Boj o Středozemní moře: Francie konfrontuje Turecko

Dne 19. dubna vydaly komise pro vymezení hranic Arménie a Ázerbájdžánu společné prohlášení a předběžnou mapu. Zveřejněný dokument vychází z nejnovějších topografických průzkumů a byl vypracován na právním určení hranic ze sovětského období. Prohlášení vydané oběma komisemi zdůrazňuje, že celý proces delimitace hranic vychází z Alma-Atské deklarace schválené roku 1991. Obnovují se tak hranice, jež de iure existovaly mezi sovětskou Arménií a sovětským Ázerbájdžánem.

Do první fáze stanovení společných hranic bude zahrnuto území mezi čtyřmi vesnicemi v severovýchodní arménské provincii Tavuš a navrácení čtyř opuštěných vesnic Ázerbájdžánu, které byly před první karabašskou válkou součástí severozápadního ázerbájdžánského okresu Gazach. Vláda v Baku zatím neuvedla, zda má v úmyslu vrátit exklávu Baškend (arménsky Arcvašen) či území na jihu Arménie, která obsadila v letech 2021 a 2022. Jerevan se podobně nevyjádřil ke statusu čtyř ázerbájdžánských exkláv v oblasti Tavuš, které se dnes nachází pod jeho kontrolou: Berhudarli, Horní Eskipara, Kerki a Sofulu.

Proti procesu delimitace hranic a ústupkům Ázerbájdžánu demonstrovaly tisíce nespojených Arménů. Arcibiskup Bagrat Galstanjan před davem protestujících vyzval arménského premiéra Nikolu Pašinjana k rezignaci. Demonstrace vedené Galstanjanem pokračovaly v Jerevanu přinejmenším do 13. května. Policie zadržela nejméně 88 lidí, kteří se podle ní pokoušeli blokovat ulice.

Nelehkému procesu normalizace arménsko-ázerbájdžánských vztahů se nedávno věnoval izraelský think-tank BESA (Begin-Sadat Center for Strategic Studies). Ten si všiml absence prostředníků ve snaze uzavřít dvoustrannou mírovou smlouvu. Iniciativa skupiny OBSE v čele se zástupci z Francie, Ruska a Spojených států vyšla kvůli geopolitické konfrontaci mezi Ruskem a Západem naprázdno. Obě strany se navzájem obviňují z neúspěchu, přičemž Moskva a Paříž bojují o získání kontroly nad Arménií. Rusové tam sice stále mají své vojenské základny a každou bývalou sovětskou republiku považují za svůj vazalský stát, Francouzi ovšem Arménii považují za výhodu v regionální konfrontaci s Tureckem. Francie pak Ázerbájdžán vidí jako „vazala“ svého tureckého protivníka. Za relevantní hybnou sílu lze rovněž považovat arménskou lobby ve Francii, která nestrpí „žádné ústupky“ Baku i za cenu války.

Jádro francouzsko-tureckého napětí představuje námořní spor mezi Tureckem, Řeckem a Kyprem o vymezení námořních hranic a výlučných ekonomických zón. Francie v tomto sporu, k nespokojenosti Ankary, silně podporuje řecké nároky. Když Ankara zahájila vrtné práce na severovýchodě Kypru v kyperských teritoriálních vodách, francouzský prezident Emmanuel Macron turecké chování ve východním Středomoří odsoudil jako „nepřijatelné“. Evropu následně vyzval k vytvoření jednotné fronty pro řešení „agresivního“ chování Turecka.