Severokorejský raketový program se odhaluje

Taepodong - základ kosmického nosiče

Nejsilnější severokorejskou raketou je třístupňový Taepodong-2. Byla vyvinutá na základně předchozí balistické rakety Taepodong-1 středního doletu a její dolet se odhaduje na 4 – 6 000 km. Její první stupeň má vycházet původně ze sovětské rakety R-27 Zyb, používané v šedesátých až osmdesátých létech sovětským námořnictvem. O druhém a případně třetím stupni bohužel nemáme dostatek ověřených informací.

Příbuznou raketou pak má být BM25 Musudan, známý také jako Taepodong X, který taktéž vychází z původně sovětské námořní balistické rakety R-27 Zyb. Oproti Taepodong-2 však má být umístěna na mobilním odpalovacím podvozku typu MAZ a mít dolet kolem 3 –4 000 km. Některé zdroje dokonce uvádí, že Taepodong X měl být použit a upraven jako 2. stupeň Taepodongu-2.

Kosmická raketa Unha

K vypuštění družice Kwangmyŏngsŏng-3 použili Severokorejci třístupňovou raketu Unha-3 (v překladu Galaxie), kterou vyvinuli právě na základně vojenské balistické rakety Taepodong-2. I přesto se vypuštění družice podařilo až na pátý pokus!

První stupeň kosmické rakety Unha se tedy vcelku pochopitelně zakládá na výše uvedené raketě Taepodong-2 s využitím čtveřice raketových motorů. Druhý stupeň by se pak měl zakládat na menší balistické raketě Rodong-1 alias Nodong-1, která zase vychází z balistických raket Scud-B sovětské konstrukce.

Foto: Kosmická raketa Unha na startovací rampě / Wikipedia, Sungwon Baik, VOA

Unha na délku měří zhruba32 ma průměr spodního stupně činí 2,4 m. Předpokládá se, že tato třístupňová raketa váží při startu 85 t. První dva stupně spalují toxické kapalné látky - kyselinu dusičnou a asymetrický dimethylhydrazin. Poslední stupeň, který se stará o udělení konečné orbitální rychlosti kolem 7,9 km/s a hoří zhruba 40 sekund, je na tuhé pohonné látky.

Na začátku byly rakety Rodong a Scud

Menší balistická raketa Scud sovětské konstrukce se, ať už ve své variantě Scud-A nebo pozdější Scud-B, stala první hojně rozšířenou balistickou raketou a zároveň základem pro výrobu a vývoj raket v řadě dalších zemích. Vlastní raketový program podnítila v Iráku, Íránu, Pákistánu a právě v Severní Koreji. Zároveň byla hlavním důvodem, proč Izrael začal vyvíjet svůj vlastní protiraketový štít.

Severní Korea získala Scud-B pravděpodobně z Egypta, který jej měl přímo ze Sovětského svazu a často se od něj rakety dostávaly do dalších zemí. Jednou z takových zemí byla i Čína, odkud zase Severokorejci možná získali i Scud-C – větší a do výzbroje sovětské armády nikdy nezařazenou variantu této rakety.

Severní Korea ovšem nemohla počítat s dodávkami raket ze Sovětského svazu, a proto musela Scud-B okopírovat, začít sama vyrábět a při té příležitosti i vyvíjet své vlastní verze. Tímto způsobem vznikla první severokorejská raketa Rodong-1.

Foto: Scud B na mobilním odpalovacím zařízení MAZ / Wikipedia

Později Severokorejci vyvinuli Rodong-2 s prodlouženým doletem na2 000 kms tunovou bojovou hlavicí. Tím na sebe Severokorejci upoutali pozornost nejen svého jižního souseda, ale také Japonska. To ještě na jaře vyhrožovalo, že pokud Severní Korea vypustí kosmickou raketu nad jejich vzdušným prostorem, sestřelí ji. Když pak prolétala nad Okinawou, sestřelena nebyla.

Samozřejmě při vypuštění družice lze vyzkoušet prakticky stejný postup jako při vojenském použití. Dochází k odpálení prakticky stejné rakety, ale jen jinak naprogramované rakety. Rozdíly mezi vojenskými a kosmickými raketami se budeme věnovat v samostatném článku.