Nekonečné hledání řešení pro Libyi

Společná tisková konference Ghassana Salameho a Giuseppe Conteho. / governo.it

V italském Palermu se ve dnech 12. a 13. listopadu uskutečnila mezinárodní konference o Libyi. Na konferenci se střetli zástupci mezinárodně uznávané libyjské vlády včetně premiéra Fáize Sarradže spolu s generálem Chalifou Haftarem, jehož jednotky ovládají východ země. Přestože konference nepřinesla konkrétní dohodu, obě strany podpořily plán OSN včetně prezidentských a parlamentních voleb připravované na jaro 2019.

Přestože si vyslanec OSN pro Libyi Ghassan Salame spolu s italským premiérem Giuseppem Contem pochvalují úspěch dvoudenní konference, která je dle jejich slov „prvním krokem správným směrem“ a „milníkem pro Libyjce,“ výstup konference tak jednoznačný zdaleka není.

Generál Haftar stojí v čele Libyjské národní armády (LNA) a ovládá severovýchod země, kde sídlí Sněmovna reprezentantů (HoR), ted jakýsi „druhý“ parlament reprezentující takzvanou tobruckou „odpadlickou“ vládu. Haftar byl dosud spíše odpůrcem plánů OSN na obnovu země a tamního politického uspořádání, přesto na konferenci přislíbil podpořit konání voleb.

Haftar tripolskou vládu premiéra Sarradže neuznává a netají se ambicemi převzít kontrolu nad zemí. Nicméně parlamentní a prezidentské volby, které umožní uznat v platnost roli LNA a tobrucké (či tripolské) vlády napříč Libyí, jsou stejně důležité pro Haftara i pro Sarradže. Zatímco by se Haftarova LNA stala oficiální vojenskou strukturou reprezentující libyjské ozbrojené síly, Sarradž může posílit vlastní politickou pozici.

Volby však skýtají několik problémových oblastí. V prvé řadě tamní volební zákon díky svému nastavení podporuje radikální extrémistické skupiny či menšinové zastoupení, kterak to umožňuje systém přepočítávání volebních hlasů dle regionální a kmenové příslušnosti.

V důsledku toho dochází k nerovnoměrnému regionálnímu rozdělení mandátů, což zesiluje konflikt mezi regiony. Jedním ze základních předpokladů úspěšnosti nadcházejících voleb je tak přijetí nového volebního zákona, jakožto jednoho z bodů Akčního plánu představeného Salamem v září 2017.

Pomoci má mimo jiné nová ústava vznikající pod patronem OSN. Návrh původní ústavy z července 2017, který představilo Ústavní shromáždění (CDA), tvořené zástupci tří historických regionů (Tripolsko, Fezzán a Kyrenaika), byl zpochybněn tamním správním soudem. Přestože se za platnost návrhu přijatého 43 z 60 členů CDA postavil Nejvyšší soud, HoR dosud návrh Ústavy neratifikoval.

Přestože se k začátku tohoto roku zaregistrovalo na dva miliony voličů, jelikož k prezidentským i parlamentním volbám mělo původně dojít 10. prosince 2018, dosud nevyřešeným problém zůstává množství vnitřně vysídlených osob a jejich registrace včetně možnosti volit.

Dále Libyi trápí rozsáhlá korupce, nestabilní vládní a politické instituce, zničená nebo chybějící infrastruktura spolu s nedostatkem potřebného personálu, zhoršující se ekonomická situace v zemi, ale také množství aktivních milicí a s tím spojené bezprostřední ohrožení plynoucí z více jak sedm let probíhajícího konfliktu uvnitř Libye.

Přesto si volby získaly podporu jak lokálních politických frakcí a prezidentských kandidátů, tak zahraničních aktérů, zejména pak OSN, ale i Francie či Egypta, kteří jsou hlavními hráči v zemi. Jak uvádí Emadeddin Zahri Muntasser pro Foreign Affairs, důvod může být docela prostý: „Současné politické elity si chtějí zachovat výhodu oproti ostatním kandidátům, čehož lze nejlépe docílit v době, kdy zastávají své funkce.“

Konání voleb je bezpochyby nutným předpokladem pro politické řešení situace v Libyi, přesto se zdá být v kontextu tamní situace nezodpovědným a riskantním krokem, který může přinést více negativních výsledků.

Nebude-li přijata nová ústava (či alespoň prozatímní ústava) a spolu s ní reformován volební zákon, nová vláda nebude mít dostatečnou legitimitu. Nebude-li zajištěna vnitřní bezpečnost země, průběh a výsledky voleb mohou vyústit v další vlnu násilí a celkové prohloubení ozbrojeného konfliktu v Libyi.

 

Zdroje: Foreign Affairs, ECFR, Al Jazeera

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Libyi rvou vnitřní spory na kusy a Egypt zvažuje intervenci

Nestabilní situace v Libyi se stále zhoršuje. Západní snaha přinést zemi svobodu a demokracii selhala už před několika měsíci. Místo toho regionům vládnou různé ozbrojené skupiny, kmeny či soukromé ...

Operace Pegasus - Evakuace německých občanů z hroutící se Libye

Jedním z úkolů, před který jsou ozbrojené síly vyspělých zemí poměrně často postaveny, je evakuace skupiny vlastních občanů z nějaké cizí země, kde došlo ke vzniku války, občanské války nebo jiné ...

Islámský stát má zálusk na Libyi

Libyjská odnož Islámského státu (IS), v terminologii IS nazývaná Provincie Libye (wilaja Barqa), zahájila na počátku tohoto roku ofenzívu na severu země. Jejím cílem jsou ropná zařízení v okolí měst ...

Libye: Co by bylo, kdyby…

Spekulace, které formulují alternativní běh událostí, jsou obvykle vděčnými tématy pro diskuze. Jejich hodnotu uznává třeba i zpravodajská komunitav podobě „co kdyby“ analýzy. Na úvaze co by bylo ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

  • danny
    13:36 19.11.2018

    dusan: já si nikdy Lybii nemaloval, jako růžovou zahrádku. Ale bavíme se o Severní Africe, takže porovnávejme s porovnatelným. Afrika je plná zemí, které mají obrovské nerostné bohatství. A prospěch civilního obyvatelstva z něj je většinou více než pochybný. Libye přes všechny své nešvary byla před zásahem Západní koalice fungující stát s jakýmisi institucemi, zdravotnictvím, školstvím a naplňovala základní funkce státu. Poslední roky se projevovala prozápadně a prohlubovala přátelské styky s evropskými zeměmi.

    To tvrdím, že byl stále lepší stav, než to, co přišlo po "osvobození". Nějaký stát je vždy lepší, než zhroucený stát a soupeřící ozbrojené bandy, které rabují a perou se o vliv. Občas trochu zapomínáme na blbou Maslowovu pyramidu potřeb. Pokud nejsou zajištěny základní dvě úrovně, jako fyziologické potřeby pro zajištění prostého přežití, a potřeba jistoty a bezpečí, tak nemá smysl mluvit o dalších levelech, jako společenské potřeby, potřeba uznání a úcty, potřeba seberealizace.

    I v sebenesvobodnějším režimu, který mi je schopen zajistit základní potřeby, mohu být vnitřně svobodný, mohu bojovat, protestovat, utéct, podvolit se. Pokud ale nemám co žrát nebo mi hrozí úmrtí na průjem, protože je základní zdravotní péče zcela nedostupná, tak se k nějakým úvahám o demokracii nedostanu.

  • dusan
    07:37 18.11.2018

    V tej "dobrej" Líbii za Kaddáfiho to nebolo vôbec také ružové ako to mnohí dnes maľujú. Najkriklavejší prípad bol ten, že kaddáfiho režim obvinil zahraničných zdravotníkov z úplných nezmyslov, len aby zakryl svoj "bordel" v zdravotníctve .... (v tom boli i bulharské sestričky a tuším egypský lekár).

    Samozrejme, že každá diktatúra dokáže terorom udržiavať kadejaké historické konflikty utlmené ... ale nevyrieši ich. Pri uvoľnení diktatúry okamžite "vyskakujú" a obnovujú sa čo sa stalo v bývalej Juhoslávii, ZSSR, ale napríklad i u nás, kde to skončilo našťastie len "pomlčkovou vojnou" a rozpadom ČSFR.

    Isto západ "pomohol" zosadiť diktátora a dá sa o prospešnosti tohto kroku diskutovať dlho a úspešne, ale predstava, že keby tam ostal, tak je Líbia prosperujúca krajina, kde sú všetci spokojní je úplne mimo reality. Ale nechcem špekulovať čo by bolo keby bolo .... isté je len to, že pri dnešnom dlhodobom páde ropy by v Líbii nebol raj i keby tam bol Kaddáfi pri moci ....

  • danny
    14:54 17.11.2018

    Pavel1: Hmm, hezkej paralelní vesmír. Nebo časté užívání psychoaktivních látek?

  • Pavel1
    21:03 16.11.2018

    Superme
    Nejen to, kaddáfí vedl léta trvající válku s Čadem, Tanzánií, dokonce se pokoušel o něco i vůči Egyptu. Intervenci západních zemí si vynutila především skoro rok trvající občanská válka. Jinými slovy Libye se velmi snadno mohla stát druhou Sýrií, a to takřka na prahu Evropy.

  • Pavel1
    20:47 16.11.2018

    Přesně, pád kaddáfího režimu, tedy režimu, který dovedl stát, který mohl disponovat životní úrovní Spojených arabských emirátů, k hyperinflaci, naprostému nedostatku základního zboží (včetně benzínu) 30 % nezaměstnanosti, neschopnosti splácet dluhy (včetně dluhu vůči ČR), byl koncem libyjské cesty do totální prdeIe.
    "Vyhrali by tam pučisti, keby nebolo zahraničnej intervencie?"
    Za prvé, lidi co nemají co žrát a tak vyšli do ulici opravu ale opravdu nejsou pučisti. Za druhé, "keby nebolo intevencie" tak v Libyi vyhraje krveprolití ala Sýrie, tentokrát v kaddáfího režii.

  • svang
    18:59 16.11.2018

    "Pád režimu Muammara Kaddáfího otevírá novou etapu historie svobodné Libye, která je z mnoha hledisek velmi důležitá pro klidný vývoj a bezpečnost celé oblasti."

    Karel Schwarzenberg, srpen 2011

  • major
    15:39 16.11.2018

    gangut: Super, teším sa aj za Vás. A teraz poprosím ešte nejaké zdroje pre Vaše tvrdenia.

  • GlobeElement
    15:13 16.11.2018

    gangut - nechápu, odkud se tyhle bajky berou.

    Kaddáfí po zestátnění ropného průmyslu podnikal takové ekonomické klenoty, jako byl zákaz vývozu ropy do USA a jeho spojencům, což znamenalo pokles státních příjmů až se z přebytku 1,8 miliardy USD stal deficit 0,5 miliardy USD, země požádala o ekonomickou pomoc Saudskou arábii a ta ji poslala někam. Libye se zapojila do podpory terorismu, což znamenalo embargo se strany západu a pokles těžby ropy z 1,6 milionu barelů denně na 0,6 milionu barelů (ano, na třetinu). V tu chvíli se Kaddáfí obrátil na země východního bloku, takže tam jezdili i naši technici, aby mu stavěli a udržovali ropný průmysl. Libyjský rozpočet se ocitl v deficitu skoro 5 miliard USD.

    Mezi roky 1982 a 1986 klesly státní příjmy z 21 miliard USD na 5,4 miliardy USD.

    Navíc, 99% příjmů Libye pramenilo z ropy. Ale v ropném průmyslu bylo zaměstnáno je 1% obyvatel. většina žila velmi bídně. Sice bylo oficiálně zavedeno bezplatné zdravotnictví, ale bylo natolik podfinancované, že lidé využívali privátní zdravotnictví nebo dokonce jezdili do zahraničí. 26% soukromých výdajů bylo za zdravotní péči.

    Ve většině sociálních parametrů na tom byla Liby hůře, než Tunis nebo Egypt.

    Ono to bylo jako dnes ve Venezuele. Všechno za levný peníz - takže nedostupné. Oficiálně super. Realita děs. Mimo velká města lidi netrápily ceny benzínu, protože jezdili na oslech a elektřina skoro zadarmo je moc nevytrhla, protože neměli žádnou.

  • GlobeElement
    14:45 16.11.2018

    PavoR - to časově nesedí. Raketový růst HDP byl v roce 2012 (ne absolutní hodnota, ale roční procentuální růst). Přičemž tomu předcházel stejně raketový propad během občanské války. A v současné době pomalu roste, což zřejmě souvisí s postupnou obnovou těžby ropy.

    Takže ano, určitě vztah se západem s hospodářstvím Libye cvičí, ale ty výkyvy jsou natolik divoké, že je nelze přímo vztáhnout k vnějším vlivům.

    Podívej se na vojenské výdaje zde:
    https://tradingeconomics.com/libya/military-expenditure

    To taky zvedá HDP, i když jsou neproduktivní.

  • gangut
    14:38 16.11.2018

    major
    Viete, ja nie som odkázaný čítať o živote v Lýbii za Kadáfího z druhej ruky... Lýbiu obýva množstvo kmeňov, ktoré Kadáfí dokázal držať pohromade. Niekde úplatkami niekde silou. Ďalej je to populácia v mestách, ktoré nejaké kmeňové rozbroje o stádo koz nezaujímajú. Sociálna situácia tam bola veľmi dobrá.

  • PavolR
    13:56 16.11.2018

    GE:
    No hej, na tom grafe pekne vidno, že kým bol v konfliktoch a pod sankciami, tak sa hospodárstvo krajiny držalo na súčasnej, alebo ešte aj nižšej úrovni (+- na psom tridsiatku), no akonáhle sa po páde Dvojičiek zázračne polepšil, stal sa najlepším priateľom Západu a zarytým bojovníkom proti terorizmu :-D , raketovo vybehlo nahor a zrazu mal toľko peňazí, že sa z nich mohol hrať na veľkého lídra Afriky (podobne ako Chavez vo Latinskej Ameriky). Až kým to nakoniec znova brutálne neprehnal ...
    Čiže hospodárska prosperita Líbye nezáleží od toho, kto je v jej čele (resp. iba negatívne), ale prakticky výlučne od toho, aké má krajina vzťahy so Západom.

  • GlobeElement
    13:34 16.11.2018

    Podle tohoto grafu:
    https://tradingeconomics.com/libya/gdp

    je HDP Libye zhruba na úrovni roku 2006.

    Kupní síla je ovšem nižší, protože roste počet obyvatel.

    A podle tohoto grafu:
    https://tradingeconomics.com/libya/gdp-growth-annual

    HDP Libye za Kaddáfího dlouhodobě nerostl.

    Libye byla velice závislá na pohybu cen ropy (je pořád) což je past do které spadlo více zemí. Zachraňovalo ji, že tam žije málo lidí, takže se o relativně málo zdrojů dokázali podělit, když jim tedy Kaddáfí něco pustil.

  • PavolR
    12:56 16.11.2018

    gangut:
    No určiť možno prinajmenšom to, že tá skupina dokázala ovládnuť a asi mesiac udržať istú časť územia Líbye, kým im neprišla na pomoc intervencia - taký čas ich si s nimi vojsko džamahírie nebolo schopné dať rady.
    A čo je špeciálne v Líbyi podstatnejšie, než miera individuálnej podpory, zjavne mali podporu množstva miestnych kmeňov. V Líbyi neexistuje nič také ako mlčiaca väčšina - jednotlivec sa spravidla bezvýhradne stotožňuje s postojom svojho kmeňa.

  • raziel87
    12:44 16.11.2018

    Tesil I like you alot! :)

  • major
    10:29 16.11.2018

    gangut: Pre ilustráciu len doplním, že podľa tejto metodiky dosiahlo Slovensko svojej úrovne roku 1989 v roku 1997, Česko v roku 1999. A doteraz sa nájde dosť ľudí, čo tvrdia, že za totáča bolo lepšie. Tak si asi dokážeš predstaviť ako ľudia v Líbyi mohli spomínať na dobu pred Kaddáfím.

    https://www.gapminder.org/tools/#$state$time$value=2018&startOrigin=1960&endOrigin=2018;&entities$show$country$/$in@=cze&=svk;;;;&marker$axis_x$zoomedMin=1960;;;&chart-type=linechart

  • major
    10:23 16.11.2018

    gangut: Tak iste. Priamo raj na zemi:
    https://www.gapminder.org/tools/#$state$time$value=2018&startOrigin=1960&endOrigin=2018;&entities$show$country$/$in@=lby;;;;&marker$axis_x$zoomedMin=1960;;;&chart-type=linechart

    Miesto výkrikov do tmy daj nejaké dáta. Jasne vidíš, že úrovne roku 1970 už nikdy nedosiahli - v roku 2010 sa dostali (po ďalšom prepade) na úroveň roku 1963.

    A len upozorňujem, že to je prepočet parity kúpnej sily na hlavu očistený o infláciu (nejedná sa o HDP v USD).

  • gangut
    10:03 16.11.2018

    PavolR
    Práveže je ťažké určiť aká veľká je tá skupina. Pretože najvačšia je vždy mlčiaca vačšina. Prevraty spravidla vyhráva skupina, ktorú najviac počuť a ktorá má najvačšiu finančnú a mediálnu podporu.
    A práve Lýbia je krásny prípad. Vyhrali by tam pučisti, keby nebolo zahraničnej intervencie? Určite nie.

    Sperme.

    Píšete nezmysly. Zase svatý grál HDP. Ide o to, čo z toho HDP mali obyčajný lýbijci. A tý sa za Kaddáfího mali veľmi dobre.

  • Superme
    09:49 16.11.2018

    Tak on Kaddáfí byl hlavně pěkný hajzl, který přiznal, že Libye pod jeho vedením v dobách Studené války podporovala teroristické útoky na Americké (západní) cíle. Například bombový útok na diskotéku La Belle v Západním Berlíně. Už v tu dobu se ho chtěli Američané zbavit tím, že vybombardovali jeho palác. Tenhle útok ale přežil. 2x zaútočil pomocí bomb na dopravní letadla, při kterých zemřelo 181 lidí. Různá podpora teroristických organizací včetně IRA, napadení Čadu atd., atd.

    V roce 1970, kdy se ujal vlády vyhnal na 20 000 Italů ze země. V době, kdy přebíral vládu, patřila Libye dle HDP na hlavu k jedněm z nejbohatších států světa. Od převzetí vlády se poměr HDP na hlavu vůči ostatním zemím světa radikálně snížil. Ve zdravotnictví Libye zaostávala (podle WHO) i za Egyptem nebo Tuniskem (hold socialistické myšlení - hlavně, že je to zadarmo - kvalita nás už nezajímá). Během jeho vlády se ekonomika nijak nediverzifikovala, až do jejího konce tvořil vývoz ropy 70 % HDP. Byla tam obrovská míra korupce, země patřila v tomto ohledu k těm nejhorším na světě. Žádný ráj na zemi to prostě nebyl a Kaddáfí byl zločinec a terorista.

    Čímž nechci obhajovat to, jakým způsobem se v roce 2011 Kaddáfí svrhnul. Celé to byla chyba Obamovy administrativy (jako desítky dalších v zahraniční politice), že pomohli Francii, Británii, Itálii a jiných evropským státům. Sami by do toho podle mého názoru ty státy nešli. Nyní by bylo nejlepší, kdyby vznikla nějaká koalice z řad arabských států v čele s Egyptem, která by v Libyi vojensky zasáhla a tu zemi stabilizovala.

  • PavolR
    08:33 16.11.2018

    Host:
    Len nie je jedno, aká veľká je tá skupina a do akej miery je daný režim nelegitímny, prípadne nepopulárny - čiže ktokoľvek tak dopadnúť rozhodne nemôže. Je množstvo príkladov absolútne neúspešných pokusov o prevrat.
    Dokiaľ nespokojnosť nedosiahne kritické medze, zatiaľ sa pri všetkej vôli nedá takmer nič robiť. Zrovna Chalifu Haftara sa už dávnejšie CIA pokúšala využiť na zvrhnutie Kadáffiho, no situácia sa zvrtla a bolo ho treba aj s jeho ľuďmi evakuovať.

  • Host
    08:01 16.11.2018
    Oblíbený příspěvek

    madrabbit v každom štáte máš skupinu ľudí ktorá nebude súhlasiť s oficiálnou mocou, Pri správnej motivácii, podpore a pod medzinárodným dohľadom može skončiť v "rukách vlastnych ľudí" ktokoľvek. To nič nemení na tom že Kadafi padol lebo sme to tak chceli (my západ)

  • madrabbit
    06:48 16.11.2018

    Tesil, jenom pro pořádek, Kaddáfí skončil rukou vlastních lidí. On to nebyl žádný svatoušek a držel celou zemi pod krkem. O důvodech pro zásah se dá polemizovat, minimálně role Francie a její horlivosti je velmi zajímavá (účelová snaha zakrýt podporu Sarkozymu), to nic nemění na tom, třeba Saddám první porážku ustál, Kaddáfí ne.

  • Tesil
    19:37 15.11.2018
    • (2)
    Oblíbený příspěvek

    Do řešení by se hlavně měly zapojit státy,které jsou za současný stav zodpovědné.
    Odstranili Kaddáfího,tak se mohou předvést.
    Něco rozesrat dokáže každej blbec.

  • madrabbit
    17:10 15.11.2018

    Zajímavé je, že myšlenkou rozdělit Lybii na tři původní státy - Tripolsko, Kyrenajka a Fezzán - více by to respektovalo kmenové rozložení a vyřešilo konflikt dvou uskupení, kde se ani jedno logicky nechce podřídit druhému. Výhodou by bylo, že je možné stavět na historických hranicích - nevytváří se uměle rozdělené státy.