Ruské letectvo za oponou ruské propagandy

Su-30SM; ilustrační foto; větší foto / Alex Beltjukov, CC BY-SA 3.0

V ruských médiích se neustále objevují články o nadřazenosti stíhačky Su-57. Ruské letectvo ale do roku 2028 získá pouze 15 sériových stíhaček Su-57. Michail Bolšakov ve svém článku Proč ruské letectvo neporazí USA na webu Vzglajd si však nalil čistého vína ‒ ruské letectvo svého amerického soupeře neporazí.

V úvodu se Bolšakov odvolává na slova Michaila Strelca, šéfkonstruktéra konstrukční kanceláře Suchoj, o technologické a výkonové nadřazenosti Su-57 nad americkými konkurenty F-22 Raptor a F-35 Lightning II. Strelc dokonce upozorňuje na symboliku čísel ‒ prý jde o náhodu, ale součet čísel 22 a 35 dělá právě 57.

Bolšakov upozorňuje na významnější čísla ‒ Rusko zatím neprovozuje jediný sériový Su-57. Dosud vyrobené Su-57 jsou vývojové prototypy. V nejbližších letech ruské letectvo získá pouze 15 sériových Su-57, tedy pouze jednu letku.

Další letouny, jak na svém blogu BMPD upozorňuje Ruslan Puchov, šéf ruského think-tanku CAST (Centre for Analysis of Strategies and Technologies), Kreml získá nejdříve po roce 2028. Je to dáno dvěma důvody. Za prvé přijatý ruský státní vyzbrojovací program do roku 2027 nepočítá s nákupem dalších Su-57 a motory nové generace Izdělije 30 mají být dokončeny (včetně zkoušek a certifikace) nejdřív v roce 2025.

Bolšakov však upozorňuje, že „Spojené státy již vyrobily 187 sériových F-22 a více než 320 sériových F-35“. Zároveň Bolšakov připomíná, že Rusko neztratilo schopnost vyvinout a vyrábět nejmodernější stíhací letouny.

„Ruští designéři a průmysl nejen, že překonali nejlepší americké návrhy [F-22 a F-35 - pozn. red.], ale také se s obtížným procesem vyrovnali dvakrat rychleji než konkurenti,“ píše Bolšakov. Su-57 má dominovat v tom, že výkonově odpovídá F-22, tedy je schopen plnohodnotného boje vzduch-vzduch na krátkou i dlouhou vzdálenost, ale přitom dokáže nést (a to i ve vnitřních zbraňových šachtách) širokou škálu výzbroje vzduch-země (jako F-35), včetně střel s plochou dráhou letu.

Je zde však jeden problém. Cesta od vývoje zbraňového systému až po získání skutečného operačně nasaditelného bojeschopného systému je velmi dlouhá. Ostatně komplexnost tohoto procesu můžeme v živém přenosu sledovat u stíhačky F-35.

Zatímco prototypy lze draze vyrábět „na koleně“, pro sériové letouny se musí vyvinout a postavit výrobní linka (svou komplexností si vývoj linky nezadá s vývojem samotného letadla), nastavit vztahy se subdodavateli (pro plynulé dodávky náhradních dílů), postavit provozní zázemí, vypracovat postupy a procesy, které zajistí udržení nových letadel v provozu, vypracovat novou taktiku nasazení (pro využití všech schopností nového letadla), zajistit výcvik pozemního a leteckého personálu, zajistit komplexní letecké testy letadla a zbraní, testy schopností spolupráce s jinými zbraňovými systémy, atd. atd.

Jak připomíná Bolšakov, Rusko se při vývoji nových letadel muselo vyrovnávat (na rozdíl od USA) s drastickým nedostatkem financí. „Podle některých údajů ruská armáda v 90. letech a na počátku 21. století utrácela až 80 % vojenského rozpočtu země pro základní údržbu. Zatímco na nákup nových typů zbraní vynaložila méně než 20 % celkových vojenských výdajů ‒ což je pro armádu světové mocnosti neúnosně málo,“ píše Bolšakov.

V důsledku toho se Rusko soustředilo spíše než na vývoj nových letounů na rozvoj konstrukce stíhačky Su-27.  Výsledkem byl vznik víceúčelových stíhaček Su-30, Su-35 a stíhacích bombardérů Su-34. Tyto letouny nyní tvoří základ ruského letectva a námořního letectva.

Dle ruského autora bohužel tento osud nepotkal stíhačku MiG-29. Projekt slibné lehké jednomotorové stíhačky MiG-33 byl zrušen a nejnovější stíhačka MiG-35 ještě nebyla uvedená do provozu. Ruské letectvo navíc nakoupí zřejmě pouze 30 stíhaček MiG-35, závazně ale bylo objednáno pouze šest MiGů-35, a to s dodáním do roku 2023.

Po roce 1991 bylo v Rusku vyrobeno 118 ks stíhacích bombardérů Su-34, 630 ks víceúčelových stíhaček Su-30 a 84 ks Su-35. Tyto čísla ale obsahují také letouny určené pro export. Ruské letecké síly podle Bolšakova provozují pouze 108 letounů Su-34, 194 ks Su-30 a 70 ks Su-35.

Otázkou je, kolik těchto letounů je skutečně nasaditelných. Jakákoliv hodnota nad 70 % je úspěch, ale připomeňme, že Američané s letouny F-22 a F-35 dosáhly v roce 2017 nasaditelnosti pouze 50 %. Jinak řečeno, při nasaditelnosti 70 % zhruba 100 letounů Su-30, Su-34 a Su-35 je kvůli servisu a oprav vždy odstaveno. Hodnota 70 % přitom může být obecně klidně menší, ale jen s velkým úsilím větší.

Zajímavé je, že Bolšakov se vůbec nebaví o letounech MiG-29, buď kvůli jejich malému počtu ve výzbroji nebo z důvodů jejich nízkého podílu na celkové bojové hodnotě ruského letectva.

Pokud se budeme bavit o americkém letectvu, tak to má ve výzbroji kromě výše uvedeného počtu F-22 a F-35 také 941 stíhaček F-16C/D, 235 ks F-15C/D a 212 ks F-15E. Nesmíme také zapomenout na americké námořnictvo s 267 ks F-18A/B/C/D a 512 ks F-18E/F. Americká námořní pěchota může nasadit 277 ks F/A-18A/B/C/D. Americké letecké síly tak mají papírově osmkrát více stíhacích letadel než jejich ruští konkurenti. Přitom nepočítáme ostatní země NATO...

Bolšakov také varuje před velkou rozmanitostí typů a verzí letadel zavedených v ruském letectvu, a to dokonce v rámci jedné letky.

„Ozbrojené síly zavádějí letadla podle principu ‚pro každého trošku‘,“ píše Bolšakov s tím, že nejnovější letouny jsou po kusech dodávaný do každé jednotky. „Tento princip, ačkoli umožňuje jemné ‚rozdělení‘ nových letadel podél ozbrojených sil a dává jednotkám alespoň zlomek nové technologie, okamžitě vytváří problémy pokud jde o výcvik pilotů, údržbu, zásobování a opravy samotných letadel.“

Ruské letecké jednotky se tak musí vyrovnat s dvěma úkoly, s přeškolením pilotů na nové stroje a zároveň s prováděním bojových misí se starými letadly, což vede k „frustraci a zmatku v stíhacích plucích.“ Kromě toho pluk často neví, kdy dorazí některý z těchto vzácných strojů, takže nemohou plánovat příslušné personální pohyby,“ píše Bolšakov.

Podle ruského autora v dobách Sovětského svazu se přezbrojovaly celé pluky a divize ve velmi krátkém čase, což umožnilo rychlou rekvalifikaci desítek či stovek pilotů. Plnohodnotné bojové jednotky s novými letouny tak vznikly do dvou až tří let.

„Dnes je údajně bravurní dodávka dvou, tří, čtyř nových letadel do jednoho či druhého pluku ‒ tedy dokonce ani ne do letky! Pouze několik pilotů z celého pluku se školí na nové letouny, ostatní jsou nuceni být spokojeni s morálně a fyzicky zastaralým vybavením,“ uzavírá svůj článek Bolšakov.

Zdroj: Vzglajd

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Belgie jako nový uživatel stíhaček F-35A Lightning II

Po zdlouhavém výběrovém řízení oznámila minulý týden Belgie vítěze tendru na náhradu letounů F-16. Tím se stala společnost Lockheed Martin, která Belgii nabízí letouny páté generace F-35A Lightning II ...

Lobbování za stíhačku Su-57 v ruských médiích

Ruské ministerstvo obrany pořídí prozatím jen jednu letku nových ruských stíhaček páté generace Su-57. V ruských médiích ale firma Suchoj pokračuje v lobbování za svůj stroj. Nejnověji Michail ...

Nasazení ruských stíhaček Su-57 v Sýrii

Před několika dny ruské ministerstvo obrany zveřejnilo video z únorového nasazení dvojice prototypů stíhaček Su-57 v Sýrii. Letouny provedly deset misí a údajně v jednom případě použily perspektivní ...

Sloní chůze stíhaček F-35A Lightning II

Příslušníci 388. stíhacího křídla a přidruženého rezervního 419. stíhacího křídla ze základny Hill Air Force Base v Utahu poprvé vyzkoušeli se stíhačkami F-35A Lightning II taktiku „sloní chůze“. ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Stránka 4 z 3