiolokátorů AN/TPQ-36. Ty vedly protibaterijní palbu proti početnému iráckému dělostřelectvu. To, že se nejednalo o nějaké krátké přestřelky, dokazuje bitva u města Násiríji, kdy nejdříve irácká dělostřelba zastavila postup americké 3. pěchotní divize. Následná americká protibaterijní palba samohybných houfnic M109A6 trvala 2 hodiny. Dělostřelci 1. praporu 10. dělostřeleckého pluku (1-10 FA) v bitvách okolo tohoto města vypálily celkem 1 000 granátů.Skrýt celý příspěvek
• Starlight

  00:25 03.03.2018

  • 6
  • 0

  Sice se na autora snáší kritika, ale v podstatném má pravdu. Dělostřelecké radiolokátory nejsou dosud natolik přesné, aby se mohla hned vést přesné palba na zjištěné baterie. A ...Zobrazit celý příspěvek

  Sice se na autora snáší kritika, ale v podstatném má pravdu. Dělostřelecké radiolokátory nejsou dosud natolik přesné, aby se mohla hned vést přesné palba na zjištěné baterie. A také času je mnohem více.
  
  Bohužel nevím, jak autor článek zevšeobecnil, ale ono hodně záleží na tom, jak je technicky organizačně vyspělý protivník, který vede protibaterijní palbu. Ale dovolím si také přispět, i když někde to bude více nebo méně odlišný pohled na věc než má autor článku.
  
  1)
  Ohledně přesnosti dělostřeleckých radiolokátorů. Nevím, jaký radiolokátor použil autor jako základ pro svůj článek, ale podařil ose mi najít manuálové parametry nejnovějšího dělostřeleckého radiolokátoru US ARMY typu AN/TPQ-53. Ten dokáže sledovat, identifikovat a počítat současně 50 projektilů.
  
  Pokud radar AN/TPQ-53 prohledává jen 90° sektor, tak 120 mm minometnou minu zachytí na vzdálenost až 20 km, 155 mm dělostřelecký granát zachytí na vzdálenost až 32 km, a 122 mm raketu na vzdálenost až 50 km. Přesnost určení polohy místa odpalu je do vzdálenosti 30 km nejhůře CEP 30 m (CEP = střední kruhová odchylka, kdy 50% výsledků je v kruhu o tomto poloměru). Nad 30 km už přesnost klesá až na CEP 150 m pro maximální vzdálenost 50 km.
  
  Pokud radar AN/TPQ-53 prohledává 360° sektor, tak 120 mm minometnou minu zachytí na vzdálenost až 15 km, 155 mm dělostřelecký granát a 122 mm raketu na vzdálenost 20 km. Přesnost určení polohy do 10 km je CEP 50 m. Nad tuto vzdálenost přesnost už klesá až na CEP 200 m pro maximální vzdálenost 20 km.
  
  Uvedené odchylky z vojenských dělostřeleckých manuálů jsou maximální a pravděpodobně už počítají se všemi v článku popisovanými vlivy, které snižují přesnost určení polohy radiolokátorem. Co ale nebylo v článku zmíněno je, že chyba určení polohy závisí také na vzdálenosti cíle od radiolokátoru. A čím blíže, tím je chyba menší.
  
  Radiolokátor by měl být umístěn 4-6 km od čáry dotyku vojsk. Radiolokátor by měl být krytý minimálně jednou terénní překážkou (kopec, hřeben) aby ho nebylo možné přímo zaměřit protivníkem ze země, a současně terén rozptyluje radarové paprsky. Další opatřením pro maskování je využívání pohlcování elektromagnetického záření vegetací a některými typy měkkých povrchů s cílem minimalizovat šíření bočních, horních a zadních laloků vysílajícího radiolokátorů. A když to jinak nejde, tak radar co nejvíce zakopat/obestavět.
  
  US ARMY plánuje, že pokud protivník disponuje schopností detekce polohy radiolokátoru radiotechnickým průzkumem, tak radiolokátor nesmí vyzařovat déle než 2 minuty.Skrýt celý příspěvek
• Lukas

  11:15 02.03.2018

  • 1
  • 0

  To nie jest tak - polska DANA ma TOPAZa - i może korzystać zarówno z informacji od radaru artyleryjskiego (liwiec) jak i dronów... Tak więc nie jest to "stary sprzęt" - My ...Zobrazit celý příspěvek

  To nie jest tak - polska DANA ma TOPAZa - i może korzystać zarówno z informacji od radaru artyleryjskiego (liwiec) jak i dronów...
  
  Tak więc nie jest to "stary sprzęt" - My mieliśmy zautomatyzowany system dowodzenia dużo wcześniej niż np Francuzi (którzy dopiero z haubicą Caesar wdrażają do armii takie systemy)Skrýt celý příspěvek