Experimentální přesun mechanizovaného praporu AČR

Záměr 

Ve vojenských řádech je přesun „po vlastní ose“ obvykle označován výrazem „pochod“ (nebo pochod na vozidlech). Chceme nastínit čtenářům komplexnost a složitost přesunu vojenské techniky a zejména „imunizovat“ čtenáře proti různým prohlášením některých politiků a novinářů, kteří virtuálně a bez pochopení následků vrhají do boje vojenské jednotky na vzdálenosti stovek či tisíců kilometrů.  

 

  

Hlavním úkolem našeho experimentu (resp. případové studie) je prověření schopnosti kompletního mechanizovaného praporu AČR, vybaveného kolovými bojovými vozidly pěchoty (KBVP) Pandur II, provést bojový pochod přes spojenecké území do zájmového prostoru na vzdálenost přesahující možnosti denního pochodu.

 

Jedná se o myšlenkové cvičení, ale navržené tak, aby mohlo být v rámci výcviku realizováno Armádou ČR.

 

Cílem pochodu je Lotyšsko a experiment počítá s pochodem po vlastní ose v situaci, kdy se není možné spoléhat na zásobování palivem na trase.
 

Cílem experimentu je především:

- procvičit schopnost organizovaného pohybu v kolonách s různými druhy techniky na dlouhé vzdálenosti za běžného provozu na spojeneckém území, navigace a orientace na neznámé silniční síti;

- ověřit funkční schopnost zařízení a ochrany tankovacích a odpočívacích zastávek na spojeneckém území;

- vyzkoušet schopnost plně zásobovat prapor na pochodu vlastními prostředky a řešit vzniklé problémy;

- prověřit schopnost shromáždění praporního uskupení na daném místě;

- procvičit vojáky v hygieně, stravování a odpočinku v podmínkách přesunu.

- k následujícím druhotným úkolům patří ověření součinnosti s orgány na vlastním a na spojeneckém území;

- zjištění schopnosti operativně použít chybějící techniku a vojáky z jiných útvarů a integrovat je do praporu;

- procvičení schopností logistické podpory praporu jinými jednotkami;

- praktický výcvik příslušníků generálního štábu (GŠ), brigády, praporu a dalších řídicích orgánů při přípravě a provedení pochodu;

- reálné vyhodnocení schopnosti spojenecké silniční sítě absorbovat přesun mechanizovaných vojsk bez přerušení civilní dopravy.
 

Pro provedení experimentu byl vybrán 42. mechanizovaný prapor (42. mpr) v Táboře. Přípravu přesunu by na příkaz velení AČR vykonala k tomu určená řídicí skupina GŠ a ministerstva obrany (MO). Konečným výsledkem práce řídicí skupiny by pravděpodobně byl rozkaz GŠ AČR k přesunu 4. brigádě rychlého nasazení (4. brn) pro přesun 42. mpr a další rozkazy pro ostatní zapojené složky AČR.

 

V rozsahu článku není možné popsat větší část rozsáhlé štábní práce. Budeme se snažit alespoň naznačit výpočty a úvahy, které je potřeba udělat před samotným vydáním rozkazu k přesunu.

 

Musíme si nejdříve uvědomit obrovskou zodpovědnost při plánování přesunu. Jde o životy vojáků, civilistů a o techniku v hodnotě mnoha miliard korun. Jen 39 pandurů představuje hodnotu v částce asi tří miliard Kč.

 

Zadání pro přesun

Začátek:  základna 42. mpr, VÚ 1825 Tábor, kpt. Jaroše

Konec: Lotyšsko, prostor okolo Litene

Vzdálenost po silnici: 1550 km (podle zvolené trasy)

Pochodová rychlost: 40 km/hod
 

Optimální trasa z Google mapy. V praxi by to tak jednoduché pravděpodobně nebylo. / Google Maps

 

Přesunovaná vojska

Účelem přesunu je dopravit na místo určení bojeschopný mechanizovaný prapor. Pojem „bojeschopný“ znamená, že má nejen dostatečně naplněné počty vojáků a techniky, ale má také zásoby na tři dny vedení bojové činnosti.

 

Organizační struktura mechanizovaného praporu; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Hlavní bojovou sílu praporu tvoří 39 vozidel Pandur II různých verzí (35 KBVP, dva ženijní, dva zdravotnické) a 12 120mm minometů vzor 82, přepravovaných vozidly Tatra 815 7T3RC1 8×8 PRAM.

 

Počty vozidel, rozdělených podle typů podvozků:

 

Na tomto místě musím zdůraznit, že skutečné typy a počty techniky, paradoxně hlavně nebojové, podléhají utajení. Všechny uvedené údaje byly posbírány z různých veřejně dostupných zdrojů a nemusí plně odpovídat skutečnosti.

 

Poznámky ke složení praporu

 

Abychom článek o přesunu nezměnili na diskusi o složení praporního uskupení, ponecháme jej v organické sestavě bez větších změn.

 

Nicméně pro naše potřeby 42. mpr za účelem větší šance úspěšného ukončení experimentu vylepšíme o následující vozidla: 

- Zaměnit osobní automobily za terénní land rovery a autobus vozidlem T-810 s nadstavbou pro přepravu osob. Silniční vozidla jsou sice velmi efektivní na dobrých silnicích, ale mimo ně jejich použitelnost klesá k nule. Hlavně to platí pro autobusy.

- Vozidla na podvozku Praga V3S (polní kuchyně, dílenská vozidla) za T-810 nebo T-815 s příslušnými nadstavbami nebo kontejnery. Ohledně kuchyní existují dvě reálné možnosti. Sestava Varna firmy Karbox, která je dimenzována jako souprava několika kontejnerů, nebo kuchyně Poka-M, která je díky vlastní elektrocentrále nezávislejší a pohyblivější. Nicméně Poka-M byla vyrobena v jediném prototypu, proto použijeme sestavu Varna.

- Cisterny a plniče roty logistiky. (Jako plniče zde budeme označovat vozidla schopná doplnit palivo do jiných vozidel, typově označovaných zkratkou CAP). Podle dostupných zdrojů má logistická rota údajně dvě automobilové cisterny CA-18 s přívěsem CP-11 (které nemají možnost doplňovat palivo vozidlům) a jen jeden nebo dva plniče CAP-6M. To přináší pomalé doplňování paliva všem 146 vozidlům během přesunu. Proto cisterny CA-18 pro náš případ nahradíme plniči CAP-12,5. Mají sice menší objem, ale dokážou doplňovat palivo.

 

Přibližný poměr mezi vezeným množstvím paliva ve vlastních plničích praporu (po záměně CA-18 na CAP-12,5) a objemem nádrží všech vozidel praporu. / Tomáš Foldyna

 

Pro účely lepšího řízení dopravy by bylo vhodné posílit prapor jednotkou vojenské policie, operativně provádět letecký průzkum trasy třeba pomocí bezpilotních letounů. Nicméně v našem případě ponechme tyto činnosti na hostitelské zemi.

 

Závěr ke složení praporu

 

Je třeba si uvědomit, že hlavní bojovou sílu 35 bojových verzí KBVP Pandur a 12 minometů, tedy v celku 47 bojových objektů, potřebuje k zajištění bojové činnosti 99 podpůrných vozidel, tj. jejich dvojnásobek! Ani u pěšího (lehkého či motorizovaného) praporu by to nebylo lepší.

 

Výše uvedený přehled jen potvrzuje závislost armády na logistice. Sporná je také taktická manévrovatelnost praporu v terénu, který se sestává z vozidel s různou průchodností terénem, diametrálně odlišnou pancéřovou ochranou a z množství nákladních automobilů. Ale to ponechme na další články.

 

Málokdo má možnost vidět všechna vozidla praporu pohromadě. Uvedený jednoduchý náčrtek „nastoupeného“ praporu jistě dostatečně napomůže vytvořit si jeho reálnou představu. 

 

Nastoupený prapor; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Pro podmínky experimentu bude větší část přepravovaných zásob munice nahrazena balastní zátěží, za prvé aby případný cvičný přesun nemohl být prezentován jako provokace, za druhé pro snížení případných rizik pro civilní obyvatelstvo.

 

V případě ostrého nasazení se množství munice vypočte podle dřívější normy, kdy zásoba munice se počítala v palebných průměrech (p/p). Podle této normy tonáž munice převážená a uskladněná na vozidlech praporního skladu, která by zabezpečila až tři dny bojové činnosti, činí 16 až 20 tun munice.

 

Zásobovací četa má pět vozidel N3G-V Tatra 810 o užitečném zatížení 5700 kg. Z hlediska obložnosti munice (uskladnění muničních truhlíků jen do výše postranic) se využije tonáž vozidla tak do 75 %. Zásobovací četa podle navrhované struktury praporu je tak schopna přepravovat potřebnou zásobu munice pro prapor na tři dny bojové činnosti.

 

Uvedená zásoba munice v praporním skladu by průběžně postačovala, kdyby prapor vedl činnost ve svazku brigáda a munice byla plynule doplňována z brigádního skladu. Pokud ale má prapor působit samostatně bez brigádní podpory, je nutné zdvojnásobit množství vezené munice a tedy zdvojnásobit počet vozidel N3G-V Tatra 810 zásobovací čety z 5 na 10. Následně je munici třeba doplňovat přímo místních skladů, pokud se prapor nezačlení do standardní organizační brigádní struktury.

 

Přesun přes cizí území

Pohyb pouhého jednoho praporu po cizím (třebaže spojeneckém) území je zcela vyloučen bez souhlasu a součinnosti se státními a vojenskými orgány daného státu. Tyto musí schválit jak přesun samotný, tak použité trasy, itineráře i zastávky.

 

Druhá strana musí zajistit alespoň určitou regulaci a organizaci dopravy, aby prapor nezůstal trčet hodiny v zácpách, například u právě započaté opravy silnice, případně druhá strana nepřesouvala jinou kolonu přesně v daném časoprostoru.

 

Podobně musí hostitelské země zajistit ochranu trasy. Prapor samozřejmě není úplně bezbranný, ale v pochodové sestavě je podstatně zranitelnější než v sestavě bojové. Kdyby bylo všech 146 vozidel seřazeno jen v jediné koloně (proudu), činí to při 70metrových rozestupech přes deset kilometrů. Při sedmi proudech po 20–21 vozidlech a mezerách mezi proudy jen pět minut (tj. 3,3 km při 40 km/h) pak bude prapor roztažen po délce téměř 30 km.

 

Znázornění délky pochodového proudu praporu při daných parametrech. / Toáš Foldyna

 

Pro boční zajištění a efektivní regulaci dopravy po trase prapor sám o sobě nemá dostatek prostředků. Posílat větší jednotky z nadřízených stupňů kvůli pouhému praporu by bylo neefektivní. Posílat na cizí území prapor bez zajištění hostitelské země by znamenalo riskovat jeho ztrátu. S jistotou tedy můžeme říci, že pokud nebudou tedy Polsko, Litva i Lotyšsko schopny pomoci se zajištěním přesunu, prapor nebude vyslán.

 

Limity pochodující jednotky

Počty zastávek, organizace zásobování a odpočinku vojsk se odvíjí od vzdálenosti a času přesunu. Je logické, že 1500 km nezvládne prapor v jednom tahu bez zastávky. Pochodující vojska mají tři základní limity: (1) odolnost techniky; (2) palivo; (3) odolnost člověka.

 

Nejméně omezujícím limitem je v našem případě odolnost techniky. Dnešní vozidla při správné údržbě zvládnou 1500 km bez problémů. Nicméně s rostoucím počtem vozidel ve skupině, při špatném stavu silnic, často pomalém pohybu v koloně a při přepravě těžkého nákladu je pravděpodobnost poruchy poměrně vysoká. Pro uvedený případ je zapotřebí jednoznačně určit pravidla nakládání s porouchanou technikou. Zda a při jakém rozsahu poruchy: (a) provést opravu na místě prostředky praporu, (b) odtáhnout a kam, (c) ponechat na místě a vyčkat na odsun.

 

Závažnějším limitem je palivo. Obvyklý dojezd techniky na jednu nádrž se uvádí teoreticky okolo 600 km. Můžeme tedy naplánovat doplnění paliva pouze třikrát, dejme tomu třeba po 500 km, 1000 km a po 1500 km? Nikoliv. Pro vojenskou jednotku by šlo o nezodpovědný hazard. Prapor musí být v každém okamžiku nejen bojeschopný, ale v hloubi cizího území být schopen případného rychlého ústupu nebo jiného manévru. Proto bychom měli stanovit minimální hranici stavu paliva u pochodujících jednotek na 30 procent, a to přinejhorším.

 

Rozdíl v bezpečnostní záloze dojezdu po přidání jediné tankovací zastávky na trase; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Vhodný čas na tankování nám pomůže lépe určit poslední limit, tím je odolnost člověka. Profesionální řidiči (proti předpisům) zvládnou 12 i více hodin za volantem.

 

Je potřeba si uvědomit specifika přesunu vojenské jednotky. Podstatný je nejen čas, ale ještě více stav, v jakém prapor dorazí. Na místě určení na vojáky nečeká odpočinek, ale tvrdá práce a bojové nasazení. Při přesunu mají vojáci zodpovědnost za drahou techniku, životy ostatních vojáků a vzhledem k hmotnosti a velké kinetické energii vozidel představují nebezpečí pro ostatní účastníky provozu.

 

Vojenská jednotka se musí pohybovat organizovaně s daným pořadím vozidel, s určenými rozestupy mezi vozidly i mezi jednotlivými kolonami. V námi posuzované situaci není hypoteticky vyloučen útok na přesouvající se vojska, to znamená, že vojáci musí sledovat okolí, být ve střehu a jsou vystaveni působení vícezdrojového stresu v porovnání s běžným řidičem. Proto jsou přestávky a odpočinek důležitými faktory, které pomáhají jednotce dorazit s co nejmenšími ztrátami a v bojeschopném stavu.

 

Na odpočinek pamatují i vojenské předpisy, například Všeob-P-37. Nicméně v mimořádné situaci může velitel vždy určit přestávky podle taktické situace, schopností a stavu jednotky.

 

Stanovme proto normy následovně:

- Během 24 hodin 3 úseky po 4–4,5 hodinách s přestávkou 30–60 minut s následným odpočinkem (do uplynutí 24 hodin).

- Vozidla přepravující nebezpečný náklad (munice, palivo) by měla provést krátkou zastávku za účelem kontroly vozidla a nákladu maximálně po 30 minutách jízdy a další každé 2 hodiny (tj. jednu mezi každým 4–4,5 hodinovým úsekem).

- Po 4–5 výše uvedených celodenních pochodech je určen celodenní odpočinek.

 

Určení zastávek a přestávek v pochodu; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Zjednodušme si v našem případě výpočty a s velkou dávkou optimismu počítejme s průměrnou rychlostí jízdy 40 km/h bez ohledu na typ a stav silnice. Z předběžných výpočtů nám tedy vychází, že pochod bude proveden v následujících etapách (viz tabulka).

 

Etapy pochodu:

Úkoly pro rekognoskační skupinu

Po předběžném určení tras a rozvržení pochodu je potřeba vykonat rekognoskaci pochodové osy. Jejím úkolem je provést průzkum zvolených tras pochodu, určit nejvhodnější trasu (trasy), identifikovat problémová místa, definovat možné objížďky a alternativní trasy, stanovit průjezdnost, najít vhodná místa na zastávky a odpočinek včetně alternativních, posoudit různá rizika včetně možností útoků diverzních jednotek proti praporu. To vše v součinnosti s orgány hostitelských zemí.

 

Pochodující vojska by neměla být závislá pouze na GPS navigaci a na mapách, třebaže jde o podrobné vojenské mapy. Existuje příliš mnoho důležitých bodů, které nemusí být na mapách zaznamenány a které se mohly mezitím i změnit. Ani čerstvý satelitní snímek nediagnostikuje únosnost terénu nebo podezřelý stav mostu atd. Například obyčejná fotografie daného místa (odbočky, zastávky, překážky), jak vypadá přímo z cesty, může značně pomoci při orientaci a vyhnout se nedorozumění.

 

Část výsledků rekognoskace trasy. / Tomáš Foldyna

 

Bude proto potřebné reálně fyzicky projet a prozkoumat trasy a vyhotovit patřičnou dokumentaci. Dnešní technika (digitální fotoaparáty, kamery, počítače) naštěstí umožňuje pořídit třeba tisíce fotografií, hodiny videozáznamů a zachytit tisíce údajů. Toto vše dokáže zpracovat do přehledné dokumentace a operativně přeposlat všem, kdo informační data potřebuje.

 

Laptopy a případně i tablety pak dovolují přesunujícím se jednotkám mít uvedenou dokumentaci u sebe bez nutnosti tisknout úplně vše. Vlastně i barevný tisk je dnes poměrně levný a bezproblémový. Co dříve mohl mít maximálně velitel kolony, to dnes může být v podstatě v každém vozidle. Pokud se běžně dostupná technika doposud nepoužívá v praxi, je to jen na škodu věci.

 

Armáda ČR musí mít rekognoskaci pochodových os mít připravenou ve všech strategických směrech. Nemusí jít jen o Pobaltí, ale také například o ozbrojenou ochranu jižní a jihovýchodní hranice Evropské unie.

 

Výběr zastávek

Nalezení vhodných míst pro zastávky je obtížný úkol sám o sobě. Víme, jaký problém dokáže udělat jediné vozidlo stojící na nevhodném místě, natožpak pochodový proud o 10–20 vozidlech.

 

Pohledem do mapy zjistíme, že okolo daného kilometru opravdu nemůžeme zastavit pochodový proud bez zablokování provozu. Už vůbec tam nemůžeme tankovat, protože není možné postavit cisterny vedle silnice a silnici bychom dokonale ucpali v obou směrech. Přestože jsou lesy vhodné z hlediska ukrytí, mnoho lesních cest představuje problém proto, že jsou velmi úzké a nelze se na nich často ani otočit. U polních cest i okolního terénu vyvstává otázka jejich únosnosti, která se může změnit během krátké doby. Proud vozidel by zde mohl lehce uváznout.

 

Lepší silnice sice obvykle mají odstavné pruhy, ale pro zajištění bezpečnosti vojáků pohybujících se okolo vozidel je potřeba větší šířka. To může při hustějším provozu vytvořit nepříjemnou zácpu, která v konečném důsledku zkomplikuje přesun celého praporu.

 

Hledáme tedy vhodná parkoviště či jiné plochy. Přitom je nutno řešit otázku, zda mohou být použity a za jakých podmínek.

 

Ještě zajímavější úkol je výběr prostoru pro odpočinek po celodenním pochodu. Musíme najít místo, kde se celý prapor může vhodným způsobem rozptýlit s co nejlepší možností ochrany, výdeje stravy, údržby vozidel, hygieny, dotankování atd.

 

Ze cvičných a experimentálních důvodů nebyla na cizím území použita pro odpočinek ani kasárna hostitelských zemí, ani jiná ubytovací zařízení.

Příklad míst pro bezpečnostní přestávky a místa odpočinku na trase; větší foto / Tomáš Foldyna

 

K níže uvedeným zastávkám by bylo reálně potřeba určit místa pro alternativní zastávky, místa pro kontrolní zastávky. Totéž platí pro objížďky a alternativní trasy.

 

Přes vlastní území na místo srazu, posilová vozidla

Účelem prvního dne je shromáždit všechna vozidla včetně posilových a zásoby na místě srazu. Zde se vykonají finální přípravy tak, aby se prapor, seřazen do výsledných pochodových proudů, mohl vydat na území Polska. Vojáci a technika chybějící do tabulkových počtů se doplní z 41. mpr v Žatci.

 

Jako místo srazu byl vybrán Bohumín. Pro shromáždění, nakládáni a další úkony okolo vozidel je vhodná pevná plocha. Pro hygienu, spánek a stravování vojáků jsou vhodné existující funkční objekty. Proto byl zvolen prostor s několika budovami, které budou krátkodobě využity vojenskou správou. Vedle sebe jsou zimní stadión, penzion a fotbalový stadion s dostatečně velkými parkovišti a potřebným vybavením. V případě nutnosti sem může být přesunuto potřebné množství kontejnerů (ubytovacích, hygienických, kuchyní, jídelen).

 

Regulaci dopravy a ochranu na území ČR řeší jednotky vojenské nebo i státní policie. Část vozidel může dorazit na místo s předstihem, aby naložila některé zásoby. Na bezpečnostní zastávce mohou být kromě hygienických kontejnerů rozvinuty také polní kuchyně z jiných útvarů. Není důvod neposkytnout vojákům teplou stravu, je-li to technicky možné a získají-li jiné útvary možnost procvičit se v podpůrných činnostech.

 

Na vlastním území není ani v této situaci vyloučen nákup všech výše uvedených služeb přes smluvní domácí cateringové firmy.

 

Palivo

Na úsek z Bohumína do Litene je potřeba okolo 155 m3 paliva, co přesahuje kapacitu cisteren a plničů praporu. Na konci přesunu musí mít prapor stále palivo na tři dny bojového nasazení, proto je potřeba přidat posilové cisterny nebo plniče. Podobně prapor potřebuje vézt s sebou i potraviny, které se spotřebují během přesunu.

 

Na místě sboru se proto k praporu připojí:

- 2 cisterny CA-18 s přívěsy CA-11;

- 2 plniče CAP-12,5 s přívěsy CA-11;

- nákladní automobil pro převoz potravin;

- ozbrojený doprovod 4× land rover pro zajištění návratu posilových vozidel.

 

Dohromady tak musíme zajistit v Bohumíně dodávku přes 160 tisíc litrů paliva (tj. včetně naplnění všech cisteren a plničů). Na obou zastávkách (Tvarožná, Bohumín) pak téměř 2000 dávek stravy (3× teplá nebo studená strava).

 

Potřeby pro přesun přes ČR; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Zásobování vodou

Na místě nasazení se předpokládá podle potřeby využití existujících zdrojů vody ošetřené úpravnou AQUASAFE, která je (resp. může být) součástí hospodářské čety roty logistiky. Prapor disponuje prostředky na rozvoz vody k jednotkám.

 

Během přesunu je situace odlišná. Potřeba člověka i normy se mění podle zátěže a klimatických podmínek, úplně minimálně počítejme se třemi litry denně. Jedna část této spotřeby bude uspokojena na těch zastávkách, kde se bude podávat i strava (tj. minimálně na místech odpočinku po denním výkonu). Zde bude využito buď místních bezpečných zdrojů (především v Bohumíně), nebo cisterny/úpravny praporu.

 

Druhá část pitného režimu je během jízdy a zastávek, kde se nedoplňuje voda. Balená voda je nejbezpečnějším, nejjednodušeji skladovatelným a nejjednodušeji distribuovatelným zdrojem pitné vody. Vozidla uvezou pro svou posádku dostatek lahví na jeden nebo i více dnů přesunu. Nebude také nutné na bezpečnostních zastávkách zdržovat vojáky organizací distribuce vody, přesouváním k cisterně, vymýváním a doplňováním vlastních nádob, resp. hydratačních vaků. Jisté problémy mohou nastat v případě příliš vysokých teplot ovzduší. Nicméně půl dne lze na „teplé" vodě vydržet a existují způsoby, jak uvedenou situaci řešit.

 

Zajistit 1300 lahví v Táboře a přes 3200 (2 + 2 + 1) před odjezdem z Bohumína vypadá jako velké množství. Není tomu tak. Na jednu paletu se vejde 816 lahví. Dodat do Tábora dvě necelé palety (2 tuny) a do Bohumína 4 palety (5,1 tun) představuje pro dodavatele poměrně jednoduchý úkol.

 

Schéma zásobování vodou během přesunu; větší foto / Tomáš Foldyna

  

Proudy, mezery mezi proudy vs. zastávky

Vyšší počet vozidel v proudu teoreticky způsobí:

- zkrácení celkové délky praporu během přesunu a zkrácení doby průjezdu jedním místem;

- každý proud bude mít větší palebnou sílu;

- každý proud může být nezávislejší a mít třeba i svůj vlastní plnič, ze kterého bude tankovat (tím pádem by každý proud tankoval nezávisle).

 

Uvedené teoretické výhody však dostávají mezery při dalších výpočtech. I s posilovými vozidly má prapor k dispozici pouze šest plničů. Rozdělit prapor na šest proudů znamená mít až 26 vozidel v každém proudu. Bude-li průměrný čas tankování dvojice vozidel jedním plničem pouhé tři minuty (se všemi úkony a pohyby vozidel), pak pro natankování celého proudu potřebujeme 39 minut. To není ideální. Vozidla již stojí a posouvají se přes půl hodiny a ještě nemají dotankováno. Dojde-li k nějakému problému s tímtojediným plničem, další jediný plnič jiného proudu je daleko vzadu nebo – ještě hůře – vpředu.

 

Čím je proud delší, tím je těžkopádnější, více blokuje provoz a vyžaduje více prostoru pro zastávku. Jako lepší varianta se jeví mít méně početné proudy a vyslat hned za čelním zajištěním skupinu, která zřídí na plánované zastávce tankovací místo s více plniči.

 

Například při variantě s 15–18 vozidly v proudu stačí na tankovací zastávce použít tři plniče, které natankují proud asi za devět minut při menším pohybu vozidel. Tři plniče zůstanou v rezervě a mohou jet na místo odpočinku, kde na konci dne vozidla opět dotankují. Půlhodinová bezpečnostní přestávka tak stačí s rezervou i na natankování.

 

Přibližný vliv počtu vozidel a počtu plničů na dobu tankování proudu v minutách:

 

Na otázku, co se stane, když hypotetičtí „diverzanti“ přece jen zničí celou tankovací skupinu se třemi plniči, je poměrně jednoduchá odpověď. I nedotankovaná vozidla mají větší než 200km rezervu v nádrži, tři plniče v rezervě, plus cisterny a přívěsy s palivem. Nadřízené velení se může podle situace rozhodnout, zda se prapor vydá na cestu zpět, zůstane a počká na nové plniče, nebo bude pokračovat.

 

Schéma ideální tankovací zastávky. Skutečná podoba je vždy limitována reálnými prostory. / Tomáš Foldyna

 

Jaké zvolit rozestupy mezi proudy? Budou-li příliš malé, při zpomalení nebo zastavení jednoho proudu poroste pravděpodobnost řetězového zpomalování a zastavování dalších, případně až celkového uváznutí praporu. Při rozestupu kratším, než je doba bezpečnostní nebo tankovací zastávky, musíme najít takové místo, kam se vejde více než jeden proud, nebo více míst pro zastávky.

 

Například při rozestupu 15 minut a trvání zastávky 30 minut musíme najít místo pro dva proudy.

 

Příliš velké mezery znamenají snížení možnosti vzájemné pomoci mezi proudy a například taky dlouhé čekání na dílenské vozidlo. Jednohodinový rozestup také znamená, že deset proudů bude dojíždět na místo tankovací zastávky nebo odpočinku až devět hodin, což prodlužuje nutný čas obsazení zastávky a zkracuje odpočinek vojákům hospodářské čety, kteří nemohou vyrazit další den až poslední.

 

Vidíme, že existuje množství kombinací a navzájem si odporujících požadavků. V literatuře lze najít také zásadu, že při přesunu se logistické jednotky řadí na konec celé sestavy.

 

Teoreticky to možné je, ale jen ve dvou případech:

- tankuje se z jiných zdrojů na etapních stanicích;

- tankovací zastávka je zároveň odpočinkovou zastávkou (viz například na našem území, kde se jede ve dvou úsecích jen 358 km).

Řazení proudů pro přesun po cizím území

Zatímco na vlastním území měl prapor luxus dostatečné ochrany, na cizím území se na to přes dohodnutou součinnost nelze spoléhat. V našem experimentu reálné nebezpečí diverzních útoků nejspíš nehrozí, ale cílem je alespoň přibližně napodobit tento stav.
 

Nemůžeme proto sestavit proudy jednoduše po rotách a nechat logistická vozidla vzadu bezbranná, ale musíme vytvořit smíšené proudy. Nevýhodou každého „mixu" je samozřejmě skutečnost, že v případě kontaktu s většími silami protivníka jsou mechanizované roty rozdělené do proudů a případný přechod do bojové formace bude komplikovaný. Na druhé straně pochod probíhá daleko od hypotetické bojové linie a nějaké překvapivé setkání s rozvinutými silnými jednotkami protivníka je krajně nepravděpodobné.

 

Zkusíme si v odrážkách naznačit některé principy, které jsem se pokoušel splnit při rozdělení vozidel do proudů:

- Každý proud chrání palebná síla alespoň dvou nebo tří vozidel Pandur II, nejlépe kompaktní četa.

- Na začátku praporu je přední zajištění, které zajišťuje bezprostřední průzkum trasy a prvotní zajištění prostoru pro zastávky.

- Na konci praporu je zadní zajištění, jehož úkolem je:
   - postarat se o případná zaostávající nebo odstavená vozidla a jejich posádky, pokud nebyla již „vyřešena" předchozími proudy;

   - zabránit hypotetickým ozbrojeným skupinám následovat prapor a ohrozit jej zezadu, což je při tomto typu přesunu daleko v týlu velmi nepravděpodobná možnost útoku.

 - Hned druhým proudem je tankovací skupina, která zřídí tankovací zastávku s čelním zabezpečením a zajistí její ochranu a hladký chod.

 - Další dva proudy mají za úkol zřídit odpočívací zastávku a rozvinout na ní potřebné služby pro prapor co nejdříve po příjezdu dalších proudů (protože tankovací skupina zůstává na tankovací zastávce, tyto dva proudy se tak dostávají před odpočívací zastávkou hned za čelní zajištění).

 - Vozidla rozdělit pokud možno tak, aby zničením jednoho proudu prapor nepřišel o veškeré zásoby jednoho typu nebo všechna vozidla jednoho typu.

 - Ženijní jednotky jsou poměrně vepředu, aby mohly odstranit případné překážky s co nejmenším zdržením proudů.

 - Opravárenská vozidla řadit převážně do posledních proudů, aby v případě poruchy nebylo potřebné vracet se zpět.

- Vozidla velení a štábu jsou rozdělena mezi proudy, aby pomohla při organizaci přesunu a zastávek.

 

Příklad rozdělení praporu do pochodových proudů a jejich řazení; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Přes Polsko

S rostoucí vzdáleností od státní hranice roste obtížnost vyslání jakékoliv pomoci ze strany ČR, prapor je více a více odkázán na sebe a na spojence. (Pro účely našeho článku předpokládejme, že trasa všechna místa zastávek byla schválena hostitelskými zeměmi a místa zastávek budou pro náš prapor úplně nebo částečně uzavřena na dobu jejich využití. Předpokládejme, že proudy vozidel se budou pohybovat v intervalu 15 minut.

 

Na první den je naplánována 30minutová bezpečnostní zastávka nedaleko města Radomsko na místě „Port Radomsko", kde je vybudováno opravdu velké parkoviště o rozloze 6 ha s motorestem a dalšími službami. V jednu chvíli se na místě budou vyskytovat jen dva proudy současně, a bude tak stačit vyhradit a střežit jen část parkoviště pro prapor.

 

Tankovací zastávka bude zřízena u Varšavy v části Natolin, kde bude využita buď polní silnice a část pole, nebo krátký úsek vedlejší silnice (na aktuálních mapách Googlu ve fázi budování), který může být dočasně uzavřen. Podle stavu mohou být využity i další stavby v blízkém okolí. Místo není příliš chráněno před pozorováním, ale alespoň se nachází trochu mimo dálnice.

 

Vzhledem k potřebě dotankovat přes 28 tisíc litrů paliva může zde jedna cisterna CA-18 s přívěsem přečerpat veškeré vezené palivo plničům a vzhledem k poměrně krátké vzdálenosti od hranic se může vydat již prázdná zpět i bez doprovodu.

 

Pochodové proudy budou dále pokračovat přes Varšavu a zaujmou odpočívací zastávku u obce Jakac Dworna v přilehlém lese a polích s teoreticky možným využitím parkoviště u čerpací stanice ORLEN.

 

Schéma pochodu přes Polsko; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Pro lepší naplánování, kdy se bude na daném místě nacházet daný proud a jaký bude počet vozidel v určitém čase na zastávkách, je vhodné zpracovat grafikon. Je pravděpodobné, že pro účely plánování a operativního řízení přesunu existuje specializovaný software.

 

Příklad jednoduchého grafikonu, každý pochodový proud je označen jinou barvou (například je zde dobře vidět, že tankovací skupina zůstává na tankovací zastávce, čeká až na zadní zajištění a odjíždí 15 minut před ním); větší foto / Tomáš Foldyna

 

Z Polska do Lotyšska

Po odpočinku trvajícím devět hodin pochodové proudy pokračují na první bezpečnostní zastávku dne. Je naplánována ještě v Polsku před městem Suvalki buď s využitím parkoviště u motorestu „Zajazd Cowboy“, nebo některého z přilehlých průmyslových areálů.
 

Dále se prapor snaží pokud možno rychle a plynule projet vojensky asi nejnebezpečnějším úsekem z Polska do Litvy přes úzké území mezi Kaliningradskem a Běloruskem.

 

Tankovací zastávka bude zřízena už v Litvě v prostoru Kalneliai, kde bude využito prostorů firmy UAB „Ekonovus“ Panevėžio padalinys. Prostory poskytují poměrně slušné krytí před pozorováním ze silnice. Vzhledem k velké vzdálenosti od hranic již nebude prázdná cisterna vyslána zpět, ale bude pokračovat s praporem.

 

Poslední odpočívací zastávku přesunu zaujme prapor před městem Birži v Lotyšsku. Vzhledem k nedostatku jiných vhodných míst bude využito prostorů lomu SIA Jēkabpils Dolomīts a případně přilehlých lesů.

 

Přirozeně vzniká otázka, když do Litene zbývá již jen okolo 160 kilometrů, proč nezvládnout ještě další čtyři hodiny, abychom byli na místě...
 

Ano, je to jedna z možností. Na straně druhé vojáky čeká na místě dost práce, proto bude lepší dojede-li prapor odpočinutý. Jeví se také vhodné nechat hypotetického protivníka ještě trochu v nejistotě, kde bude působiště praporu. Za tímto účelem můžeme vyslat ještě tento den vpřed průzkumný odřad na jiné místo, třeba k jezeru Balvi, aby zde prováděl průzkum fiktivního místa dislokace praporu.

Schéma přesunu z Polska do Litene; větší foto / Tomáš Foldyna

 

Závěr

Dlužno poznamenat, že plánovací práci podobného rozsahu je potřeba vykonat i pro zpáteční cestu. Jak bylo řečeno v úvodu, článek jen naznačuje komplexní problémy, spojené s několikadenním přesunem poměrně malé jednotky.

 

Při plánování a v průběhu jeho realizace vyvstalo mnohem více otázek než odpovědí:

- Odpovídá složení mechanizovaného praporu podmínkám soudobého boje (slabiny – tažené minomety, neexistující samohybné prostředky protivzdušné obrany, průzkumné prostředky atd.)?

- Jak zvýšit soběstačnost bojových vozidel na vozidlech logistických?

- Nebylo by vhodné zvýšit palebnou sílu logistických jednotek a schopnost jejich sebeobrany?

- Je prapor dostatečně vybaven pro působení v polních podmínkách v případě dynamického konfliktu a nutnosti časté změny pozice?

- Jak zajistit ochranu míst odpočinku před hypotetickým pozorováním a navedením zbraní dlouhého dosahu (např. střely Iskander)?

- Ochrana vojsk na přesunu je téma samo o sobě. Například jak prakticky provést boční zajištění v podmínkách reálných silnic, které jsou obvykle odděleny od okolního terénu, který je často neprůjezdný. Jistou pomocí může být jedině masivní nasazení bezpilotních a pozemních autonomních prostředků. Dostatečné obsazení prostoru okolo stovek kilometrů silnic by bylo reálně možné jedině v podmínkách a provedení alespoň částečné mobilizace, a to i jedině při nasazení kamerových systémů.

- Je prapor schopen uvézt munici na tři dny, nebo je potřeba zařadit do sestavy další nákladní vozidla?

- Jaké náhradní díly (a vyměnitelné celky) by měl vézt prapor na takto vzdálené nasazení? Jsou vůbec k dispozici?

- Zkušenosti ukazují, že nebojující armáda, která se poctivě nepřipravuje, často zakrňuje a stává se nebojeschopnou. Připravenost k dlouhým přesunům nelze zajistit jinak než například provedením výše uvedeného experimentu. V nejhorším případě i formou stejně dlouhého okruhu na vlastním území.

- Otázkou pro zodpovědné orgány zůstává, zda zhruba 400 m3 paliva (na cestu tam i zpět), několik tisíc stravních dávek, 465 tisíc kilometrů a 12 tisíc motohodin nestojí za prověření reálné schopnosti klíčových jednotek a výcviku vojáků.

V současné i budoucí Evropě je čím dál reálnější, že Armáda ČR bude muset být schopna přesouvat se po celém evropském kontinentu, nejen na směrnici západ–východ, ale možné ještě reálněji na směrnici západ–jihovýchod.

V éře přesných zbraní je pak nemožné spoléhat se výhradně na železnice nebo leteckou dopravu, ač je nutné uznat, že bez kvalitního železničního spojení je zásobování vzdálených větších jednotek nemožné.
 

Zdroje:

^{mocr.army.cz/assets/informacni-servis/povinne-informace/1-uredni-deska/vnitrni-predpisy-priloha-1}

^{exanpro.cz/udalosti-a-jevy-ve-svete/181-presun-americke-jednotky-pres-uzemi-cr-nesplnil-vojenske-cile}

^{csla.cz/armada/druhyvojsk/sluzbaphm4sklady; palba.cz/viewtopic.php?t=6447&f=307}  

^{vojenskerozhledy.cz/kategorie/mozne-perspektivy-rozvoje-bojovych-jednotek-lehkeho-typu}

^{karbox.cz; variel.cz/produkty/armadni-kontejnery/; 7mb.army.cz/technika; cs.wikipedia.org/wiki/120mm_minomet_vz._82}

^{scritub.com/limba/ceha-slovaca/LOGISTICK-PODPORA163152114;  acr.army.cz/assets/technika-a-vyzbroj/technika/prehled2017}

^{cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%BDzbroje_Arm%C3%A1dy_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky}  

^{cs.wikipedia.org/; forum.valka.cz; vop.cz/cz/produkt/46-001-prostredky-pro-prekonavani-prekazek}

^{theses.cz/id/abnhpq/Snek_Libor_Plnovn_ppravy_jednotek_15_enijn_brigdy_AR_na_M}

^{csla.cz/armada/taktika/bojovemoznosti01mspzen ;  unob.cz/eam/Documents/Archiv/EaM_M_2016/Rolenec}

^{brigadyr.net/pozemni_technika/den_nato_06/mpp_40p/mpp_40p}

^{seminarky.cz/Mista-a-prostredky-polniho-spojeni-mechanizovaneho-praporu-27339}  

^{moodle.unob.cz/pluginfile.php/42607/mod_resource/content/1/VV%C5%A0P%20T-4%20%20}

^{brigadyr.net/pozemni_technika/den_spojavaciho_vojska_07/mpp_40m1p_lr/mpp_40m1p_lr}

^{brigadyr.net/pozemni_technika/zenijni_den_06/zenijni_den_06 ;  diverzanti.cz/documents/13_download/ostatni/prirucka_vojaka_2007}