601. skupina speciálních sil má dostat necertifikované a příliš těžké Peruny

Peruny ministerstvo objednalo jako odolnější a výkonnější náhradu za dosud u prostějovské speciální jednotky používané vozy LR Defender 110 SOV II. Perun však podle všeho už nyní nesplňuje parametry, na základě kterých ministerstvo právě tento typ vybralo. Bude se opakovat situace z roku 2011, kdy se objevily zprávy o záměru pořídit vozidla kategorie odpovídající Perunu s vyšší balistickou ochranou i nosností pro nasazení v Afghánistánu, ale nic z toho nakonec nebylo?

Tehdy Vojenské zpravodajství, pod které 601. skupina speciálních sil spadala, požadovalo pro svou elitní jednotku tři vozidla Supacat HMT 400 za podobnou částku, za jakou se mají pořídit vozidla Perun, tedy 99 milionů korun. Jenže velení armády se záhy postavilo proti a považovalo takovouto investici za zbytečnou. Příslušníci prostějovské jednotky tak dosud používají lehké LR Defender SOV II, popřípadě typ Iveco LMV nebo velmi kritizovaná vozidla Dingo 2, která rovněž pořídilo Vojenské zpravodajství.

Nicméně záměr pořídit větší a odolnější vozidla pro 601. skupinu speciálních sil úplně nezapadl a po několika letech ministerstvo vyčlenilo sumu 134 milionů korun na nové stroje. Jak již víme, vybrán byl Perun od firmy SVOS, která za ně ve výběrovém řízení požadovala nejnižší částku, oněch už zmiňovaných 94,5 milionu korun. Ve srovnání s konkurencí je to opravdu až překvapivě nízká suma. Ministerští úředníci i výrobce zdůrazňovali, že Perun vznikl na přání a přesně podle parametrů prostějovských speciálů a také podle specifikací daných výběrovým řízením. Jednou z položek byla i maximální hmotnost činící 12 tun.

Perun však u podnikových a kontrolních zkoušek vážil 13 tun, a to poté, co na něj bylo instalována požadované vybavení a výzbroj. Už v této fázi tedy stroj nesplňoval jeden ze zásadních parametrů zadávací dokumentace pro výběrové řízení, tedy jeden z parametrů podmiňujících homologaci vozidla. U vojskových zkoušek se hmotnost Perunu zvýšila ještě o dalších více než 700 kg, to když vojáci vozidlo vybavili dalším požadovaným vybavením pro posádku. Komisi kontrolních a vojskových zkoušek toto porušení zadávacích podmínek pro výběrové řízení ale podle všeho nevadí.

Přitom právě váhový limit byl příčinou faktu, že se řada výrobců dané kategorie vozidel do soutěže vůbec nepřihlásila. Překročení váhového limitu a jeho přehlížení ze strany zkušebních a kontrolních úředníků teď nahrává tomu, že neúspěšní uchazeči kontrakt napadnou a celý proces přezbrojení elitní prostějovské jednotky se opět neúměrně potáhne, pokud vůbec dospěje ke zdárnému konci. Nehledě na to, že není možné měnit parametry předmětu zakázky během jejího plnění, naopak je zákonnou povinností je dodržovat. V případě vozidla Perun ve světle těchto skutečností je ale na místě se ptát na zákonný průběh této zakázky.

Jde však také o to, že k 601. skupině speciálních sil má přijít vozidlo, které je s velkou pravděpodobností už nyní konstrukčně přetížené a neodpovídá požadovaným parametrům a homologacím. To bude mít samozřejmě vliv na jízdní vlastnosti, chování v terénu, a především na nasazení v ostrých podmínkách, tedy na kvalitu vozidla a jeho schopnosti plnit úkoly, pro které je pořizováno.

To však není vše, úředníci přehlížejí i nejasnosti kolem balistické a protiminové ochrany vozidel Perun. Ministerstvo u pozemní techniky vybavené pancéřováním vždy důsledně vyžadovalo reálné zkoušky úrovně balistické a protiminové ochrany a prověřovalo důvěryhodnost a relevantnost certifikačních dokumentů. Ovšem v případě Perunu se výrobce vykazuje dokumenty o provedení zkoušek v zahraničí, přestože akreditovaná zkušebna funguje v Česku, a navíc jejím zřizovatelem je právě ministerstvo obrany. Přitom relevantním posuzovatelem odolnosti a parametrů tohoto druhu pozemní techniky musí být česká národní autorita.

Jakékoliv protokoly o zkouškách či certifikáty vydané v zahraničí, navíc založené na výpočtech, nikoliv však podložené reálnými zkouškami s použitím výbušnin a balistického postřelování na vozidle jako celku, nemohou být akceptovatelné. Dosud bylo běžné a zvykem, že česká armáda zaváděla do výzbroje pouze techniku, jejíž parametry a certifikáty byly podloženy reálnými a ostrými zkouškami u domácí zkušební autority.

Právě u Perunu jsou speciální balistické testy ověřující plnění normy STANAG 4659 zvlášť důležité, protože se nejedná o vozidlo s uzavřenou kabinou. Posádka tohoto vozidla je vystavena daleko širšímu spektru ohrožení než v případě uzavřených typů stejné kategorie. Proto není akceptovatelné, aby byly provedeny jen dílčí zkoušky některých částí vozidla, je bezpodmínečně nutné vozidlo testovat jako celek, a to včetně působení různých vlivů na posádku i pomocí testovacích figurín a příslušných senzorů.

Je tedy dosti těžko pochopitelné, že se ministerští úředníci v případě vozidla Perun, které má sloužit u nejelitnější jednotky české armády, spokojili u kontrolních a vojskových zkoušek pouze s certifikací vydanou v zahraničí, navíc bez podrobné dokumentace o jejím přesném průběhu.