Network-Centric Warfare vs. Multi-Domain Operations

Network-Centric Warfare

Koncept Network-Centric Warfare (NCW) lze dle západního pohledu charakterizovat jako přístup založený na využití prostředků a technologií informační doby ve vojenské oblasti. NCW se soustředí na bojovou sílu, která vyplývá z propojení vlastních sil. Tyto síly můžou být geograficky rozprostřené po celém bojišti a jejich propojením lze vytvořit jednotnou síť využitelnou pro sdílení dat a informací pro zvýšení povědomí o situaci na bojišti. To umožní zrychlit rozhodování a případný zásah. Koncept NCW se skládá ze tří základních pilířů:

• Geografická vzdálenost již dnes, vzhledem k dosahu zbraňových systémů a senzorů nehraje roli, a právě díky moderním technologiím může jeden operátor napadnout více cílů, aniž by se musel pohnout;
• Znalost dat a informací umožňuje vojákům provádět operace efektivně a autonomně. V rámci NCW je každá jednotka zásobována přesnými daty v reálném čase; 
• Propojení jednotek vyžaduje vytvoření infrastruktury, která umožní konkrétním jednotkám přístup k datům a informacím. Propojení umožňuje:
   + Vytvořit synergické efekty;
   + Převést odpovědnost za splnění úkolu na jinou jednotku.

Ruský pohled na NCW se začal vyvíjet po Pyrrhově vítězství v pětidenní válce proti Gruzii v roce 2008. Tehdejší ministr obrany Anatolij Serdjukov zahájil reformu, která byla zaměřena na nové přístupy k prostředkům velení a řízení, průzkumu, komunikace a jejich využití. V ruských oficiálních dokumentech a vyjádřeních se nicméně přesný termín Network-Centric Warfare, rusky Сетецентрическая война (Setecentricheskaja vojjna), nevyskytuje.

Sergej Makarenko definuje NCW, resp. Network-Centric Operations (NCO), jako využití lidských a technických zdrojů v navzájem propojeném prostředí. NCO zahrnují všechny složky ozbrojených sil. Těm jsou poskytována data a informace o schopnostech a možnostech ostatních jednotek, povědomí o situaci a výsledcích operací ostatních jednotek. NCO mají za cíl zvýšit efektivitu bojových operací v prostředí, které je charakteristické svou dynamikou, nepředvídatelností a decentralizací.

Z výše uvedených pohledů můžeme dovodit, že podstata NCW (NCO) nespočívá pouze v technologiích, ale i přístupu k jejich použití a vzájemnému propojení. NCW (NCO) umožňuje jednotkám reagovat a manévrovat rychleji než dříve díky sdílení dat z širokého spektra senzorů ve všech doménách.

MDO zahrnuje provázané operace ve více doménách / U.S. Army

Multi-Domain Operations

Pro to, abychom mohli pochopit, co jsou Multi-Domain Operation (MDO), pojem přeložitelný jako operace ve vícero doménách, je třeba si definovat Single-Domain Operation(s), operace v jedné doméně. Jak už název napovídá, jedná se o přístup, kontrolu a využití pouze jedné domény z pěti (pozemní, námořní, vzdušná, vesmírná, kybernetická). MDO naopak využívají dvě nebo více domén. MDO probíhají ve třech krocích:

• Přístup do domény nebo domén vyžaduje prostředky, díky kterým lze v doméně operovat. Pokud protivník disponuje námořnictvem, umožňuje mu to využít námořní doménu i když by vlastní síly měly v námořní doméně převahu. Pro MDO z toho vyplývá nutnost mít přístup do dvou či více domén. Přístup do domény lze také odepřít kinetickými i nekinetickými prostředky, a tak znemožnit protivníkovi využití domény;
• Kontrola domény je druhým krokem, jehož cílem může být např. v pozemní doméně okupace určitého území. Obecně lze říct, že se jedná o fázi, kdy jednotky využívají doménu nebo domény k tomu, aby dosáhly svých cílů. Z toho vyplývá, že jednotky musí mít v konkrétní doméně „svobodu pohybu“ a možnost provádět své operace, aniž by došlo k jejich vážnějšímu narušení protivníkem;
• Využití je posledním krokem, který čerpá z „dokončení“ předchozích dvou. Nestačí ovšem kontrolovat část domény k jejímu využití pro dosažení taktických, operačních nebo strategických cílů.

Jako příklad MDO lze uvést například střely země-vzduch. Ty, ačkoliv úplně přesně neodpovídají výše zmíněným krokům, využívají pozemní/námořní doménu (jsou rozmístěné na zemi/na moři) k tomu, aby znemožnily protivníkovi využití vzdušné domény. Střely země-vzduch nekontrolují vzdušnou doménu, nýbrž její část a znemožňují protivníkovi využití konkrétní oblasti vzdušné domény. Rozdíl je také v tom, za jakého pohledu se na výše zmíněný proces díváme. Útočník musí po přístupu zahájit takové akce, které mu umožní určitou kontrolu v doméně nebo doménách a z toho vyplývající jejich využití, zatímco obránci stačí odepřít útočníkovi přístup (např. zničit jeho letecké síly) do domény nebo domén.

MDO

V ruských zdrojích se vyskytuje koncept „operací ve více sférách“. Ruští autoři odkazují hlavně na „západní“ koncept MDO, který v ruských podmínkách definují jako operací v několika sférách (doménách) najednou. Ruská armáda nicméně MDO také nacvičuje. Důkazem může být například cvičení Centrálního vojenského okruhu v srpnu 2020, při kterém bylo simulováno odražení útoku nepřítele pomocí leteckých i pozemních úderů, za pomoci dat z průzkumných bezpilotních prostředků za podpory výsadků do týlu „nepřítele“. Nasazeny byly také prostředky PVO a elektronického boje (ofenzivní i defenzivní). Je zcela namístě podotknout, že Rusko dlouhodobě využívá a v budoucnost bude využívat zkušenosti z nasazení svých ozbrojených sil v Sýrii, kde jsou některé nové technologie řadící se k prvkům NCW využívány.

Co se týče porovnání konceptů NCW a MDO, můžeme vidět, že se navzájem doplňují a jsou příbuzné. Senzory umístěné na různých platformách v konceptu NCW využívá vícero domén, resp. přístup do těchto domén. Sdílení dat mezi jednotlivými složkami ozbrojených sil umožňuje, byť částečně, kontrolu. Propojení jednotek umožňuje efektivní využití konkrétní domény nebo domén. Lze tak říct, že koncept MDO definuje obecný přístup k budoucnosti válčení, zatímco NCW už zahrnuje konkrétní rysy budoucnosti válčení. Naopak technologie uvedené v rámci NCW zpětně umožňují provádění MDO.

FireWeaver

Typickým příkladem aplikace konceptu NCW v praxi může být izraelský systém FireWeaver, který efektivně propojuje všechny jednotky nacházející se na bojišti a pomocí analýzy velkého množství dat (prostřednictvím algoritmů umělé inteligence) umožňuje vybrat pro konkrétní cíl vhodný zbraňový systém. Nemůže tak dojít k situaci, kdy by např. skupina vojáků/kombatantů (živá síla) byla ničena pomocí přesně naváděné munice. Tím systém snižuje vedlejší ztráty a případné plýtvání municí. Volba je ale vždy na lidském operátorovi. Systém je založen na propojení všech průzkumných (ISR) senzorů tak, aby operátorovi byl předložen ucelený obraz bojiště.

Z výše zmíněných informací lze dovodit, že koncepty NCW a MDO jsou primárně založeny na komunikaci a propojení všech složek na bojišti. Z toho vyplývá, že v budoucnu bude hlavním „bojištěm“ elektromagnetické spektrum. Oblast elektronického boje se postupně stává naprosto klíčovou ve všech armádách celého světa a ten, kdo dosáhne nadřazenosti v rámci elektromagnetického spektra, bude mít možnost svobodně operovat napříč doménami. Je však otázkou času, kdy i do této oblasti začne promlouvat umělá inteligence a různé pokročilé senzory, které budou schopny v reálném čase adaptivně rušit a jinak degradovat nebo naopak měnit frekvence komunikace tak, aby rušení a degradaci zabránily a umožnily komunikaci a přenos dat napříč doménami.

Zdroje: CCRP, CSEF, Rafael, VPK, The Mitchell Institute