Historie polského programu kolového bojového vozidla Rosomak

Doktríny hovořily o potřebě vytvořit síly rychlé reakce pro plnění úkolů v krizových situacích na celém světě. To je vyjádřeno v Iniciativě pro obranné schopnosti DCI (Defence Capabilities Initiative) přijaté ve Washingtonu. V přísně vojenském pojetí měly být jedním z prvků projekce motorizované / mechanizované střední síly s obrněnými bojovými vozidly. Mělo jít o vozidla s vysokou strategickou a operační mobilitou, schopností rychlého přesunu pomocí pozemních, námořních a leteckých dopravních prostředků, včetně středních dopravních letadel.

Na základě DCI se alianční země zaměřily na vývoj kolových vozidel s bojovou hmotností v rozmezí 20 až 30 tun. Klasickým řešením této třídy jsou kolové obrněné transportéry (KOT) Stryker amerických brigád SBCT (Stryker Brigade Combat System).

V květnu 2000 přijalo Polsko na základě rozhodnutí NATO dokument pro „technickou“ modernizaci SZ RP na roky 2001 až 2006. Dokument poprvé oficiálně upozornil na nutnost vybavit polské jednotky rychlé reakce novými KOT nebo kolovými bojovými vozidly pěchoty (KBVP). O rok později byl plán modernizace schválen. Jedním z hlavních cílů bylo pořízení KOT.

V srpnu 2001 MON vyhlásilo výběrové řízení na nový KOT. V prosinci 2002 byl oznámen verdikt výběrové komise − ukázal na Vojenské strojírenské závody WZM (Wojskowe Zakłady Mechaniczne) v Siemianowice Śląskie. Závody WZM se později přejmenovali na Rosomak S.A. a staly se součástí Polské zbrojní skupiny PGZ (Polska Grupa Zbrojeniowa).

Klíčové milníky programu Rosomak: