Vývoj vs. výroba: Ruský průmysl nezvládá sériovou výrobu tanků T-14 Armata

Jak uvádí web Naša versija, resp. autor dotyčného článku Aleksandr Kuzmin, před devíti lety, za éry ruského ministra obrany Anatolije Serďjukova, ruské ministerstvo obrany slíbilo zahájení výroby tanků Armata v roce 2015 s tím, že do roku 2020 armáda získá 2300 tanků.

V dubnu 2016 oznámil současný místopředseda vlády Jurij Borisov podepsání smlouvy s Uralvagonzavodem (UVZ) ohledně dodávky 100 Armat do roku 2020. Sériová výroba (na základě slibu UVZ) měla začít v roce 2017. Záhy poté ale bylo oznámeno, že sériová výroba začne až v roce 2020 a o výrobě více než 2000 tanků se přestalo mluvit úplně.

Poslední kontrakt byl podepsán na výstavě Armija 2018. Nový kontrakt prodloužil dodací lhůty dohodnuté v roce 2016. Podle této nové smlouvy měla ruská armáda do konce roku 2020 získat 132 obrněných vozidel na platformě Armata, konkrétně dva prapory tanků T-14 (2×41 tanků) a jeden prapor těžkých bojových vozidel pěchoty T-15 a několik vyprošťovacích vozidel T-16. Do konce roku 2019 měla UVZ dodat prvních 44 vozidel Armata.

Letos ale společnost UVZ ruské armádě předá pouze 12 tanků T-14 Armata a čtyři vyprošťovací vozidla T-16 BREN. Kuzmin uvádí, že tato první vozidla nebudou plnit ruskou armádou požadované TTP a poslouží pouze k propagačním účelům – budou ukazována cizincům nebo novinářům. Nepochybně je uvidíme i na každoroční květnové moskevské vojenské přehlídce.

Kremelský propagandistický deník Sputnik News je skvělý informační zdroj toho, co Kreml chce, aby si lidé v cizině o Rusku mysleli, nemysleli, nevěděli nebo zapomněli.

Příznačné proto je, že české vydání Sputnik News naposledy informovalo v rámci hlavní zprávy o tanku Armata v březnu letošního roku. Byla to jediná zpráva o tanku Armata v letošním roce. V roce 2018 přitom české vydání Sputnik News o tanku Armata přineslo 21 hlavních zpráv.

Problém tanku Armata se zdá být v odstřižení vazeb mezi vývojáři a výrobními možnostmi ruského průmyslu. Ač se to zdá kontraintuitivní, z inženýrského hlediska je jednodušší vyvinout a postavit prototyp nového tanku, než navrhnout a zprovoznit výrobní linku (a najít potřebné odborníky), která zajistí dlouhodobě udržitelnou sériovou výrobu velkého množství tanků za přijatelné peníze.

Doslova jiným vesmírem je pak problematika zajištění dlouhodobé a finančné únosné výroby náhradních dílů u subdodavatelů, a to po dobů minimálně 40 let. Ostatně pro příklad nemusíme daleko. Před několika dny českými médií obletěla zpráva, že 21 Pandurů ze 107 není bojeschopných, a to z důvodů nedostatku peněz, náhradních dílů, dlouhých dodacích lhůt či „nedovolatelnosti“ servisu. I když na druhou stranu, jde o téměř 80% nasaditelnost techniky, což není v globálu tak úplně špatné.

Pátý díl série Tanks Born in Russia televize RT o výrobě tanků v UVZ

Pokud se podíváme na špičkové systémy výrobní linky, jako jsou svařovací roboty, velké manipulační systémy, složité přípravky, testovací zařízení nebo obří CNC obráběcí stroje, tak ty (myšleno zejména mechatronické výrobní systémy) se svou komplexností, složitostí, nároky na údržbu a cenou se mohou plně srovnávat se samotným tankem T-14 Armata. Vždyť i výcvik obsluhy CNC frézy je bez nadsázky složitější, než výcvik posádky tanku Armata.

Existuje proto vážné podezření, že UVZ zatím vůbec nemá postavenou výrobní linku (a domluvné dodávky materiálu), která umožňuje skutečně sériovou (levnou a udržitelnou) výrobu tanků Armata. Vždyť ani ruský ministr obrany Sergej Šojgu při srpnové návštěvě UVZ vůbec místo výroby tanků Armata nenavštívil (resp. není o tom žádná zmínka).

Kuzmin za zpožděním ve vývoji a výrobě tanků Armata vidí i západní sankce, které se nemusí týkat pouze techniky tanku Armata, ale právě i celého strojírenského a technologického ekosystému, který je nutný pro rychlou, efektivní a cenově přijatelnou sériovou výrobu tanků, jakožto i pro celoživotní podporu provozu.

Kuzmin dále připomíná informace ruského Vojensko-průmyslového kurýru, podle kterého je nutné pohonnou jednotku, převodovku i systém řízení palby tanku Armata modernizovat. Údajně i samotný pancíř je zahraniční produkce a pokud má mít Armata požadovanou odolnost, ruský průmysl musí teprve vyvinout adekvatní náhradu (nebo zvolit horší). 

Také samotná koncepce tanku Armata vzbuzuje pochyby, zejména její bezvěžová koncepce a komplexnost celého tanku. Vše jsme již podrobně rozebrali v předešlých článcích na Armádních novinách.

Problém také je, že rozdíl mezi údržbou tanků T-72 a T-14 je o několik řádů jinde, takže si ruská armáda (založená na brancích) možná uvědomila, že jednoduše nedokáže tanky T-14 udržovat bojeschopné, nedejbože v době válečného konfliktu. Možná to je důvodem, že ruští představitelé (Borisov) uvádějí, že tanky Armata vlastně nejsou třeba a T-72 jsou stejně mnohem lepší než západní tanky.

Je také otázkou, proč nedokončené T-14, které neplní TTP armády, vlastně vstupují do služby. Kuzmin spekuluje, že může jít o tichou dohodu mezi armádou a UVZ, aby nebyla porušená smlouva z roku 2018, což je vážná věc. Vždyť za nedodržení smlouvy může být (resp. musí být) UVZ žalován, což se mimochodem u jiných projektů děje již nyní. 

Kuzmin soudí, že problémy Armaty mají kořeny hluboko v dobách Sovětského svazu. V těchto dobách existovala tři tanková centra. Na ukrajinském Charkově byl vyvinut „průlomový“ tank T-64, Kirovův závod v tehdejším Leningradě (nynější Petrohrad) vyráběl stejně průlomové T-80 a továrna UVZ v Nižním Tagilu (tedy místě výroby Armat) se soustředila na masovou výrobu jednodušších T-72.

Před několika dny ruská armáda získala první tanky T-90M

Tato centra pak mezi sebou po rozpadu Sovětského svazu soupeřila o omezené zbrojní zakázky ruské armády. Souboj ale znemožňoval předávání technologií a know-how mezi jednotlivými centry.

Ostatně konstrukční kancelář Kirov zahájila v 80. letech vývoj tanku Černý orel, který byl dokonce testován. Kuzmin ale uvedl, že konstrukční kancelář Kirov prohrála s UVZ a jejím projektem Armata, protože UZV měl silnější lobbing.

„V důsledku toho země začala investovat do ‚Armaty‘. Aby tento tank ukázal náskok před konkurenčními projekty, měl být podle slibů velmi inovativní. A ano, v Armatě neexistují prakticky žádné uzly, které byly převzaty z předchozích tanků. Nezohlednila se pouze jedna věc: průmysl není ve stavu, aby se dokázal vyrovnat se sériovou výrobou tak technicky složitého stroje. V důsledku toho byl schopen [průmysl] vyrobit omezenou dávku [tanků T-14], ale když došlo na hromadnou výrobu, vyvstaly problémy,“ uvádí na závěr svého článku Kirov.

Anatolij Cyganok, ředitel ruského Centra pro vojenské plánování, který je na konci článku citován, uvedl, že projekt Armata zřejmě nezískal potřebné financování, protože současný objem zbrojních zakázek ruské armády se snižuje a výroba tanků přestala být prioritou. Proto budou dodací lhůty prodlouženy a nákupní plány zřejmě redukovány.

Nejbojeschopnějším tankem ruské armády tak bude po následující desetiletí tank T-90M. Podle posledních zpráv T-90M údajně získá nejnovější kanon 2A82-1M, který se plánoval pro tank Armata. Tento kanon může používat perspektivní podkaliberní munici Vakuum-1 a Vakuum-2.

O problematice instalace kanonu 2A82-1M do tanku Т-90М jsme podrobně psali v článku Tajemství ruského „super“ kanónu 2A82-1M pro tank T-90M a T-14 Armata. Jedním z problémů instalace kanonu 2A82-1M do T-90M je použití duálního nabíjecího automatu, který dovolí používání jak nejnovější munice Vakuum, tak starší (kratší) podkaliberní munice Svinec.

Zdroj: Naša versija, Gur Khan attacks!